Článek
Cibulák není jen hrnek po babičce
Bílý porcelán s modrým vzorem má zvláštní osud. Jedni ho považují za sváteční klasiku, která se vytahovala jen na návštěvu. Druzí v něm vidí přežitek vitrín, těžkých obývákových stěn a doby, kdy se hezké věci raději nepoužívaly, aby se nerozbily. Jenže teď se tenhle motiv znovu vrací na stoly i do inzerátů.
Řeč je hlavně o cibuláku. Český porcelán Dubí popisuje cibulový vzor jako spojení stylizovaných rostlinných motivů, které vycházejí z východoasijské inspirace, ale časem dostaly evropskou podobu. A tady je první překvapení: na klasickém cibuláku vlastně žádná obyčejná cibule není. Název vznikl spíš lidovým zjednodušením motivů, které lidem cibuli připomínaly.
Na rovinu, samotný fakt, že máte doma modrobílý hrnek, ještě neznamená poklad. Cibulový vzor vyrábělo a napodobovalo víc výrobců, navíc existují novější kusy, suvenýry, druhá jakost i běžné hrnky z obchodů. Sběratel se nebude rozplývat jen proto, že je věc „po babičce“. Bude se dívat na značku, stáří, kvalitu malby, poškození a hlavně na to, zda jde o jednotlivý kus, nebo součást zachovalé sady.
Hodnotu dělá značka, stav a úplnost
Tohle si lidé často pletou. Retro neznamená automaticky starožitnost a starožitnost neznamená automaticky vysokou cenu. Cibulák je krásný příklad předmětu, který může mít hodnotu pár desítek korun i mnohem víc, ale vždy záleží na konkrétním kusu.
Důležitá je značka na spodní straně. Právě podle ní se dá poznat výrobce, období a někdy i jakost. Sám výrobce v návodu jak poznat pravý cibulák upozorňuje, že kolem značení koluje řada mýtů, a vyvrací například představu o „podglazurní značce s cibulovými motivy“ u dubského cibuláku. Jinými slovy, nestačí otočit hrnek, vidět modrou značku a hned křičet rarita.
Největší cenu mívají ucelené soupravy, méně běžné tvary, starší zachovalé kusy a věci bez otluků. Hrnek s prasklinou, oťukaným ouškem nebo zašlým vnitřkem zůstane spíš milou vzpomínkou. U porcelánu se vady špatně schovávají. A sběratelé je vidí rychleji než prodávající, který do inzerátu napíše „stav odpovídá stáří“.
Proč ho lidé zase chtějí doma
Cibulák má jednu výhodu, kterou levné módní nádobí nemá. Je rozpoznatelný na první pohled. Nehraje si na minimalismus z katalogu, má vlastní tvář a spoustě lidí připomíná dětství, návštěvy u prarodičů nebo nedělní kávu ve slušném hrnku.
Navíc nejde jen o nostalgii. V Dubí má porcelán i vlastní expozici; Dům porcelánu s modrou krví představuje historii výroby a ukazuje, že modrobílý dekor není jen babiččina vitrína, ale součást širší tradice severočeského porcelánu. Právě takový příběh dnes sběratelé i běžní kupující oceňují.
Jenže módní návrat má i svou past. Když se z něčeho stane trend, objeví se přestřelené ceny. V inzerátech se pak za „vzácný retro cibulák“ vydává skoro všechno, co je bílé a modré. Kupující by si měl pohlídat fotku značky, detail ouška, dno, vnitřek hrnku a případné vlasové praskliny. U souprav se vyplatí ověřit, zda jsou kusy opravdu stejného výrobce a období, nebo jen poskládané tak, aby to na fotce vypadalo hezky.
Neprodávejte celou krabici naslepo
Nejhorší je vzít krabici z půdy a dát ji na bazar jednou větou: „Staré hrnky, cena za vše.“ Tím si člověk říká o to, že zajímavější kusy zmizí za pár korun. Rozumnější je porcelán roztřídit, nafotit značky, zkontrolovat poškození a teprve potom zjišťovat ceny podobných kusů.
Při nákupu z druhé ruky je dobré počítat s tím, že ochrana kupujícího není vždy stejná. Spotřebitelská organizace dTest u použitého zboží připomíná, že nákup od soukromé osoby se řeší jinak než nákup od podnikatele, a případné vady se mohou vymáhat složitěji. U křehkého porcelánu to platí dvojnásob. Chtějte proto dobré fotky a domluvte bezpečné balení.
Cibulák tedy není jen obyčejný modrý hrnek. Je to kus české domácí paměti, který se může vrátit do módy i na stůl. Ale cenný je hlavně tehdy, když má původ, stav a smysl. Jinak je to pořád jen hrnek. Hezký, známý, ale ne automaticky vzácný.
