Jsme pokrytci? Zeman byl za nejmenování ministrů kritizován, Čaputová chválena

Aspirant na slovenského premiéra Robert Fico předložil prezidentce Čaputové seznam navrhovaných ministrů, z nichž mnohá jména vzbudila kontroverze. Prezidentka sdělila, že jednoho z nich, kandidáta na ministra životního prostředí Rudolfa Huliaka, odmítne jmenovat.

Ihned se vyrojilo kvantum spekulací, názorů a komentářů od opozičních i koaličních politiků, ústavních právníků, ale také odborné a neodborné veřejnosti na internetu.

Podobné spory si pamatujeme také u nás - připomeňme, jak Miloš Zeman šikanoval Bohuslava Sobotku či Andreje Babiše s Janem Hamáčkem odmítáním jejich nominantů na posty ministrů kultury či zahraničí, a také na slavný triumf Petra Fialy v souboji o nového šéfa zamini Jana Lipavského a neslavnou porážku ohledně ministra životního prostředí Hladíka.

Naše veřejnost (alespoň ta prodemokratická či liberální) byla jednoznačně na straně premiérů - s hlavním argumentem, že máme parlamentní nikoli prezidentský systém a že vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně, ne prezidentovi.

Nyní se nám soupeřící strany vyměnily - už neodmítá proruský dezinformátor jmenovat liberálního prodemokratického ministra, nýbrž liberální prodemokratická prezidentka odmítá jmenovat ministrem proruského dezinformátora.

A najednou ti, co předtím podporovali prezidenta, nyní podporují premiéra, a ti, co podporovali premiéra, na Slovensku podporují prezidentku.

Čím to je? Může nám vysvětlení nabídnout prostý fakt - jiná země, jiné zákony?

Srovnejme si článek 111 slovenské Ústavy:

S textem článku 62 české Ústavy:

Aniž bychom si hráli na ústavní právníky, nějaké rozdíly najdeme. Např. slovenský prezident jmenuje ministry na návrh předsedy vlády. Tenhle bod u nás nenajdeme. Ovšem Fico dosud nebyl jmenován premiérem, tedy žádné oficiální návrhy v podstatě nemůže předseda vlády, který není předsedou vlády, navrhovat. Proto jedna z možností, kterou navrhuje Fico - jmenovat vládu bez ministra životního prostředí a toho jmenovat dodatečně - by byl z hlediska prezidentky absolutní nesmysl, jímž by si vyrazila všechny karty z rukou.

Ústava nám každopádně v tomto bodě příliš nepomůže. Než si zodpovíme úvodní otázku, tedy zda jsme pokrytci, když nám vadily Zemanovy obstrukce s nejmenováním ministrů, ale na druhou stranu vyzýváme Čaputovou k témuž, podívejme se napřed, o jaké navrhované ministry se vlastně hraje.

V první řadě můžeme hovořit o pravděpodobném budoucím ministru obrany Robertu Kaliňákovi. Ten v poslední době proslul bitkou s expremiérem Igorem Matovičem, který ho nazýval mafiánem.

Je to právě ten Kaliňák, který musel po vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové opustit post ministra vnitra, neboť pomáhal vytvářet mafiánské podhoubí, v němž mohlo k takovému činu dojít. Také byl obviněn ze založení zločinecké skupiny (společně s Ficem, toho ale odmítla Národní rada vydat). Aby nemohl manipulovat a ovlivňovat svědky, byl zatčen.

Obvinění mu však bylo zrušeno zásahem generálního prokurátora Maroše Žilinky na základě kontroverzního paragrafu 363, díky němuž může generální prokurátor jen tak dle své libovůle skončit jakékoli trestní stíhání.

Na ministerstvu obrany, kde má pod palcem např. SIS, je jednoznačným bezpečnostním rizikem, a to také proto, že by mohl rozhodovat o případech, kdy jsou stíháni jeho kumpáni.

Dalším poněkud zarážejícím kandidátem na ministra je Jozef Ráž. Pokud je vám toto jméno povědomé, pak vězte, že se jedná o syna známého zpěváka.

V politice zatím dokázal pouze to, že ho odmítl tehdejší prezident Kiska jmenovat ministrem, jelikož měl podezření, že půjde o loutku Kaliňáka, který tehdy musel odstoupit po vraždě Kuciaka.

V dnešní době se situace posunula a naopak to, že jezdí s Kaliňákem na motorce, je vhodná kvalifikace pro post ministra dopravy. A taky vypadá jako Vin Diesel, takže vzbuzuje naději ve vzrůst kvality slovenských silnic, na nichž se bude jezdit rychle a zběsile.

Aby vláda nebyla příslovečnou saussage party, mezi kontroverzní ministry se zařadila i žena. Ano, i žena může na Slovensku zastávat funkci ministryně. Zatím. Ovšem pro takovou ženu je nutné konspirařní a dezinformační vybavení.

Kandidátka na ministryni kultury Martina Šimkovičová je bývalá moderátorka na TV Markíza. Zatím to vypadá solidně, ne? U nás jsme měli ve vládě bývalého moderátora TV Nova, Radka Johna, a vůbec to nedopadlo špatně, pamatuji si to správně?

Ovšem Martina Šimkovičová byla z TV Markíza propuštěna za šíření rasistických a nenávistných dezinformací v době migrační krize v roce 2015.

Po propuštění z TV Markíza se vydala do politiky v barvách Sme rodina, což je strana alfa samce Borise Kollára, který proslul tím, že má přibližně 11 dětí s 13 matkami. Za toto uskupení se dostala do parlamentu. Už po dvou měsících však z poslaneckého klubu Sme rodina vystoupila, pravděpodobně protože nestihla dát Kollárovi další dítě.

