Článek
Předem bylo jasné, co nás ve čtvrtek čeká. Věděl to trenér Santi Denia, jeho svěřenci i my fanoušci. Do Prahy zavítali úřadující mistři světa i Evropy, kteří už 43 (nyní 44) zápasů neokusili hořkost porážky. Španělé sice dorazili bez některých hvězdných opor (Oyarzabal, Rodri, Yamal), jejich tým byl ale i tak natřískaný ryzí fotbalovou kvalitou. Naši reprezentaci čekal souboj srovnatelný s tím, když se v ringu potká těžká váha na steroidech s lehkou.
Čeští Davidové se ale španělských Goliášů dopředu nezalekli a šli do zápasu tzv. bez bázně a hany. To ostatně ještě před utkáním v rozhovoru deklaroval Ryan Naderi: „Nejdeš do zápasu, abys ho prohrál, ne?“ Nová tvář Deniova výběru těmito slovy reagovala na reportéra Vlastimila Vláška, který označil optimismus nároďáku za troufalý. A byť zdravá míra sebevědomí reprezentantů v utkání narazila na drsnou realitu, útočník skotských Rangers si svou odpovědí získal srdce nejednoho českého fanouška.
Krejčího varování před červenými kartami uzrálo jak víno
Nebojácný postoj směrem k měření sil s mistry světa přiživil na předzápasové tiskové konferenci i Ladislav Krejčí. Zároveň ale upozornil, že je potřeba si dát pozor na červené karty, které nároďák srážely, během předchozího reprezentačního srazu. „A já obzvlášť,“ dodal kapitán repre se širokým úsměvem. Narážel tím zejména na říjnový souboj se Španěly (1:2), který pro něj skončil předčasně v 85. minutě po dvou žlutých kartách v krátkém časovém sledu.
O den později se mu jeho slova vrátila jako bumerang, jelikož odchovanec Zbrojovky Brno proti aktuálně nejlepšímu týmu světa nedohrál ani tentokrát. Dvacet minut před koncem stáhl zezadu k zemi Fernandeze, což nejprve prošlo jen za žlutý kartonek. Tu o chvíli později sudí Dabanovič na popud videorozhodčího přehodnotil a vyprovodil bývalého kapitána Sparty ze hřiště za stavu 0:1. Krejčí tak střelil do nohy sám sebe i celý tým, takže na něm uživatelé sociálních sítí přímo na oficiálním profilu fotbalové reprezentace nenechali nit suchou…
Odevzdej pásku, dres a jdi si kopat druhou ligu!
Ano. I takové reakce se po vyloučení kapitána Krejčího objevily na sociálních sítích. „Tenhle frajer je parodií na obránce… Nechápu, jak může zastávat roli kapitána. Kdyby neměl dobrou hru hlavou a občas nevstřelil gól, byl by to naprosto průměrný hráč,“ padlo mimo jiné na sociální síti X. Kritiky a odebírání kapitánské pásky či rovnou reprezentačního dresu bylo na internetu k vidění požehnaně. Nutno ale podotknout, že nejhlasitěji „překvapivě“ křičeli uživatelé adorující pražskou Slavii. Ve spílání na adresu Krejčího ale rozhodně nebyli sami. Kromě samotného vyloučení mu naložili i za to, že je pomalý a hraje špatně pozičně.
📊 Mimochodem statistiky #LK37 ve 3 podzimních zápasech za repre:
— Petr Illner (@KraalJelimaan) November 18, 2026
👍🏻
5/5 vyhraných vzdušných soubojů
4 zakončení hlavou
10/15 přesných přihrávek do útočné ⅓ hřiště
15 defenzivních akcí
1x obehrán
👎🏻
0/5 vyhraných pozemních soubojů
2 chyby vedoucí ke střele
2 červené karty https://t.co/EPVtzBsihl
A Krejčího statistiky z utkání proti Anglii a „dvojzápasu“ se Španělskem tyto hlasy částečně potvrzují. Obránce druholigového Wolverhamptonu sice disponuje silou ve vzduchu (5/5 vyhraných soubojů a 4 zakončení hlavou), což je ale proti soupeřům, kteří hrají po zemi, bohužel málo. V pozemních soubojích má totiž 0% úspěšnost (0/5), což je v kombinaci s náchylností k chybám (2 chyby vedoucí ke střele a 2 červené karty) problematická „výbava“ pro jakéhokoli reprezentanta. A ještě horší vizitka je to pro někoho, kdo tým do utkání vede s kapitánskou páskou na ruce.
