Quo vadis, moje milé město?

V roce 1991 jsem se k Tobě dostal i pracovně. Jako dobrá parta úředníků Finančního úřadu jsme se tehdy snažili rozumným způsobem hlídat, vybírat a spravovat daně Tvých nových živnostníků i tehdejších velkých společností vzniklých z bývalých státních podniků – mimo jiné také pro Tvou pokladnu. A konečně v září 1997 jsem se stal Tvým plnohodnotným občanem i podle adresy trvalého pobytu v občanském průkazu.

Za těch více než čtyřicet let jsi prošlo velkou proměnou, moje milé město. Obzvláště po sametové revoluci. Díky práci tehdejší radnice, samosprávy a samozřejmě i mnoha lidí, kteří zde žili a pracovali, jsi rozkvetlo a zazelenalo se. Opravily se cesty, chodníky a domy, zlepšovaly se životní podmínky pro obyvatele a postupně se napravovalo mnoho věcí, které předchozí desetiletí zanedbala. Přišlo nové tisíciletí a s ním další možnosti Tvého rozvoje, které vyplývají už jen z Tvé mimořádné geografické polohy. Máš dálnici téměř za rohem, jednu z nejvýznamnějších železničních křižovatek v zemi, hranici s Polskem, řeky a velké průmyslové společnosti. To všechno je potenciál, který jiné město podobné velikosti nemá.

Velký kus práce byl vykonán. Vybudovala se řada sportovních a volnočasových zařízení, nezapomnělo se na seniory ani na rodiny. Zůstala a rozvíjí se městská nemocnice, vznikly nové obchody, obnovilo se historické nádraží a Ty jsi zůstalo významnou železniční křižovatkou, kterou každý den projdou nebo projedou tisíce lidí. Tohle všechno bych Ti nikdy nechtěl upírat. Bylo by nespravedlivé tvrdit, že se za posledních třicet let nic nepovedlo. Povedlo se toho hodně.

Jenže mezitím vyrostla nová generace Tvých obyvatel. Jsou trochu jiní než generace před nimi. Mají jiné možnosti, jiné nároky a často také vyšší očekávání od místa, kde chtějí strávit svůj život. Studují v Ostravě, Brně, Praze, Olomouci nebo ještě dál, poznávají jiná města a jiné země. Chtějí se odborně realizovat, mít zajímavou práci, založit rodinu a žít v prostředí, které jim nabídne nejen bydlení a zábavu, ale také perspektivu. Narodili se v Tobě, vyrostli v Tobě a mnozí by v Tobě možná rádi zůstali. Jen jim k tomu musíš dát důvod.

A právě tady začínám mít obavu, moje milé město. Zdá se mi, jako by ses trochu nechalo ukolébat tím, co se v minulých desetiletích podařilo. Jako by stačilo dobře udržovat to, co už máme, čas od času něco opravit, něco nového postavit a pokračovat dál podobným směrem. Jenže dobře spravovat město už dnes nestačí. Svět kolem Tebe se mění. Mění se ekonomika, technologie, způsob práce i to, podle čeho si lidé vybírají místo pro život. Města mezi sebou soutěží o obyvatele, studenty, podnikatele, investory i kvalifikované pracovníky. A město, které se přestane posouvat dopředu, nemusí začít okamžitě chátrat. Může být dál čisté, upravené a příjemné. Jen mu postupně začnou odcházet lidé, na kterých měla stát jeho budoucnost.

Počet Tvých obyvatel dlouhodobě klesá a populace stárne. Není to jen bohumínský problém a podobnou situaci řeší velká část Karvinska. To ale neznamená, že se s ní máme smířit. Nejde přitom jen o bydlení. Můžeme postavit nové byty a opravit staré, ale pokud člověk nenajde zajímavou práci nebo dobré spojení za ní, samotný byt ho ve městě neudrží. Mladý člověk potřebuje vidět perspektivu. Potřebuje vědět, že zde může nejen bydlet, ale také pracovat, podnikat, vychovávat děti a něco budovat. A pokud naši studenti odejdou na vysoké školy a už se nevrátí, ztrácíme s nimi také část vzdělaného a tvůrčího potenciálu města. Ne proto, že by Bohumín neměli rádi. Často jednoduše najdou lepší pracovní možnosti jinde.

Proto bych mnohem více přemýšlel o tom, jak využít to, co už máme. Blízkost dálnice, železnici, polskou hranici, průmyslovou tradici i existující velké společnosti. Má smysl hledat prostor pro nové firmy, modernější výrobu, technologie, služby a menší podnikání. Má smysl využívat staré průmyslové areály a brownfieldy, místo abychom nechávali rozvoj odehrávat pouze za hranicemi našeho města. A hlavně bych více mluvil s těmi, kteří už v Bohumíně podnikají a zaměstnávají lidi. Město nemusí všechno dělat samo. Nemusí být současně podnikatelem, investorem, provozovatelem a organizátorem všeho možného. Někdy úplně stačí vytvořit dobré podmínky lidem, kteří mají nápad a jsou ochotni do něj vložit vlastní práci, peníze a riziko. Živnostník, místní firma nebo nový investor nejsou konkurencí města. Jsou jeho součástí.