V kariéře pokračovala jako moderátorka dezinformační TV Slovan, kde mezi její pravidelné hosty patřili slavní konspirátoři jako Milan Uhrík, alternativní prezident Štefan Harabín či šéf SNS Andrej Danko. Právě to jí asi zajistilo místo kandidující ministryně.

Jinak v době covidu samozřejmě bojovala proti vakcínám a nyní vystupuje proti Istanbulské úmluvě a je velkou kritičkou LGBT ideologie a translidí. Myslím, že je to jednoznačná kvalifikace pro ministryni kultury.

Připadá vám seznam budoucích ministrů už tak dost bizarní na to, aby prezidentka Čaputová raději koupila akvárium od Miloše Zemana a strávila v něm zbytek svého mandátu, aby nemusela tuto sebranku jmenovat do vlády? Tak to není ještě nic oproti kandidátovi, kterého chce nejmenovat.

Do parlamentu se dostal jakýsi myslivec ze 150. místa na kandidátce SNS, jenž proslul bojem proti medvědům, které označoval za biologickou zbraň Evropské unie na likvidaci venkova.

To uváděli jako největší bizár voleb komentátoři Petros Michopulos a Bohumil Pečinka v epizodě podcastu Kecy a politika věnované Slovensku.

Bizár jde ještě dál. Mnohem dál. Tento myslivec se jmenuje Rudolf Huliak a měl by se stát ministrem životního prostředí. A právě jeho odmítá Čaputová jmenovat.

Jaká je jeho kvalifikace pro post ministra životního prostředí? Je to zkušený politik a starosta obce Očová na středním Slovensku. Považte, kdo může být lepším adeptem na ministra? Slyšeli jste snad někdy o tom, že by ve slovenské obci Očová někoho zabil medvěd? Nebo že by obec měla problémy s korupcí? Nebo že by se na ní nějak podepsala klimatická krize?

Ostatně klimatická krize, to je Huliakovo velké téma. Ačkoli se v podstatě všichni relevantní vědci shodují na tom, že klimatická změna se děje a je za ni zodpovědný člověk, Rudolf Huliak má alternativní fakta. Je to takový slovenský Václav Klaus na poli klimatologie. Proto nenávidí ochranáře přírody a aktivisty, jimž se nebojí vyhrožovat oběšením.

Světovou klimatickou krizi si podle něj vymyslely globální elity, aby nás připravily o auta se spalovacími motory, teplota neroste, protože zatímco dříve se měřila ve stínu, teď se měří nízko u žhavého asfaltu. A jako skutečný mistr konspirátorského řemesla se ukázal, když spojil globální oteplování s LGBT+ lidmi, další nenáviděnou skupinou.

Samozřejmě, jak už to tak bývá, když někdo spadne do králičí nory dezinformací a žije v alternativní realitě, nevěří obvykle pouze jednomu druhu dezinformací, ale celý svět je pro něj jednou velkou konspirací. A tak pan Huliak kromě svérázného přístupu k ochraně klimatu razí klasické názory podporující ruskou propagandu. Například o své vysvěné první zahraniční cestě do Moskvy řekl:

Asi nikoho v tomto směru nepřekvapí, že Huliak požaduje referendum o vystoupení Slovenska z NATO a EU.

Myslím, že jako důkaz naprosté kompetence v oblasti životního prostředí pana Huliaka, to stačí. Kdo jiný než myslivec by měl rozumět přírodě? A klimatickou změnu vyřešíme tak, že v ní nebudeme věřit. A válku na Ukrajině ukončíme tím, že se omluvíme Rusku.

Jsme tedy pokrytci, když vyzýváme Čaputovou k tomu, za co jsme kritizovali Zemana?

Ano i ne. Záleží na důvodech a argumentaci. Mnozí na podporu Čaputové říkají, že není strojem na podpisy a na plnění vůle premiéra, nikde nepíše, že musí jmenovat ministra. Přijdou vám tyto argumenty povědomé? Ano, slyšeli jsme je od obhájců Miloše Zemana. Jsou relevantní?

Za normálních okolností by vláda, která je v obou zemích odpovědná Parlamentu, měla sama rozhodovat o tom, kdo bude jejím členem a prezident by se neměl stavět na zadní a kecat premiérovi do složení jeho mančaftu.

Ale první článek obou Ústav hovoří jasně o tom, že se jedná o svrchovaný, demokratický a právní stát. A prezident je hlava tohoto státu, tudíž by měl dbát o to, aby byl první článek Ústavy zachováván. A když se do důležitých funkcí dostanou lidé, kteří jsou ohrožením demokracie a právního státu, měl by prezident vzít odvahu do hrsti a zakročit. Jistě, přišla by žaloba k Ústavnímu soudu. No a co? Aspoň by se to vyjasnilo.

Zatímco Zemanovy důvody k nejmenování ministrů byly obvykle zcela vágní (nedostatečné vzdělání, nesouhlas s názory na Izrael), důvody, které vyvstávají u slovenských ministrů, jsou mnohem závažnější - nejde o lidi, kteří mají jeden menší nedostatek, jde o lidi, kteří žijí v úplně jiné realitě, lidi, kteří jsou nebezpečím pro demokracii. A to není jen Huliak, ale také Šimkovičová a hlavně arcilotr Kaliňák.

A tak zatímco vzpomínáme na Edvarda Beneše v únoru 1948 jako na slabocha, který se slepě řídil literou zákona, čímž pustil k moci komunistickou bestii, doufáme, že se podobně nezachová prezidentka u sousedů. Našlápnuto k tomu má, když preventivně stopla dodávku zbraní na Ukrajinu ještě před volbami.

Mějme na paměti výrok Václava Havla: