Adiktolog Adam Kulhánek: O digitálních závislostech až po boj se syndromem vyhoření

Pozvání do nového dílu podcastu Pod čepicí přijal adiktolog z 1. Lékařské fakulty UK a kouč prezentačních dovedností, dr. Adam Kulhánek. Během rozhovoru se podíváme na bujaré, několikadenní večírky na Mallorce, do světa digitálních závislostí a poznáme, proč jsou PhD studenti náchylnější k syndromu vyhoření.

Jakou máte osobní zkušenost s návykovými látkami?

Mám omezené zkušenosti s legálními návykovými látkami jako alkohol, tabák a káva, kterou pravidelně piji. Vyzkoušel jsem také konopí, ale to je vše. Společnost obecně věří, že adiktologové musí mít osobní zkušenost s drogami, ale to není pravda. Pro léčbu závislostí je důležité mít hluboké porozumění klinických metod a vhodné vzdělání. Stejně jako kardiolog nemusí mít osobní zkušenost s infarktem a soudce nemusí být bývalým zlodějem, adiktologové a psychiatři nemusí mít osobní zkušenosti s návykovými látkami, aby mohli efektivně léčit závislé.

Takže můžeme bezpečně vyvrátit mýtus o tom, že adiktologové berou drogy.

Ano, je to spíš taková mediální zkratka.

Existují instituce, které pomáhají uživatelům určit složení látky, kterou užívají. Jak přesně fungují?

Testování složení látek je efektivní strategie pro snižování rizik v nočním životě. Metoda se používá typicky u uživatelů drog v nočním životě. Za příklad můžeme dát třeba uživatele MDMA (extáze). Pomáhá předcházet předávkování a užití neznámých látek. Stejně jako programy výměny jehel pro intravenózní uživatele, které byly často kritizovány. Avšak dnes víme, že se jedná o přístup založený na důkazech, který významně snižuje rizika. Tito lidé se často nacházejí v obtížných životních situacích, jako je život na ulici bez příjmu. Program výměny jehel umožňuje uživatelům vyměnit použité jehly za čisté v poměru 1:1, čímž se předchází šíření infekčních onemocnění, jako jsou krevně přenosné choroby, jak mezi samotnými uživateli, tak v širší populaci.

Jak fungují intervence v nočním životě, například na festivalech?

V České republice se noční život poměrně liší od jiných míst, například Baleárských ostrovů jako Ibiza a Mallorca, kde párty trvají několik dní. Intervenční týmy kontrolují substance a zajišťují bezpečnost, aby se zabránilo rizikům spojeným s nočním životem. Tyto týmy navíc eliminují sexuálně motivované násilí.

Na těchto festivalech existují tzv. chillout zóny. Jak v nich probíhají intervence?

Chillout zóny poskytují prostor pro odpočinek, pitnou vodu a doplnění iontů. Kontaktní pracovníci pomáhají testovat látky a nabízejí další prostředky pro snižování rizik. Typicky při užití psychedelika, jako je např. LSD, je lepší, pokud je halucinující člověk v přítomnosti zkušeného pracovníka. Pokud si představíme standardní prostředí jakéhokoli hudebního klubu, vybaví se nám spousta divokých světel, málo vzduchu a hodně lidí. A to zkrátka není ideální prostředí pro podobné stavy. V minulosti jsem byl součástí mezinárodního projektu, kde jsme spolupracovali s britskými zástupci z Liverpool John Moores University a s kolegy z Baleárských ostrovů. Naším cílem bylo vytvořit a nastavit preventivní opatření a strategie pro různé oblasti ve střední Evropě, včetně České republiky a Spojeného království, kde je clubbing populární. Zajímavým příkladem z Baleárů je, že dívky, které nosí na party vysoké podpatky, dostávají žabky, aby se vyhnuly zranění kotníků při odchodu z večírku. Dalším opatřením je rozdávání lízátek nebo sladkostí účastníkům nočního života, aby byli méně hluční a nerušili okolí zpěvem nebo křikem.

