Článek
V pondělí 27. května si připomínáme 82. výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Tato událost bývá obecně považována za jeden z nejsvětlejších a nejvíce hrdinských momentů našich dějin. V žádném jiném státu se odboj neodvážil zabít tak vysoce postaveného nacistického pohlavára.
Dva parašutisté, Jozef Gabčík a Jan Kubiš v kobyliské zatáčce hodili bombu na protektorovo auto a pokusili se vystřelit ze zaseklého samopalu. Následně jeden ujížděl na kole a druhý utekl v přestřelce s protektorovým řidičem, schovávali se u rodiny Moravcových, a nakonec svedli epickou bitvu v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.
Každoroční připomínka hrdinství nejen parašutistů speciálně vycvičených ke splnění obtížného úkolu, ale také prostých lidí, kteří jim tu ukázali cestu, tu schovali vysílačku, tu poskytovali ubytování a stravu, tu odvezli důkazní kolo, tu zamlčeli nacistům informace, má letos ve světle aktuálních událostí trochu temnější nádech.
Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem
Padouch, nebo hrdina?
15. května 2024 se odehrál jiný atentát, tentokrát ve slovenské obci Handlová, kde na premiéra Roberta Fica pětkrát vystřelil důchodce J.C. Ač je jméno potenciálního vraha známé, raději ho neuvádím, neboť z hlediska jevu zvaného herostratismus není vhodné dodávat pachatelům extrémních činů publicitu a tím přistupovat na jeho hru a plnit jim jejich zvrácené sny.
Máme považovat J.C. za hrdinu, jako byli Gabčík s Kubišem? Vražda na tyranu přece není zločinem a Fico na Slovensku nevládl zrovna v rukavičkách. Slovenské novináře a opozici běžně nazýval prasaty, potkany a vlastizrádci, různým oponentům vyhrožoval, že je vlastnoručně uškrtí, či recitoval tklivé básně o tom, jak by lídr opozice Šimečka měl být bit po hlavě.
O rejdech jeho mladé úderky v čele s Erikem Kaliňákem či Richardem Glückem, kteří se neštítili pronásledovat novináře, podávat na ně výhružné žaloby, aby je umlčeli, mlátit politické oponenty apod. ani nemluvě.
Další členové Ficovy vlády zas usilují o zničení médií a ovládnutí těch veřejnoprávních, kdy chtějí zrušit televizi a rozhlas, aby si nové mohli vybudovat dle svých přání. Co se týká spravedlnosti, ruší úřad speciální prokuratury, aby se nemohly vyšetřovat zločiny z dob jejich předchozích vlád, a také se snažili prosadit zákon, který jim zaručí beztrestnost. Ten jim shodil ze stolu ústavní soud jakožto jedna z posledních institucí, která z hlediska principu brzd a rovnováh odolává vládnímu tlaku. Za zmínku stojí také snaha o ovládnutí policie a tajných služeb.
Reakce vládních představitelů na atentát, kdy vyzývají ke smíření, ale druhým dechem z atentátu obviňují opozici a média, pokřikují na ně, zda toto chtěli, vypráví o tom, jak má Šimečka krev na rukou a vyhrožují represemi, může někomu evokovat paralelu s reakcí na protektorátní atentát plnou mrtvých.
Je vražda na tyranu zločinem?
Letos bychom si zcela vážně měli položit otázky - opravdu vražda na tyranu není zločinem? Kde je míra, která určuje hranici, kdy vražda zločinem je a kdy není, a kdy je politik tyranem a kdy ne?
Fica můžeme kritizovat jakožto populistu, který se snaží rozdělovat společnost na My a Oni. Ty ze skupiny Oni pak neváhá dehumanizovat slovy o různé smradlavé špinavé havěti, jako to dělali nacisti. Můžeme jeho vládě vyčítat represe vůči médiím, policii a soudnictví. Můžeme mu vyčítat příchylnost k Rusku, v jehož zájmu se snaží rozvracet evropskou pospolitost.
Veškerá kritika je zcela legitimní. Naopak slovenská opozice i média jsou k vládě až příliš mírní a po atentátu se nechali zatlačit do brutální defenzívy, když nechali ministry Kaliňáka a Šutaje Eštoka situaci pro veřejnost zarámovat jako čin progresivistického liberála zfanatizovaného agresivními útoky opozičních politiků a médií. Na to všechno můžeme a musíme upozorňovat.
Ale nemůžeme Fica nazývat tyranem. Handlová nejsou Lidice. Skutečně za ním nestojí davy mrtvých, popravených, zavražděných či vězněných v koncentračních táborech. Ne, Fico není tyran, jehož vražda by byla z hlediska vyššího principu mravního ospravedlnitelná. Střelba na něj je pouze nemístným směšováním politiky a reálného života politika. Atentátník J.C. není hrdinou, ale prachsprostým vrahem, byť jen potenciálním.
Atentát, k němuž se uchýlili Gabčík s Kubišem, je krajním řešením situace bez jakéhokoli jiného východiska. Slovensko v této situaci není, ani zdaleka. Směřuje Tam? Možná, nevíme. Ale dokud tam nedorazí, je za hranicí lidskosti vůbec uvažovat o tom, že by bylo legitimní vztáhnout na kohokoli z vládních politiků ruku.
Ač můžeme dále prohlašovat, že z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem, zároveň, chceme-li si zachovat lidskost, musíme odsuzovat útok na Roberta Fica.
