Článek
„Stojíme si za tím, že fotbal má spojovat, nikoliv se stát diskriminačním prostředím.“ Těmito slovy shrnuje Michal Novotný postoj Prague Raptors k novému pravidlu, podle něhož budou moci od příští sezony v každém mládežnickém soutěžním utkání nastoupit maximálně tři hráči ze zemí mimo Evropskou unii. Opatření má podpořit rozvoj českých fotbalistů, posílit prostor pro domácí odchovance, omezit účelové angažování zahraničních hráčů a sjednotit dosavadní praxi napříč mládežnickými soutěžemi. Zatímco většina klubů změnu vítá, protože ji považuje za krok ve prospěch českého mládežnického fotbalu, pro klubovou akademii Prague Raptors bude znamenat zásadní zásah do jejího fungování. O tom, jaké dopady bude nové pravidlo mít na děti cizinců vyrůstající v České republice a proč klub usiluje o jeho přehodnocení, jsme hovořili s Michalem Novotným, který se od příští sezony ujme role šéftrenéra mládeže tohoto pražského klubu.
Už dříve existovalo pravidlo, které do jisté míry účast hráčů ze zemí mimo EU v českých fotbalových soutěžích omezovalo, ale v rámci mládeže se na jeho dodržování nekladl až tak velký důraz. Můžete nám přiblížit, jak tedy situace v praxi vypadala doposud?
Ano, pravidlo existovalo už dříve, ale v mládežnickém fotbale se dlouhodobě neuplatňovalo. Za nás mohu říct, že jsme vždy všechny hráče řádně registrovali a postupovali transparentně. Nově se ale pravidlo začne důsledně vymáhat i u mládeže, což zásadně mění podmínky fungování některých akademií. My souhlasíme s argumentem, že by čeští hráči měli být upřednostňováni, ale na druhou stranu je potřeba brát v potaz, že děti cizinců si nevybraly, že budou žít zrovna v Česku. My navíc s výjimkou U13 hrajeme nejnižší možné soutěže a výrazný posun nahoru ani v nejbližší době neplánujeme, takže se v našem případě rozhodně nelze bavit o tom, že bychom svou filozofií nějak poškozovali český mládežnický fotbal nebo že bychom českým dětem brali možnost tento sport provozovat.
Dokážete odhadnout, jaké procento dětí s občanstvím mimo EU nyní v mládežnických týmech máte?
Takových dětí tu je dost, ale přesné číslo bych raději neuváděl. Jsme zkrátka mezinárodní akademie a naším cílem je vytvářet prostředí pro děti žijící v Praze bez ohledu na jejich národnost. Mnoho z nich sem přišlo s rodiči za prací nebo studiem a fotbal je pro ně jedním z hlavních způsobů, jak se začlenit do společnosti.
Z jakých zemí mimo EU tyto děti nejčastěji pocházejí?
Nejčastěji jde o děti z Japonska, Spojených států, Velké Británie, Indie, Kanady, Austrálie, Jižní Koreje nebo různých zemí Jižní Ameriky a Asie. Jsou to děti, jejichž rodiče v České republice dlouhodobě pracují nebo zde působí v mezinárodních firmách a institucích. Celkově se jedná asi o sedmapadesát různých zemí původu.
Zasáhne toto nové pravidlo i děti z Ukrajiny?
Ty mají naštěstí výjimku, jelikož je Ukrajina oficiální kandidátskou zemí pro vstup do Evropské unie.
Do jaké míry nové pravidlo vaše mládežnické týmy poznamená? Může to být i likvidační?
Dopad bude velmi výrazný. Neřekl bych, že je to vyloženě likvidační, ale pro kluby s podobným zaměřením to zkrátka bude existenční komplikace. V některých kategoriích bychom nemuseli býti schopni nominovat všechny děti, které u nás pravidelně trénují, což je problém nejen organizační, ale především lidský. Dětem ve věku 8, 10 nebo 12 let jen velmi těžko vysvětlíte, že nemohou hrát zápas jen kvůli tomu, jaký mají pas. Pravidlo tak může výrazně omezit jejich další fotbalový rozvoj. Pokud mohu přidat i čistě osobní pohled na věc, tak si nedokážu představit, že když za námi přijdou rodiče s dítětem, které u nás chce hrát fotbal, tak jim budu muset říct, že pro něj není místo, protože holt nemá ten správný pas.
