Článek
Tulipán je předválečný kus, ne socialistická obývací stěna
Lidé mají tendenci házet všechno starší pod nálepku „nábytek ze socialismu“. U Tulipánu by to byla chyba. Vitrína vznikla přibližně kolem roku 1930 pro Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně. Jindřich Halabala tam jako hlavní návrhář výrazně ovlivnil podobu sériově vyráběného nábytku pro běžnější domácnosti, jak připomíná CzechDesign.
Tulipán poznáte podle prosklené konstrukce, velkého zadního zrcadla, chromované tyče a štíhlých polic. Dochované kusy mívají korpus z dýhovaného ořechu, černěné dřevěné prvky i sklo. Nejde o drobný stolek, který se dá strčit do kufru. Aukční exemplář měřil zhruba 130 centimetrů na výšku, 154 na šířku a 37 do hloubky. Právě kombinace funkčního tvaru, kvalitního materiálu a jasně dohledatelného autora z něj dělá sběratelský nábytek.
Tady je háček: popularita Halabaly přitáhla i kusy, kterým se jeho jméno připisuje jen proto, že mají zaoblenou dýhu nebo chrom. Bez srovnání s katalogy, odborníkem a rozměry může člověk snadno zaměnit hezký funkcionalistický nábytek za konkrétní model. A mezi oběma věcmi bývá při prodeji rozdíl jako mezi starým kolem a originálním favoritem.
Téměř 190 tisíc je cenovka, nikoli jistý výdělek
Aktuálně se restaurovaná vitrína Tulipán nabízí za 180 000 korun. To je důvod, proč se kolem podobných kusů rozjíždějí velká očekávání. Jenže nabídková cena není částka, kterou někdo skutečně zaplatil.
Dobrou protiváhu dává aukční dům Arthouse Hejtmánek. V jeho zahradní aukci v roce 2024 dosáhla vitrína Tulipán ceny 150 000 korun bez aukční přirážky. I to je velmi slušná suma, ale zároveň připomínka, že výsledek se odvíjí od konkrétního stavu a okamžitého zájmu dražitelů.
Rozhoduje původní dýha, nepoškozené sklo, zrcadlo bez výrazných skvrn, funkční kovové části a hlavně to, zda je vitrína kompletní. Pěkně udělaná odborná obnova může pomoct. Domácí přelakování na tmavý lesk, vyměněné police nebo novodobé zrcadlo naopak dovedou cenu srazit. Na rovinu: někdy má člověk doma pěkný nábytek za pár tisíc, ne investici za stovky tisíc. Obojí má svou hodnotu, jen není stejná.
Než ji přestěhujete, všechno zdokumentujte
První chyba bývá rychlé „zkrášlení“. Než sáhnete po brusce, vosku nebo leštěnce na chrom, vitrínu vyfoťte ze všech stran. Zachyťte zadní stěnu, police, kování, sklo, zrcadlo, škrábance i případnou značku nebo štítek výrobce. Změřte ji a poznamenejte si, odkud se v rodině vzala. Původ není kouzelný certifikát, ale u designového nábytku může pomoci při určení.
U staré dýhy a volnějších spojů postupujte opatrně. National Park Service upozorňuje, že prach je abrazivní a přitahuje vlhkost, proto má smysl nábytek zbavovat prachu šetrně. U křehké dýhy je důležitá i jistá manipulace. Vitrínu nestěhujte za chromovou tyč, dveře ani skleněné police. Nejdřív ji vyprázdněte a při převozu zajistěte sklo zvlášť.
Kdo uvažuje o prodeji, neměl by se spokojit s jednou rychlou nabídkou od výkupu. Pošlete fotografie a rozměry několika specializovaným prodejcům či aukčním domům. A nechte si čas. Vitrína po prarodičích nemusí být kýč ani automat na peníze. U pravého Tulipánu může jít o kus domácí historie, který se dnes cení úplně jinak než před pár lety.
