Koubek jde do boje s reprezentací. Hráči si ho zaslouží, ale jmenování bylo tragikomické vyvrcholení

Česká fotbalová reprezentace vstupuje do nové éry. Lodivodem nejen pro utkání o mistrovství světa se stal Miroslav Koubek s asistenty Janem Suchopárkem, Jaroslavem Plašilem a Janem Rezkem. Dva a půl roku trvající kontrakt znamená příslib jistoty na lavičce národního týmu až do konce mistrovství Evropy 2028. Jmenování bylo vyústěním téměř dva měsíce trvajícího hledání.

„Je to svým způsobem tragikomické vyvrcholení celé eskapády kolem nového reprezentačního trenéra,“ hodnotil jmenování komentátor Jaromír Bosák pro Pocem, Kamdeš? Zdůraznil však, že jeho slova nejsou kritikou trenéra samotného. „To není nic proti panu Koubkovi, protože on má za sebou velké úspěchy jak v lize, tak v pohárech.“

S angažmá zkušeného trenéra nemá problém ani oddaný fanoušek Vojtěch Bráník Dvořák. „Za pana Koubka u reprezentace jsem rád, i jsem si ho docela přál. Za mě je to výborný stratég a myslím, že by mohl vymyslet dobrou taktiku na ty, doufám, dva barážové zápasy. Myslím, že je výborný v obranné hře, takže to zabetonujeme a třeba se budeme radovat z postupu na mistrovství světa,“ sdělil na dotaz.

Bosák s Dvořákem se však shodují, že nejde o koncepční řešení. „Po koncepci tam není ani stopa. Přijde mi až nedůstojné, jakým způsobem se to řeší. Na svazu zjistí, že nemají peníze, aby mohli zaplatit zahraničního trenéra, a poté, co jim Jindřich Trpišovský, respektive šéfové na Slavii, řekli, že tahle varianta nepřipadá v úvahu, tak se sahá po čtvrtém, pátém v pořadí,“ vytkl Bosák dojem mnoha pozorovatelů.

Ostatně, v týdnech a měsících po odvolání Ivana Haška se vyjma Trpišovského spekulovalo o Fatihu Terimovi, Jürgenu Klinsmannovi či Slavenu Bilićovi jako variantách.

Proces hledání nového kouče vystihl též Dvořák. „Koncepce, tu jsme všichni několik měsíců sledovali. Vyhodíte trenéra a pak za něj nemáte absolutně žádnou náhradu, žádný plán. Jsem rád, že to skončilo a pan Koubek má smlouvu na dva a půl roku. Věřím, že nám dokáže, že věk je jenom číslo.“

Přátelským zápasem proti San Marinu a kvalifikačním střetem s Gibraltarem provedl národní tým Jaroslav Köstl, dřívější asistent Ivana Haška. Překlenovací období mezi oběma kouči dalo vzpomenout na odvolání Jaroslava Šilhavého, po jehož konci vyvedl Česko k zápasu skupinové fáze Ligy národů proti Skotsku (1:2) tehdejší trenér reprezentační kategorie U19 David Holoubek.

Hledáním nového kouče reprezentačního výběru prostupovala myšlenka zahraničního kouče. „Zahraniční cesta dávala smysl na konci října, byla po ní poptávka, ale jak přišly zápasy s Gibraltarem a San Marinem, tak to v mojí hlavě smysl ztrácelo,“ popisoval vývoj úvah generální manažer reprezentací Pavel Nedvěd. Myšlenku na angažování historicky prvního zahraničního trenéra na lavici české fotbalové reprezentace stvrzoval ve svých výstupech také předseda FAČR David Trunda.

Návrat k myšlence domácího trenéra byl dle Nedvěda zapříčiněn především znalostí prostředí. „Kdybych přivedl zahraničního trenéra rovnou na play-off, tak bude vědět desetinu toho, co ví pan Koubek o hráčích,“ zdůvodňoval.