Dokážete si představit, jak bude po implementaci tohoto pravidla vypadat nová sezona raptorské mládeže?
Pravděpodobně budeme muset více rotovat hráče nebo některé děti nechat mimo zápasovou nominaci, přestože pravidelně trénují. To jde proti filozofii mládežnického sportu, kde by měl být hlavním cílem rozvoj dítěte bez ohledu na občanství. Abychom zajistili, že si zahraje co nejvíc dětí, tak to může v praxi vypadat například tak, že budou jedenáctileté děti nuceny hrát se čtrnáctiletými a podobně. Uvažujeme také o organizaci různých doplňkových turnajů.
Zároveň bych dodal, že se aktivně snažíme zaměřovat se i na české děti. Tento rok jsme zorganizovali patnáct školních dnů, během kterých jsme bezplatně navštívili různé školy v rámci hodin tělesné výchovy, abychom dětem představili fotbal a také náš klub. Od učitelek a ředitelů víme, že se některé děti díky těmto akcím k fotbalu skutečně dostaly, bohužel však často nakonec zvolily jiné kluby. Myslím si, že v tom může hrát roli i určitá nedůvěra vůči jinakosti či klubům s anglicky vedenými tréninky, kvůli nimž se rodiče i děti možná obávají zvolit jinou než klasickou cestu.
Jak vypadaly reakce dětí a rodičů na zprávu o zavedení tohoto omezení?
Reakce byly peprné a také plné zklamání a nejistoty. Rodiče nechápou, proč se podobné omezení vztahuje na děti, které zde žijí, chodí do českých nebo mezinárodních škol a považují Českou republiku za svůj domov. Děti zase nerozumějí tomu, proč už dost možná nebudou moci hrát se svými kamarády.
Zasáhne toto omezení více chlapeckou, nebo dívčí sekci Raptors?
U dívek je naštěstí povoleno až pět hráček ze zemí mimo Evropskou unii. Tento limit aktuálně splňujeme bez problémů. Do budoucna to ale samozřejmě může být jinak.
Existuje šance, že by se pro Raptors podařilo vyjednat nějakou výjimku?
O výjimku jsme žádali, ale byla zamítnuta. Ještě jsme to ale nevzdali a snažíme se vést dialog s příslušnými institucemi a vysvětlovat, jaké dopady bude mít toto pravidlo na mládežnický fotbal. Nejde nám o zvýhodnění našeho klubu ani o válku s Pražským fotbalovým svazem, ale o nalezení řešení, které bude spravedlivé pro všechny děti. Naprosto chápeme argumenty PFS i FAČR, ale zároveň věříme, že by ještě stálo za to náš případ znovu projednat. Když se koneckonců na český fotbal podíváme zeširoka, tak je patrné, že zahraniční element může naší kopané i v lecčem prospět. Příkladem může být třeba i reprezentace, která aktuálně uvažuje o angažmá trenéra z ciziny, a tak mi upřímně řečeno lpění na české integritě moc nedává smysl.
Raptors jsou klubem, jehož hlavním pilířem je právě důraz na rozmanitost a inkluzi. Proč je podle Vás existence klubů tohoto typu důležitá?
Praha je dnes mezinárodní město a stále více rodin sem přichází ze zahraničí. Pro jejich děti je velmi složité zapojit se do běžných českých klubů kvůli jazykové bariéře nebo i z jiných příčin. Málokdo si například uvědomuje, že mezinárodní pražské školy končí výuku až kolem páté, zatímco většina fotbalových tréninků startuje už ve čtyři hodiny. Tím, že naše tréninky směřujeme až na pozdější hodinu, jsme tak pro tyto děti často jedinou reálnou volbou. Chodí k nám ale i děti, které už zkušenosti s jinými kluby mají. Obvykle v takových případech slýchávám, že tam na ně trenéři kvůli jazykové bariéře křičeli, což přispělo k tomu, že děti fotbal rychle omrzel. Přesně pro takové děti vytváříme respektující prostředí a jsme pro ně jakýmsi bezpečným přístavem, kterým pro ně jiné kluby z různých důvodů být nemohou. Zároveň věříme, že rozmanitost prospívá i českým dětem. Sport je jedním z nejlepších způsobů, jak se učit spolupráci, respektu a komunikaci s lidmi různých kultur. Ve výsledku to zvyšuje kvalitu prostředí i samotného fotbalu.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
