Článek
Andrej Babiš vyhrál volby a společně s Motoristy a SPD drží v Poslanecké sněmovně většinu 108 hlasů. Má tak jasné a neoddiskutovatelné právo na vládu. Voliči se vyslovili jasně. To jsou fakta. Snad se na nich shodneme, ať už fandíme „Burešovi“, nebo „Pávkovi“.
Ovšem v interpretaci střetu prezidenta s premiérem už shoda nepanuje. Rozeberme si několik mýtů, které kolují veřejným prostorem ohledně roli prezidenta.
Mýtus č. 1: Prezident je aktivista a snaží se překračovat své pravomoci.
Dříve bylo prezidentu Pavlovi vyčítáno, že je jen automatem na podpisy. Najednou se stroj zaseknul. A jeho kritici? Volají po tom, aby se strojem na podpisy stal, nic neřešil, srazil paty a Babiše jmenoval premiérem. Může tak učinit, nebo stojí v cestě nějaké překážky?
Druhá část mýtu č. 1: Co je prezidentovi do toho, zda má potenciální premiér střet zájmů? Má ho jmenovat a nic neřešit.
Ačkoli si předseda ANO a jeho zastánci prezidenta představují jako nějakého zlovolného aktivistu, který celé dny přemýšlí, jak toho Babiše nepustit k moci, realita je taková, že se tady nejvyšší ústavní činitel striktně drží rozhodnutí Ústavního soudu. Konkrétně se jedná o nález 4/17 z roku 2020.
Je i povinností prezidenta republiky přihlížet při zvažování, koho jmenovat předsedou vlády (a poté jejich členů), k tomu, zda jmenováním může takový (zejména neřešitelný) střet vzniknout a zda bude moci být řešen postupem, který Ústava, popř. zákon (zejména zákon o střetu zájmů), předvídá.
Ať se nám to líbí, nebo ne, prezident je povinen premiérův střet zájmů řešit, než ho jmenuje premiérem.
Mýtus č. 2: Střet zájmů vznikne až po jmenování, proč to řešit teď?
Proč prezident Pavel Babiše dusí s vysvětlováním střetu zájmů ještě před jmenováním? Proč ho napřed nejmenuje a nenechá na něm, ať si vše sám vyřeší? Střet zájmů v tuto chvíli neexistuje. Řešme to, až situace nastane.
Prezident, přistoupí-li by na tuto logiku, stane se spolupachatelem. Vezměme si příklad. Přijde za vámi kamarád a řekne: „Půjčíš mi nůž?“ Zeptáte se proč a kamarád odpoví: „Chci podřezat svoji manželku.“
Jistě mu nůž rádi půjčíte. Ve chvíli, kdy mu ho dáváte do ruky, se nic špatného neděje, že ano. Tak proč dopředu předpokládat zlé úmysly?
Mýtus č. 3: Babiš má 30 dnů od jmenování na to, aby střet zájmů vyřešil.
Argument 30 dnů je snad nejčastějším mýtem, který koluje nejen mezi politiky hnutí ANO, ale také na sociálních sítích. Vychází z §4 zákona o střetu zájmů 159/2006 Sb.
Veřejní funkcionáři uvedení v odstavci 1 jsou povinni činnosti tam uvedené ukončit bez zbytečného odkladu poté, co začali vykonávat svou funkci, nejpozději však do 30 dnů ode dne zahájení výkonu funkce.
Tento paragraf se však na Andreje Babiše vůbec nevztahuje, protože není osobou z odstavce 1. Osoby z odstavce 1 jsou podnikatelé, Babiš je akcionář. Takže v tomto bodě žádný střet zájmů není, proto argument 30 dnů padá.
Padá tím celý střet zájmů?
Mýtus č. 4: Žádný střet zájmů neexistuje
Můžeme tak celou věc shodit se stolu? Bohužel ne. Akcionářem premiér být může, tady střet zájmů mlčí. Ovšem, když už listujeme čtvrtým odstavcem zákonu o střetu zájmů, musíme věnovat pozornost i odstavečku následujícímu, tedy § 4b.
Obchodní společnost, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti, se nesmí účastnit zadávacích řízení podle zákona upravujícího zadávání veřejných zakázek .
A také §4c.
Je zakázáno poskytnout dotaci podle právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla14) nebo investiční pobídku podle právního předpisu upravujícího investiční pobídky15) obchodní společnosti, ve které veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 písm. c) nebo jím ovládaná osoba vlastní podíl představující alespoň 25 % účasti společníka v obchodní společnosti.
