Článek
Ačkoli celkové statistiky, zejména podle České stomatologické komory (ČSK), naznačují, že počet zubních lékařů na obyvatele je jeden z nejvyšších v Evropě, realita pro statisíce lidí, kteří marně shánějí svého zubaře, je zcela jiná. Problém totiž nespočívá v absolutním počtu absolventů, ale v jejich nerovnoměrném rozložení a dalších faktorech, které omezují jejich kapacitu.
Hlavní příčiny nedostupnosti zubařů
Nedostupnost stomatologické péče je komplexní problém, který má několik hlavních pilířů.
1. Nerovnoměrné rozmístění: Všichni chtějí do města
Tohle je zdaleka největší kámen úrazu. Mladí absolventi stomatologie dávají přednost:
- Velkým městům: Především Praze, Brnu a dalším univerzitním centrům, kde mají lepší zázemí, modernější vybavení a větší komfort.
- Aglomeracím: Kde je vyšší koncentrace potenciálních solventních pacientů, kteří si mohou dovolit nadstandardní péči.
Výsledkem je, že zatímco v Praze připadá na jednoho zubaře relativně malý počet pacientů, v regionech jako je Středočeský, Ústecký nebo Karlovarský kraj je zubařů kritický nedostatek a na jednoho lékaře připadá hluboko přes doporučenou kapacitu 1200–1500 pacientů.
2. Generační výměna a neochota nahrazovat praxe
Dochází k výrazné generační obměně. Starší zubaři, kteří často působili v menších obcích, odcházejí do důchodu. Mladá generace však nechce přebírat staré, špatně vybavené ordinace na venkově. Noví lékaři chtějí pracovat s nejmodernějšími technologiemi, což je finančně náročné a vyžaduje to větší tržní zázemí, které v malých obcích chybí.
3. Byrokracie a nízké úhrady od pojišťoven
Mnoho zubařů si stěžuje na přemíru administrativy, kterou musí řešit, zejména ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám. To je významný faktor, který omezuje jejich kapacitu na péči o pacienty, protože čas tráví „papírováním“.
Dalším problémem jsou nízké úhrady za výkony hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Pokud chce zubař poskytovat moderní a kvalitní péči, která je náročná na čas a materiály, pojišťovna mu za ni často zaplatí částku, jež nepokrývá reálné náklady. To vede k:
- Přeplněnosti smluvních ordinací: Zubaři se smlouvou s pojišťovnou jsou „plní“ a nové pacienty odmítají.
- Odklonu od pojišťoven: Část zubařů se rozhodne pracovat bez smlouvy se zdravotní pojišťovnou a pacienti si u nich hradí celou péči sami.
4. Změna stylu práce mladé generace
Nastupující generace zubařů má jiný přístup k pracovnímu životu než jejich předchůdci. Často požadují kratší úvazky, lepší vyvážení práce a osobního života a nechtějí sloužit náročné zubní pohotovosti. U žen (které tvoří velkou část absolventů) navíc dochází k přerušení praxe kvůli mateřské dovolené, což dočasně snižuje celkovou kapacitu.
Jaké jsou důsledky pro pacienty?
Nedostatek zubařů vede k:
- Dlouhému dojíždění: Pacienti, zejména senioři a obyvatelé menších obcí, musí za lékařem cestovat desítky kilometrů, což je pro ně časově i finančně náročné.
- Finanční zátěži: Lidé, kteří neseženou zubaře se smlouvou s pojišťovnou, si musí péči hradit v plné výši, což může být pro nízkopříjmové skupiny neúnosné.
- Přeplnění pohotovostí: Kvůli nemožnosti sehnat stálého lékaře pacienti vyhledávají akutní ošetření na pohotovostech, a to i v méně naléhavých případech.
Možná řešení
Řešení problému dostupnosti je složité a vyžaduje systémové změny:
- Regionální motivace: Kraje a obce by měly aktivně motivovat mladé zubaře (např. nabídkou levného bydlení, příspěvkem na vybavení ordinace) k praxi v odlehlejších oblastech.
- Zvýšení úhrad: Pojišťovny a Ministerstvo zdravotnictví musí zvážit zvýšení úhrad za výkony hrazené z pojištění, aby se práce s plnou registrací pacientů stala pro zubaře ekonomicky atraktivní.
- Snížení byrokracie: Omezení administrativní zátěže by uvolnilo ruce lékařům a umožnilo jim přijímat více pacientů.
- Cílená podpora: Podpora otevírání nových praxí v prioritních lokalitách, kde je nedostatek největší.
Dokud se nevyřeší problém nerovnoměrného rozložení a nepřiměřeného financování, bude pro většinu obyvatel mimo velká města hledání zubaře nadále závažným problémem.