Jaká je ochota klubů spolupracovat s adiktology?

V České republice spolupracují preventivní služby, jako jsou Podané ruce v Brně nebo Magdaléna ve Středočeském kraji, s provozovateli klubů. Služby jako Hard&Smart jsou také součástí festivalů a klubových akcí a pomáhají v případě různých incidentů. Ale je pravdou, že se zde potkávají protichůdné tendence. Na jedné straně stojí klub, který chce vydělat a na druhé harm reduction služba, která party trochu krotí. Zajímavou zkušenost máme z Liverpoolu, kde kluby mohou dostat bezpečnostní licenci. Existují v nich opatření proti zranění, např. kulaté hrany stolů, privátní taxislužba a propojení s místní policií.

Změnila se návštěvnost klubů po zavedení takových bezpečnostních opatření?

V Británii se po zavedení bezpečnostních opatření v klubech obávali snížení návštěvnosti. Opak byl pravdou; kluby byly navštěvovanější, protože se lidé cítili bezpečněji. Dívky a ženy se nemusely bát, že jim někdo hodí něco do pití a nebo že jim hrozí sexuální násilí. Zároveň pokud dojde k jakékoli potyčce, dotyčný nezůstane ležet před klubem na zemi, ale dostane se mu pomoci.

Pojďme se ze světa nočních věčírků posunout trochu dál. Setkal jste se ve své praxi s nějakou neobvyklou závislostí?

Spíš ne. Neobvyklé závislosti, jako je závislost na opalování nebo pití vody (aquaholismus), jsou spíše polarizované a úzkostné poruchy než klinicky zajímavé závislosti.

Jaký je váš pohled na závislost na mobilních telefonech? Dá se ji nějak předcházet?

Závislost na technologiích je velikým současným problémem. Častým jevem, který v poslední době pozorujeme je nomofobie, nebo strach ze situace, kdy u sebe nemáme nebo nemůžeme používat mobilní telefon. Není to přímo závislost, ale spíše potřeba neustále kontrolovat zařízení. S tím se mohou pojit i tzv. fantomové vibrace, kdy máme pocit, že telefon vibruje, ale ve skutečnosti žádné zprávy nedostáváme. A prevence? Nelze abstinovat od technologií, ale je důležité vytvořit strukturu a hranice pro jejich používání. U malých dětí se doporučuje minimalizovat kontakt s technologiemi, například u školkových dětí omezit používání na maximálně 2 hodiny denně.

Lze bojovat se závislostí na technologiích u dětí?

Je těžké zabránit dětem v používání technologií. Rodičům se doporučuje nastavit strukturu a hranice, povzbuzovat k pravidelným přestávkám a být vzorem v používání technologií. Naprostá minimalizace kontaktu s technologiemi se doporučuje hlavně během prvních 18 měsíců. Označit patologickou hranici někdy bývá složité, jelikož děti se později setkávají s technologiemi i v rámci učení. Zakazovat a brát dětem telefony tak není nejšťastnějším řešením, jelikož se snadno může stát, že se dítě ocitne v odporu a to hlavně ty starší. Ideální je nastavit si nějakou strukturu v používání digitálních technologií a té se držet. A tu pak musíme dodržovat i my. Dobrou situací je společný oběd, pokud u něj sedíme, automaticky víme, že své telefony nevytáhneme.

Nastavení hranic a přestávek je předně důležité u gamingu (hraní online her). Děti, kteří jsou profesionální hráči, a nebo pouze pohlceni hrou, potřebujeme udržet v reálném světě a vytrhnout je z tzv. salience a to hlavně vědomě. Mobilní telefony by děti neměly používat u běžných denních rituálů, jako je při jídle nebo před spánkem.

Svět je nyní plný umělé inteligence. Využívá ji adiktologie?