Měl by dělat kapitána reprezentace někdo jiný? Ano, ale…
Je ale skutečně na místě diskutovat o další předávce kapitánské pásky v nároďáku? Vezmeme-li v potaz výše uvedené okolnosti, je tato debata na místě. Jak by měl takový kapitán reprezentace vypadat? Specifičnost této role spočívá v tom, že ideální kandidát stojí pevně na dvou nohou. Ta první je charakterová. Kapitán je v první řadě lídrem týmu. Musí umět spoluhráče vyburcovat k co nejlepším výkonům. Zároveň to musí být osobnost, která dokáže mluvit s novináři a hájit zájmy týmu u rozhodčího. A v neposlední řadě je nevyhnutelné, aby šla na hřišti ostatním příkladem.
Tohle všechno samo o sobě ale nestačí. Těžko můžete pokřikovat na své spoluhráče, že mají makat víc, když sami nestíháte, ztrácíte míče, děláte chyby a obecně jste prostě horší fotbalista než jiní. Lídrovství kapitána proto musí být podpořené jeho výkony na hřišti. On je tím hráčem, na kterého se ostatní mohou spolehnout a na kterého soupeři na trávníku nechtějí narazit, ať už se bavíme o hráči ofenzivním či defenzivním. Jedno bez druhého prakticky nemůže fungovat. Respektive může, pokud jste v jednom z těchto aspektů „ustřelení“, přičemž v tom druhém ale stále nemůžete úplně hořet.
A když porovnáme tuto soft „analýzu“ se skillsetem Ladislava Krejčího, třecí plochy jsou patrné na první pohled. Herní nedostatky a limity by bezesporu dokázal vyvážit svým lídrovstvím. Můžeme mít vůči němu výhrady, nemusíme ho mít rádi, ale sílu jeho osobnosti snad cítíme všichni. Je to takový ten blázen. Jenže občas blázní až moc, jako třeba když se nechá vyloučit dvakrát během tří utkání. A to už problém je.

Ladislav Krejčí během domácího utkání proti Anglii. (FOTO: Jakub Kubálek)
Jeho předchůdce Souček na tom ale není o moc lépe. Sice v kapse nenosil magnet na červené karty, ale jeho lídrovství bylo vedle Krejčího… řekněme roztomilé. A i on proti Španělsku chyboval, když si sice připsal asistenci, nicméně přihrával na gól soupeři. Navíc jeho pozice slábne jak v klubu, tak v reprezentaci. Kouč Denia z nějakého důvodu upřednostňuje tandem Červ - Král, což je vzhledem k tomu, v jaké herní pohodě se nachází třeba první jmenovaný, výmluvné. O tom, jak před rokem proti reprezentaci „poštval“ i ty nejoddanější fanoušky, nemluvě.
Jenže kde jinde brát a nekrást? Dávat kapitánskou pásku gólmanovi je nestrategické. A když z logických důvodů škrtneme nováčky v repre a podíváme se na stálé členy reprezentace, moc možností nám nezbývá. Ano, je tu Vladimír Coufal, ale ten snoubí snad to nejhorší z obou výše jmenovaných. Je trnem v oku nejednomu fanouškovi (zejména poté, co se dostal se svým kolegou Součkem do křížku s fanoušky). A herně je podobně problematický jako Krejčí. Stačí si vzpomenout na jeho ukázkovou trefu do vlastní sítě proti Anglii nebo to, že se na jeho straně hřiště pravidelně pořádají dny otevřených dveří pro ofenzivu soupeře.
Z dalších jmen připadají v úvahu reprezentační stálice v podobě středopolařů Červa se Sadílkem nebo třeba legionáři Hranáč a Hložek. Ale ve skutečnosti i tyto čtyři varianty jsou kompromisem na jednu nebo druhou stranu kapitánských požadavků. A tím se dostáváme k resumé. Krejčí má navzdory všemu výše zmíněnému asi největší předpoklad k naplnění či přiblížení se ideálnímu kapitánskému materiálu našeho nároďáku. Pokud na sobě zapracuje a zvládne navzdory klubové realitě ve druhé anglické lize ještě fotbalově vyrůst, měl by to být on. Je totiž snazší někoho naučit hrát, potažmo bránit lépe, než se snažit vzbudit lídra v někom, kdo ho v sobě nemá. Dokud se tedy nenajde osobnost srovnatelná s Krejčím, která bude rovněž fotbalově lepší, ponechal bych pásku tam, kde je.





