Článek
Ačkoliv si často uvědomujeme, že tato jídla našemu tělu škodí, stejně po nich saháme znovu a znovu. Není to slabá vůle ani lenost. Za touhou po nezdravém jídle stojí evoluce, chemie mozku a náš přirozený sklon hledat potěšení a energii co nejjednodušší cestou.
Jedním z hlavních důvodů, proč nám nezdravá jídla chutnají, je to, že jsou kombinací tří látek, na které je náš mozek extrémně citlivý – cukru, tuku a soli. Každá z těchto složek spouští v mozku vlnu dopaminu, tedy hormonu odměny a potěšení. Když jíme něco sladkého nebo tučného, mozek to vyhodnotí jako pozitivní zážitek a chce ho opakovat. Čím častěji se to děje, tím silnější je naše chuť na další sousto.
Tento mechanismus vznikl v době, kdy bylo jídlo vzácné a tělo muselo efektivně ukládat energii. Sladké plody, tučná zvířata nebo slaná voda byly známkou bohatého a výživného zdroje. Mozek si proto vytvořil systém odměn, který nás měl motivovat k hledání těchto potravin. Dnes ale žijeme v úplně jiném světě – jídlo je dostupné na každém rohu, ale náš mozek stále funguje podle starých pravidel.
Zpracovaná a průmyslově vyráběná jídla jsou navíc navržena tak, aby byla co nejchutnější a co nejvíc návyková. Výrobci pečlivě testují poměr cukru, tuku a soli, aby dosáhli takzvaného „bliss point“ – bodu maximální chuti, kdy jídlo vyvolá největší pocit slasti. Tento chuťový „vrchol“ nás často přiměje jíst víc, než bychom chtěli, a nutí nás sáhnout po daném výrobku opakovaně. Náš mozek tak není jen obětí evoluce, ale i marketingu a potravinářského inženýrství.
Nezdravá jídla mají ještě jednu výhodu – pohodlí. Jsou rychlá, levná, dostupná a nepotřebují přípravu. Když jsme unavení, ve stresu nebo máme málo času, mozek si žádá jednoduché a rychlé řešení. Energeticky bohaté, ale nutričně chudé potraviny v takovém momentu uspokojují základní potřeby – dodají okamžitou energii, utlumí stres a navodí dočasný pocit spokojenosti. Není náhodou, že ve chvílích emocionální nepohody častěji saháme po sladkém nebo slaném jídle.
Psychologickou roli hraje i nostalgie a zvyky z dětství. Pro mnoho lidí jsou nezdravá jídla spojena s odměnou, pohodou, dětstvím nebo chvílemi štěstí. Zmrzlina po škole, dort na oslavě, brambůrky u filmu – to vše vytváří silné emoční asociace. Chuť je tak propojená nejen s fyzickým potěšením, ale i s emocemi a vzpomínkami, což zvyšuje její přitažlivost.
Ačkoliv si mozek žádá okamžité uspokojení, tělo na to často doplácí. Nadbytek cukru a tuku vede k obezitě, srdečním chorobám, cukrovce a dalším zdravotním problémům. Přesto je těžké z tohoto kolotoče vystoupit, protože chuťová závislost funguje podobně jako ta na nikotinu nebo alkoholu – čím více jíme, tím více chceme.
Dobrou zprávou ale je, že návyky se dají změnit. Chuťové buňky se obnovují a mozek se učí novým spojením. Postupným omezováním průmyslově zpracovaných potravin a zařazováním zdravějších alternativ si můžeme přenastavit své preference. Po čase začne tělo více ocenit přirozenou sladkost ovoce, křupavost zeleniny nebo chuť ořechů.
To, že nám nezdravá jídla chutnají, není slabost, ale přirozená reakce našeho těla a mysli. Porozumění tomuto mechanismu je prvním krokem k tomu, jak s ním pracovat. Nejde o to všechno zakázat, ale hledat rovnováhu mezi požitkem a zdravím. Protože jídlo by nemělo být boj – ale radost, která zároveň podporuje naše tělo i duševní pohodu.