V adiktologii se používají chatboti a virtuální asistenti pro terapii. Vývoj technologie umožňuje vytvoření realističtějších a efektivnějších virtuálních terapeutů. Už to není tak robotické jako např. u bankovních chatbotů. WHO nedávno vyvinula asistentku, která dokonce vnímá gesta vašeho obličeje, tedy dokáže pracovat s vaší emocí. Tyto nástroje jsou neocenitelné hlavně pro pacienty, kteří nemohou navštívit terapeuta osobně.

Dokážete popsat „trendy“ mezi dospívajícími v oblasti návykových látek?

Mezi dospívajícími jsou populární jednorázové elektronické cigarety, nikotinové sáčky a nové návykové látky jako kratom a HHC. Tyto produkty jsou lákavé svým designem a přístupností. Kratom se nabízí téměř na každém rohu, vypadá jako matcha a právě kvůli tomu se stává nebezpečným. V dnešní době už se bavíme o tom, že se na klinikách setkáváme s pacienty, kteří jsou čistě „kratomoví“. Design a marketing pak hraje roli i u dalších prostředků. E-cigaretu Elf bar dítě vnímá jako něco cool a nevypadá to zákázaně, narozdíl od klasické cigarety, která je neestetická a zapáchá. Dospívající mají tendenci k novým formám návykových látek, jako jsou elektronické cigarety a nikotinové sáčky. Zároveň neinklinují tolik ke „starým“ drogám, jako jsou např. klasické cigarety. Zároveň se méně opíjí alkoholem a méně užívají klasické konopí.

Jaký je rozdíl mezi cigaretami a nikotinovými sáčky z hlediska zdravotních rizik?

Cigarety jsou škodlivější kvůli spalování a toxických látek. Nikotinové sáčky jsou pro děti atraktivnější a pohodlnější, ale obsahují vysoké dávky nikotinu, což může vést k závislosti a negativním zdravotním účinkům. Negativní zdravotní účinky jsou u dětí pozorovány už při jednotkách nikotinových sáčků užitých v krátkém časovém úseku. Nejčastěji jde o zvracení, bolesti hlavy a zrychlené činnosti srdce.

O jak starých dětech mluvíme, když se bavíme o užívání nikotinových sáčků?

Nikotinové sáčky se začínají užívat ve věku dětí ve 5. až 7. třídě.

Jaký vliv má možnost používat nikotinové sáčky kdekoli a kdykoli?

Značný. Sáčky jsou atraktivní díky své nenápadnosti a dostupnosti. Mohou vypadat jako žvýkačky a děti je mohou používat bez povšimnutí. Některé příchuť žvýkačky dokonce mají.

Existují ověřené přirozené alternativy pro zvýšení kognitivního výkonu?

Přirozené alternativy zahrnují nootropika jako ženšen a ginko biloba. Důležité je také dodržování zásad zdravého životního stylu, jako je dostatečný spánek, správná strava a fyzická aktivita. Pokud do sebe budu prát pizzu a energy drinky a celý den budu sedět, pravděpodobně se toho naučím méně. Životní styl je v tomto extrémně důležitý.

Jak poznat závislost na práci a co s tím dělat?

Závislost na práci je problém, když začíná negativně ovlivňovat fyzické, psychické, sociální a spirituální zdraví. Důležité je najít rovnováhu mezi prací a osobním životem, plánování a věnování času relaxaci a zájmům mimo práci. Když už se takovýmhle způsobem do toho dostanem a vlastně trochu vyhoříme.

Specifickou roli v tomto ohledu mají PhD studenti. Pokud srovnáme manažera ve firmě a PhD studenta co do objemu práce, dostáváme se na velmi podobnou úroveň. Ti jsou k vyhoření náchylní poměrně hodně. Řada lidí to tak ale vůbec nevnímá.

Můžeme poznat, že vyhoříváme?

Vyhoření se projevuje výrazným poklesem energie, vyčerpáním a neschopností se radovat z běžných aktivit. Člověk se začíná stranit a nebaví ho věci, které ho dříve bavily. Je k nim takový oploštělý. Práce přestává být zdrojem radosti a stává se břemenem. Musím se do ní nutit. Důležitým indikátorem je také snížená kvalita spánku. Typicky to provází nedostatek energie ráno. U workoholiků může být tento proces pozvolný a nevýrazný, až do okamžiku, kdy se člověk cítí úplně vyhořelý. Můžeme to vnímat jako „water drop“ efekt. Jedna, dvě kapky puštěné na beton nic nesvedou. Ale pouštějte je pomalým tempem neustále tři roky v kuse a nadělají docela velkou škodu.