Zde se konečně dostáváme k jádru pudla a zjišťujeme, kde je zakopán pes. Babiš může být premiérem, může zůstat akcionářem Agrofertu, ale tento podnik nesmí pobírat dotace či investiční pobídky.
Vyřešeno, jde se domů.
Ale je tu přece jen jeden problém. Když se podíváme na hospodaření Agrofertu, např. v roce 2023 vykázal konsolidovaný zisk po zdanění 2 085 939 tis. Kč. Souhrn provozních a investičních dotací pro tuto společnost v témže roce činil 2 273 842 tis. Kč.
Z těchto čísel by i skladník ve šroubárně pochopil, že dotace tvoří velmi podstatnou sumu pro možnost existence společnosti Agrofert.
Tady je největší problém Babišova střetu zájmů. Agrofert se bez dotací prostě neobejde. A premiér, který je schopen ovlivnit, kam dotace potečou, prostě nemůže být majoritním akcionářem tohoto podniku.
Mýtus č. 5: Prezident nerespektuje volby a zdržuje jmenování, aby udržel u moci Fialovu vládu
Zde se dostáváme na pole konspirací, které je tolik oblíbené u spousty příznivců rodící se Babišovy vlády. Prezident je chápán jako loutka zlovolných temných sil držících u moci nepopulárního Fialu i přes vůli lidu, který se ve volbách jednoznačně vyslovil pro Babiše. Bez podmínek. Střet zájmů nestřet zájmů.
Prezidentovi do hlavy nevidíme, nevíme proto, jaké jsou jeho pohnutky, ovšem podíváme-li se na jeho roli racionálně, asi sotva si můžeme myslet, že bude prezident tak naivní, že by se snažil zvrátit výsledek voleb a nechat Fialu vládnout navždy, byť bez důvěry Poslanecké sněmovny.
Prezident postupuje v souladu se zákony a s rozhodnutím Ústavního soudu, které ho zavazují střet zájmů budoucího premiéra řešit. Míč je však na straně tohoto aspiranta, ten odmítá vysvětlit, proto je on tím zdržujícím.
Mýtus č. 6: Prezident nutí Babiše udělat nevratné kroky, aniž by mu dal jistotu jmenování
Babiš tady ukazuje, jak moc prezidentovi nedůvěřuje. Zároveň se dostává do situace jako ze slavné knihy Hlava XXII od Josepha Hellera. V ní je konstruována absurdní situace: Aby mohl být voják propuštěn z armády pro šílenství, musí o to požádat. Ovšem požádá-li, je to znakem zdravého rozumu, a proto nemůže být jakožto blázen propuštěn.
A tak zatímco prezident Pavel chce Babiše jmenovat poté, co veřejnosti vysvětlí své řešení střetu zájmů, Babiš tak odmítá učinit před jmenováním a chce vše vysvětlit až poté. Dostává se tím do stejného bludného kruhu jako je ten v Hellerově Hlavě XXII.
Babišova argumentace je přitom nesmyslná. Nikdo po něm nechce nevratné kroky předčasně. Prezident mu jasně sdělil, že když vysvětlí, jak střet zájmů posléze vyřeší, nic nebrání jmenování. A až bude jmenován, může vykonat tyto nevratné kroky, které veřejnosti slíbil.
Ale slíbit je musí před jmenování, protože jinak bude Babiš postupovat tak, že před jmenováním přislíbí vše vysvětlit po jmenování. A až bude premiérem, prohlásí, že žádný střet zájmů neexistuje. A už nebude žádná páka, jak ho k řešení donutit.
Závěrem
Je jasné, že po přečtení tohoto textu jen málo z podporovatelů Babišovy aspirace na post premiéra uzná, že na prezidentově postupu něco je, a v důsledku toho přestanou vykřikovat do světa, že se Pávek staví nad zákony a porušuje Ústavu. Je však dobré alespoň na okamžik odložit zjitřené emoce a zamyslet se nad zákonným rámcem této situace. Politika není fotbal, nekritické fanouškovství zde nepatří.
Andrej Babiš je ve střetu zájmů. Pokud bude chtít Agrofert nadále pobírat dotace, nemůže být Babiš premiérem, nebo se bude svého majoritního podílu muset nějakým způsobem zbavit. To jsou také fakta. A tak ať už fandíme "Burešovi, nebo „Pávkovi“, měli bychom si uvědomovat, že nad zákony nestojí ani prezident, ale ani hlas voličů vyjádřený ve volbách.