Historicky jsme argumentů proti zahraničnímu trenérovi slyšeli vícero, kultovní se stala hláška o specifičnosti české kabiny. „To by Priske nemohl udělat titul se Spartou. Co se týká reprezentace, z větší části jsou to kluci, co hrají v zahraničních klubech a jsou na zahraniční trenéry zvyklí,“ poukazuje na nelogičnost celé debaty Bosák.

Proti by nebyli ani fanoušci z tribuny, alespoň ne dle Vojtěcha Dvořáka. „Mně by zahraniční trenér u reprezentace v žádném případě nevadil a doufám, že se ho někdy dočkáme,“ sdělil. „Chtěl bych ale, aby to byl odborník, ne jen slavné jméno, co si sem přijde vydělat,“ doplnil, jakoby s odkazem na spekulace například o Jürgenu Klinsmannovi.

„Klidně bych vzal někoho mladého, kdo si u nás půjde udělat jméno. Líbilo se mi třeba také, jak Hamšík vytáhl Francesca Calzonu z Neapole,“ poukázal Dvořák na příklad od sousedů.

Splnění cíle postupu do play-off o postup na mistrovství světa se nese ve stínu nejen hledání nového trenéra, ale rovněž nezvládnutého přístupu kabiny vůči fanouškům. A to v době, kdy se o atmosféru utkání národního týmu spolehlivě stará skupina Fanatismus Česko.

„Pamatuju, jak hrál Ronaldo s Portugalskem v Edenu [září 2022; pozn. redakce] a kluci tam byli dva s jedním bubnem a zkoušeli to tam rozjet. Hrozně tomu fandím, jezdí s reprezentací i ven, dělají chorea, celý zápas aktivně podporují hráče a přidávají se k nim i další fanoušci, které strhnou. Je tam smír, takže vidíte fanoušky Baníku, Sparty, Slavie a dalších klubů, jak fandí spolu,“ hodnotí aktivitu kotle pozitivně Dvořák.

Optimismus se ale vytrácí při vzpomínce na dění po utkání v Olomouci, kdy po výhře 6:0 nad Gibraltarem nepřišli hráči svým fanouškům poděkovat. „Bylo to plivnutí do tváře, a to v momentě, kdy už si to mohla reprezentace po výkonu s Gibraltarem udělat dobré. Nechápu, jak si tohle dovolí, že se urazí a nepřijdou poděkovat. Ty kluky to stojí peníze a jezdí s nimi i ven. Doufám, že se na to kluci z kotle po téhle zkušenosti nevykašlou,“ komentoval Dvořák, jak sám přiznává, stále rozčilený z celé situace.

Existence jednotného fanklubu reprezentace může podle Bosáka pomoct zvednout kredit celého reprezentačního fotbalu. „My jsme v tomto docela specifičtí, tady se bere reprezentace jako nutná povinnost. Pořád posloucháte, že ‚já chci koukat na tu Slavii, na tu Spartu, Plzeň, Baník a reprezentace mě nezajímá‘. Určitě je to dobrá cesta, je fajn aby reprezentace měla svůj kotel, měla podporu. Ale musí přijít odezva i z druhé strany,“ poukazuje na reakci ze hřiště.

Že s odezvou kabiny nepanuje spokojenost ani na tribunách potvrzují slova Dvořáka. „Vlastně to i těm hráčům, co Koubka u reprezentace nechtějí, přeji,“ odkazuje se na spekulace, že někteří reprezentanti se měli interně vyslovit proti jmenování Koubka. Jak totiž zdůrazňuje Bosák: „O panu Koubkovi je známé, že je to trenér, který je relativně přísný a není až tak zvyklý s hráči denně komunikovat na libovolné téma. Spíše je rád, když hráči plní úkoly, které jim zadá, což neslo samozřejmě velké úspěchy v Plzni.“

Autor: Daniel Krob