Článek
Rodačka ze Seattlu, již ke kopané přivedla její sestra-dvojče, absolvovala první fotbalové krůčky pod dohledem své maminky. Po zkušenostech z amerického mládežnického, univerzitního i profesionálního fotbalu a po angažmá v dánském Odense se rozhodla vyzkoušet další evropskou výzvu – tentokrát v Brně. Tímto krokem se zapsala do historie jako vůbec první profesionální hráčka v brněnském dresu.
Z USA jste se přesunula do dánského Odense. Jak vzpomínáte na svoje první evropské angažmá?
Když jsem dostudovala, začala jsem se poohlížet po různých možnostech, jak bych se fotbalu mohla věnovat profesionálně. Nejprve jsem nabírala zkušenosti v lokálních, neprofesionálních ligách, až nakonec přišla profesionální štace v Portland Thorns v NWSL. Poté jsem se ale rozhodla, že zkusím štěstí na starém kontinentu, a tak jsem oslovila několik evropských klubů, zda by o mé služby neměly zájem. Jedním z těchto klubů bylo i Odense. V Dánsku jsem se měla opravdu krásně. Byla jsem vděčná, že mohu poznat tamní kulturu a historii a také po fotbalové stránce to byla úžasná zkušenost, jelikož jsem si mohla vyzkoušet zcela jiný herní styl, než na který jsem byla zvyklá.
Jste pravděpodobně nejzvučnější posilou, jakou Lokomotiva kdy přivedla. Jak se zrodil Váš přestup do Brna?
Po konci v Odense se mi naskytla příležitost trénovat s profesionálním klubem Spokane Zephyr FC, kde jsem se setkala se špičkovými hráčkami i trenéry. Jednalo se ale pouze o trénink, nikoliv o plnohodnotný přestup, a tak jsem se snažila najít si další evropské angažmá. Rozeslala jsem svůj životopis několika různým týmům a Lokomotiva byla jedním z klubů, které mi odpověděly. Brzy jsem zjistila, že sdílíme podobné hodnoty i cíle, a tak jsem se rozhodla právě pro Brno. Oslovilo mě zejména to, že celý klub je v podstatě jedna skvělá komunita, a navíc je mi sympatické, jak velký důraz kladou na výchovu mladých hráček.
Lokomotiva Brno sama o sobě zatím není profesionálním týmem. Většina hráček kombinuje fotbal se studiem nebo prací. Jak to máte Vy? Máte podmínky nastavené tak, že se zde fotbalu budete věnovat profesionálně?
Ano, v současné době se fotbalu skutečně věnuji profesionálně. Lokomotiva se mi postarala o bydlení a také obecné zázemí a trenérský tým jsou tu na velmi vysoké úrovni. Pomohlo mi i to, že mě mé spoluhráčky přijaly velmi pozitivně a jsou opravdu moc milé a nápomocné. Pokud bych ale v Brně měla zůstat déle, tak bych se nějaké dodatkové práci nebránila. Lákalo by mě například trénování mládeže.
Jak si zvykáte na český jazyk, který se na rozdíl od dánštiny angličtině moc nepodobá?
Spoustu věcí odvodím z řeči těla, gest nebo výrazů tváře, ale pokud něco přece jen nepochytím, tak trenéři nemají problém vysvětlit mi to anglicky.
Mluvila jste s vedením Lokomotivy o tom, jaké má klub do budoucna plány? Můžeme Váš příchod chápat jako signál, že má klub ambice postupně se přesunout do skupiny o titul?
S vedením jsem toto konkrétní téma nerozebírala, ale když vidím přístup a nadšení hráček i trenérů, tak je jasné, že klub skutečně ambiciózní je a že se těší na úspěchy, které v budoucnu mohou přijít.
Kromě toho, že jste výborná útočnice, se o Vás říká i to, že umíte skvěle hlavičkovat. Dokázala byste odhadnout, kolik gólů hlavičkou jste už vstřelila?