Co s tím? Jak se vyrovnat s vyhořením?

Důležitá je péče o všechny aspekty zdraví: fyzické, psychické, sociální a spirituální. Každý den bychom měli věnovat alespoň hodinu času na „ostření pily“ - aktivitám, které nám pomáhají se udržovat v dobré kondici. To zahrnuje zdravé stravování, fyzickou aktivitu, psychický klid, sociální interakce a seberozvoj. Jít s kamarádem na kávu nebo na drink a na chvíli vypnout je ve většině případů mnohem účinnější než do noci smolit jednu stránku textu. Důležité je také efektivní plánování a prioritizace úkolů. To je věc, která u PhD studentů a akademiků moc nefunguje. Pro ně je většinou všechno strašně urgentní a všechno musíme udělat hned, což má většinou negativní následky.

Jaké nástroje pomáhají v prioritizaci a efektivním plánování?

Užitečnou pomůckou je Eisenhowerova matice, která rozděluje úkoly do čtyř kvadrantů podle jejich důležitosti a naléhavosti. Důraz by měl být na úkoly, které jsou důležité, ale ne naléhavé, protože právě ty přispívají k našemu dlouhodobému rozvoji a pohodě. Pokud plním urgentní úkoly, většinou jsou to úkoly někoho jiného a mě pak zbývá méně prostoru pro seberozvoj. PhD student by si během kariéry měl říct, co je pro něj nejdůležitější a na základě toho stavět.

V tomto kontextu se často objevuje pojem „krysí závod“. Jak se mu můžeme vyhnout?

„Krysí závod“ odkazuje na rutinní, repetitivní práci bez většího smyslu nebo naplnění. Klíčem k vyhnutí se tomuto jevů je najít smysl v práci, kterou děláme, a dávat si čas na odpočinek a aktivitu mimo práci. To může být problém i u PhD studentů. Ti většinou svůj obor a práci milují, ale tím, že se snaží dosáhnout všeho a poměrně rychle. To může vést k úplnému chaosu, kdy nedokážeme určit, co je pro nás to opravdu důležité a začneme se točit v kruhu. Time management a delegování, to bych označil jako hlavní problémy.

Řada lidí se poslední dobou víc a víc staví do opozice proti osmihodinové pracovní době. Opravdu musíme pracovat 8 hodiny denně? Jak najít správný work-life balance?

Pracovat méně hodin a být přitom efektivnější může být lepší přístup. Toto je komplexní téma a studenti i zaměstnanci si musí ujasnit svůj přístup k práci, i když hrozí riziko vyhoření. Platí zde pravidlo „pracovat chytře, ne tvrdě“. Představte si manažera, jehož hlavní náplní práce je plánování a delegování úkolů. Nemusí vytvářet hmatatelný produkt, ale řídí tým. Studenti by měli rozvíjet podobné manažerské dovednosti, ale zároveň excelovat ve své specializaci, psát články, přednášet a účastnit se konferencí. Je důležité brát v úvahu, jaké vzory vidí ve svých profesorech a supervizorech. V Česku je schopný a organizovaný akademik vzácností, na rozdíl od zahraničí. Pokud studenti vidí okolo sebe chaos, mohou tento vzor převzít. V podnikovém prostředí se někdy objevuje tzv. „seagull management“, kdy manažer zasahuje pouze v krizových situacích, způsobuje zmatek a poté zmizí. Tento přístup může mít negativní dopad i na supervizory, kteří jsou přetížení a nemají čas na adekvátní vedení studentů. Většina akademiků navíc ustrne v mikromanagementu a řídí sebemenší detail. Studentovi nemusím stát za zády a hlídat ho při každém úkolu, měl bych mu projevit nějakou důvěru a sobě ulehčit práci.