Stejně tak bych mnohem intenzivněji hledal spolupráci s velkými firmami, které na Tvém území působí. Nejen při pořádání akcí nebo sponzoringu, ale při dlouhodobém plánování. Co budou potřebovat za pět nebo deset let? Jaké pracovníky? Jaké školy a obory? Jakou infrastrukturu? Co můžeme společně udělat, aby mladý člověk po škole viděl svou budoucnost právě tady? Právě takové otázky podle mě patří k modernímu řízení města.

Podobně je to s dopravou. Můžeš mít krásné nádraží a skvělé železniční spojení s Ostravou i zbytkem republiky, ale člověk se k němu musí také rozumně dostat. Bohumín stále nemá vlastní systém městské dopravy a jednotlivé části města jsou odkázány především na příměstské autobusové linky a automobilovou dopravu. Neříkám, že musíme zítra koupit flotilu autobusů. Říkám, že bychom měli poctivě spočítat, zda nedokážeme za peníze, které dnes do dopravní obslužnosti dáváme, vytvořit systém lépe odpovídající potřebám Bohumína. Menší ekologická vozidla, pravidelné intervaly a propojení městských částí mezi sebou, s nádražím, nemocnicí a centrem mohou být jednou z cest. Stejně tak musíme řešit parkování. Ale nekonečné přidávání dalších parkovacích míst samo o sobě problém nevyřeší. Potřebujeme lidem nabídnout možnost volby – auto, autobus, kolo nebo pěší cestu podle toho, co zrovna potřebují.

A pak je tady zeleň, sport a volný čas. V tom jsi udělalo opravdu hodně a byla by chyba tento směr opustit. Lesoparky, cyklostezky, sportoviště, Kališovo jezero nebo možnosti rekreace kolem Odry jsou kvalitou života a mohou být jedním z důvodů, proč zde lidé chtějí žít. Ale samy o sobě město do budoucnosti neposunou. Hezký park nenahradí pracovní místo, cyklostezka nenahradí moderní ekonomiku a sportovní hala nenahradí perspektivu mladého člověka. Potřebujeme obojí – město, ve kterém se dobře žije, a současně město, ve kterém má smysl plánovat vlastní budoucnost.

Také Tvá nemocnice je pro Bohumín velkou hodnotou. Je dobře, že do ní investuješ a že myslíš na rostoucí potřeby seniorů. Současně bychom ale měli mít jasno v tom, které služby dokáže naše městská nemocnice dlouhodobě poskytovat opravdu dobře a kde je naopak lepší spolupracovat s většími zdravotnickými zařízeními v okolí. Budoucnost podle mě není v tom snažit se za každou cenu dělat všechno, ale dělat dobře to, v čem můžeme být skutečně dobří.

Kdysi se o Tobě často říkalo, že jsi štikou mezi městy bývalého okresu Karviná. A právem. Bohumín dokázal využít určitou dobu lépe než mnohá města kolem sebe a lidé si toho všímali. Jenže náskok není něco, co člověk jednou získá a pak už mu zůstane navždy. Ostatní města se také mění. Hledají investory, opravují centra, stavějí byty, digitalizují služby, pracují s veřejným prostorem a hledají vlastní cestu po konci starého průmyslového světa Karvinska. Pokud budeme přešlapovat, náš někdejší náskok se bude zmenšovat. A to by byla škoda, protože Ty na víc opravdu máš.

Máš výbornou polohu, železnici, dálnici, firmy, relativně silné městské finance, nemocnici, sportovní infrastrukturu, zeleň a především lidi. Nezačínáme od nuly. Naopak – máme velmi dobrý základ. Teď potřebujeme další krok a dlouhodobou představu, jak má Bohumín vypadat za deset nebo patnáct let. Kolik zde chceme mít obyvatel? Jaké firmy chceme přilákat? Jaké podmínky chceme nabídnout mladým rodinám? Jak chceme propojit jednotlivé části města? Jak využijeme brownfieldy? Jak podpoříme podnikatele? Jak chceme využívat technologie? A hlavně – proč by si měl mladý člověk v roce 2035 říct: ano, právě v Bohumíně chci žít?

Na tyto otázky bychom měli hledat odpovědi společně. Nejen na radnici, ale se zaměstnavateli, podnikateli, školami, spolky, odborníky, mladými lidmi, seniory a především s občany jednotlivých částí města. Nechci bourat to, co funguje. Bylo by pošetilé zahodit všechno dobré, co zde za poslední desetiletí vzniklo. Chci na tom stavět dál. Ale stejně pošetilé by bylo myslet si, že recept, který fungoval před dvaceti lety, musí automaticky fungovat dalších dvacet.

A co tedy dál, moje milé město? Přeji Ti novou etapu, novou energii, nové nápady a ochotu pustit k rozhodování více lidí s různými zkušenostmi a pohledy. Přeji Ti město, které nebude jen dobře spravovat přítomnost, ale bude aktivně připravovat svou budoucnost. Město, ve kterém mladí nebudou jen vyrůstat, ale budou se do něj chtít po studiích vracet. Město, kde budou lidé chtít podnikat, firmy investovat, seniorům se bude dobře žít a mladé rodiny zároveň uvidí svou budoucnost.

Bylo jsi dobrým městem a pořád jím jsi. Jen dobře spravovat už nestačí. Je čas znovu růst, modernizovat se a dát lidem důvod, aby v Tobě chtěli zůstat. Ze srdce Ti to přeji.

Autor: Václav Polok
Redakční úprava: PLUS pro naše město