Článek
Kritici tuto vládu nazývají slepencem, pětikolkou, pětidemolicí. Můžeme tyto dehonestační nálepky odvrhnout jako pláč dezolátů kvůli odstavení svého guru od moci. Anebo se zamyslíme nad důvody rekordně nízké důvěry ve vládu, která dle aktuálního průzkumu má už pouze rekordní 2% skalních podporovatelů.
Slepenec?
Vládní koalice je tvořena z pěti různorodých stran. Často stojí na zcela opačných názorových pólech. Vládní strany se štěpí nejen na ekonomických tématech, jako jsou daně. Hádky vzbudí jakákoli zmínka o Evropské unii, kde vládní strany oscilují od vyloženě proevropské TOP 09, až po euroskeptické zahradilovské křídlo v ODS. Např. zmiňme otázku přijetí eura.
Neshodnou se ani na otázkách spojených s klimatickými změnami a ekologií, kde zatímco Piráti pevně dlí v evropské frakci Zelených, značná část ODS stojí na pozicích, které blahé paměti vymezil Václav Klaus svým dezinformačně-euroskeptickým pohledem a knihou Modrá nikoli zelená planeta. Největší klimatickou výzvou tak pro ODS zůstává boj za zachování fosilního průmyslu a automobilů se spalovacími motory, naopak Piráti věnují významný prostor boji proti klimatickým změnám.
A pak tu máme otázky manželství pro všechny / ústavní definice rodiny jako svazek muže a ženy, kde se hádají konzervativci a liberálové o to, zda hovězí je hovězí a kuřecí je kuřecí.
Naděje
Přes všechny rozdíly a výhrady se dokázalo těchto pět stran spojit, neboť voliči v tuto vládu vkládaly především dvojí naději:
1. Konec Babišova ekonomického populismu projevujícího se drancováním státního rozpočtu a dávání dárečků voličům.
2. Konec zemanismu-babišismu, arogance moci, kdy si může politik dělat, co chce, a není povinen nikomu nic vysvětlovat.
Konec ekonomického populismu
V ekonomické oblasti vláda mluvila o rozpočtové odpovědnosti a konci dárečků pro voliče s cílem konsolidovat rozpočet a veřejné finance. Tento obrázek poněkud naboural příspěvek 5 tisíc na dítě, na které dosáhli i movitější rodiče. Rozhodně se tentokrát nejednalo o žádný dáreček pro voliče.
Problémy se státním rozpočtem se vláda snažila vyřešit ekonomickým balíčkem a důchodovou reformu. Ani ty jí příliš popularity nepřinesly. Zatímco jedni jí vyčítali přísnost opatření a jejich dopad na sociálně slabší, předmětem kritiky jiných zas byla jejich nedostatečnost a nulový přínos k reálnému ozdravení veřejných financí.
Největším bizárem pak bylo prosazení nulové spotřební daně na tiché víno, což nemělo jistě žádnou souvislost s tím, že mnoho vládních osobností pochází náhodou zrovna z jižní Moravy.
Konec zemanismu-babišismu
Když už tedy slibované ekonomické reformy příliš nevyšly, alespoň v té hodnotové úrovni se vláda zdála pevná v kramflecích. Jasný postoj k válce na Ukrajině a pomoc uprchlíkům patří e světlým bodům vládnutí pětikoalice. Také komunikace s médii a občany se zdála být vstřícnější.
A co politici a jejich kauzy? Voliči měli plné zuby Babišových kauz a jeho arogantní neochoty cokoli vysvětlovat a veškerá obvinění shazovat slovy „kampaň“, „účelovka“, dehonestací novinářů atd.
STAN a jejich kauzy
Překvapivě největším průšvihářem se ukázalo hnutí STAN. Díky kroužkování získali mnohem více mandátů, než v kolik vůbec věřili, a do sněmovny se najednou dostal kdejaký lokální starosta. Jejich vládní angažmá provázelo několik výrazných kauz.
Začalo to dnes již bohužel zesnulým Věslavem Michalikem a jeho podnikáním, pokračovalo kauzou stipendisty Jana Farského a vyvrcholilo Dozimetrem.
Reakce politiků STAN? Po úvodním popírání následovalo přiznání viny, omluva, rezignace se slovy o vyšší politické kultuře. Např. ministr školství Gazdík rezignoval, aniž by v podstatě s kauzou měl reálně něco společného. Stačilo, že byl s hlavním aktérem na dovolené.
Podobně se chovali také Piráti. Můžeme z poslední doby zmínit startrekistku Michailidu či „ochránce žen“ Koláříka. Vždy následovala minimálně stranická reflexe.
Don Pablo
A pak tu je Pavel Blažek, teflonový muž Fialovy vlády. Člověk, o němž se v zákulisí povídá, že to on stvořil Petra Fialu. Je upomínkou na časy staré dobré kmotrovské ODS. Ne nadarmo se honosí přezdívkou Don Pablo.
V brněnské kauze Byty, kde jsou jeho blízcí přátelé a členové ODS obviněni z machenací s městským majetkem, je Blažkova role nejasná. Co však jasné je, je jeho eminentní zájem na vyšetřování této kauzy, neboť coby ministr spravedlnosti opakovaně žádá od státních zástupců informace z vyšetřování této živé kauzy.
Kdykoli je Blažek konfrontován dotazy novinářů, jeho odpovědi ne náhodou připomínají vykrucování jistého AB. Obviňování žurnalistů z podjatosti je na denní bázi. Nezájem jakkoli cokoli vysvětlovat, bagatelizace svých činů nám také něco připomíná.
Zatímco ostatní se alespoň snaží působit jako politici, kteří jsou ochotni nést odpovědnost za své činy, Blažek pokračuje v intencích zemanismu-babišismu.
Tento dvojí přístup ke kauzám vládních politiků připomíná Babišovu éru, kdy zatímco malé ryby jako králíkoložka Taťána Malá či Roman Prymula se obětovaly lusknutím prstu, ty velké jako Faltýnek či samotný Babiš by mohly uprostřed Václavského náměstí zastřelit štěňátko a stejně by na svých pozicích zůstaly.
A stejně je to s malými rybami ze STAN či Pirátů vs. alfasumcem Pavlem Blažkem. Pokud Petr Fiala nechce ztratit i poslední špetku důvěryhodnosti a přijít o zbývajících pár voličů, měl by dát jasně najevo, že to s tou proklamovanou změnou politické kultury myslí skutečně vážně.