Myslíte, že vědci by měli sami komunikovat své výsledky nebo spolupracovat s PR oddělením?

Je moc důležité, aby vědci byly ve světě vidět a byli bráni jako přirozené autority. Vědci, kteří mají schopnost a zájem, by měli své výsledky komunikovat sami, zejména v USA je tento přístup běžný. Je důležité, aby vědci byli vidět a sdíleli svou práci, a to nejen ve vědecké komunitě, ale i mezi širokou veřejností. Pokud je to pro ně obtížné, mohou vyhledat pomoc PR oddělení, které jim může pomoci s přípravou a prezentací. Tato spolupráce je ideální, je důležité, aby vědci neztratili osobní kontakt s veřejností a ukázali svou autentičnost.

Je pravda, že vědci často používají odborný jazyk, který může být pro veřejnost obtížně srozumitelný. Proto je důležité, aby se naučili prezentovat své myšlenky jednoduše a srozumitelně. I když to může být výzva, je stěžejní, aby dobré vědecké práce byly komunikovány efektivně. Forma prezentace by neměla převážit nad obsahem, a vědci by měli usilovat o jasné a přesvědčivé sdělení svých výsledků.

Kde by měli začít ti, kteří se chtějí naučit dovednosti v managementu, komunikaci a delegování?

Pro studenty PhD programů bych doporučil využít veškerou podporu, kterou jejich fakulta nabízí, včetně mentoringu a koučování. Intenzivní práce s mentorem může být velmi prospěšná. Rovněž by studenti měli využít příležitosti rozvojových programů zaměřených na soft skills a manažerské dovednosti. Zvládnutí time managementu je klíčové pro každého studenta, aby se vyhnul nešťastnému životu. Čas strávený na tréninku nebo online kurzích je dobře investovaný.

Pokud jde o mediální komunikaci a veřejné vystupování, studenti by měli zvážit spolupráci s tiskovým oddělením své fakulty. Mohou nabídnout své projekty nebo výzkumné výsledky k propagaci a získat tak pomoc s formulací a prezentací své práce. Je důležité, aby si studenti byli sami sebe vědomi, rozpoznali své silné stránky a omezili se na oblasti, v nichž excelují. Pokud například student nemá dovednosti v pokročilých statistických analýzách, měl by do týmu přizvat šikovného statistika, s nímž bude spolupracovat. Takto vytvořený komplementární tým zajistí, že celkový výsledek bude kvalitní a efektivní. Pokud by naše posluchače zajímaly tipy pro rozvoj v soft skills, můžou se podívat na můj web www.adamkulhanek.cz nebo sledovat mé sociální sítě.

Poměrně do hloubky rozebíráme doktorské studium. Vy sám jste dokotrandem byl. Udělal byste něco jinak?

Neměnil bych nic, protože zkušenosti, které jsem získal, byly velmi poučné. Díky mému doktorátu jsem se dostal do světa soft skills a koučinku. Zastávám princip „T-shaped skills“, který spočívá v rozšiřování dovedností mimo hlavní oblast expertízy. Je důležité nezaměřovat se pouze na hloubku expertízy, ale rozvíjet i další zájmy a dovednosti. Samozřejmě doufám, že se svým obojživelnictvím nedopadnu jako „televizní profesor“, který jen všude mluví, ale vlastně už vědu nedělá.

Poslední otázka bude odlehčující. Máte nějaký tip na knihu nebo film z vašeho oboru, které by člověk neměl minout?

Doporučuji knihu „Infinite Game“ od Simona Sineka, která popisuje rozdíl mezi konečnou a nekonečnou hrou a význam zaměření se na proces, nikoli jen na cíl. Je důležité najít cestu ve vědě, která není jen o dosahování konkrétních cílů, ale o neustálém rozšiřování znalostí a zájmů.

Autoři rozhovoru: Kristina Hakenová a Tadeáš Matěcha

Přepis: Petr Kašík