Je to pravda. Myslím si, že jsem opravdu dobrá hlavičkářka. Velkou zásluhu na tom má moje trenérka z doby, kdy mi bylo zhruba deset let. Často nám totiž slibovala, že když vstřelíme gól hlavičkou, tak koupí celému týmu bonbony. To se nám samozřejmě líbilo, takže jsme poté měly velkou motivaci hlavičkování zkoušet. Kdybych si měla tipnout, kolikrát jsem se trefila hlavou v soutěžních zápasech, řekla bych, že by to mohlo být něco kolem dvaceti gólů.
Lokomotiva aktuálně vede skupinu o sestup a čekají ji poslední čtyři zápasy sezony. Těšíte se na svůj první ostrý start v novém dresu, nebo převažuje spíše nervozita?
Už v momentě, kdy jsem vystoupila z letadla, jsem se na zápasy neskutečně těšila, ale nejen na ně. Nemohla jsem se také dočkat, až poprvé okusím trénink na novém místě a seznámím se s novým stylem hry i lidmi okolo.
Jak se Vám líbí samotné město?
Brno je úchvatné. Zatím jsem tu měla štěstí na slunečné počasí, takže jsem si mohla prohlédnout hrad Špilberk a katedrálu a navštívila jsem i několik útulných kaváren a knihkupectví. Ani na lidi si nemohu stěžovat, všichni byli moc milí.
V poslední letech se v české lize objevuje čím dál více amerických hráček. Jste s některými z nich v kontaktu?
S Američankami, které tu aktuálně hrají, kontakt zatím nemám, nicméně znám bývalou sparťanku Natalie Beckman, se kterou jsem kdysi hrála v Portlandu. Během svého pražského angažmá mě dokonce přijela navštívit do Dánska. Ptala jsem se jí, jak byla v České republice spokojená, a protože si zdejší poměry chválila, tak jsem byla i já nadšená, že jdu hrát právě sem.
Zatímco některé Američanky zůstanou v jednom evropském klubu i několik let, jiné preferují hrát každou sezonu v jiné zemi. Přemýšlela jste o tom, jak dlouho byste v Brně chtěla zůstat?
I když rozhodnutí hrát v Evropě nebylo jednoduché, líbí se mi tu a myslím, že Brno není jen skvělým místem pro fotbal, ale i pro život jako takový. Jak jsem už navíc zmínila, Lokomotiva se dívá do budoucna a zdejší mládežnické kategorie mají obrovský potenciál, takže počítám s tím, že bych tu zůstala delší dobu.
Máte dvě sestry-fotbalistky: Tess a Lillie, která je Vaším dvojčetem. Neuvažovaly jste někdy o společném angažmá?
To víte, že jsme o tom mluvily. Mladší sestra Tess stále studuje, takže hraje fotbal za svoji univerzitu, zatímco Lillie v době mého angažmá v Dánsku působila v Austrálii, kde byla moc spokojená. Poté jsme uvažovaly o tom, že zkusíme najít tým, kde bychom mohly hrát spolu, ale nakonec k tomu nedošlo. Stále je to ale náš společný sen, který se jednou možná splní. Když jsme spolu hrály v mládežnických kategoriích, tak jsme se vždy skvěle doplňovaly a těžily ze vzájemné spolupráce. Zažila jsem ale i opačný případ, a to když jsme se v rámci univerzitní ligy střetly jako soupeřky. Přiznám se, že mě to moc nebavilo, protože jsem vždy dokázala přesně předpovědět, co sestra udělá, takže to zkrátka byla nuda.
Jste vystudovaná bioložka. Chtěla byste se tomuto oboru po ukončení kariéry věnovat, nebo byste raději zůstala u fotbalu?
To je těžká otázka. Biologii mám ráda a dokážu si představit, že bych se stala lékařkou nebo fyzioterapeutkou, ale na druhou stranu nechci svět fotbalu opustit. Doma v Americe jsem se často zapojovala do trénování různých věkových kategorií a musím říct, že jsem se v tom našla, tudíž se v budoucnu budu nejpravděpodobněji věnovat právě trénování.
Redaktorka: Terezie Šenkyříková
