Článek
Je 28. října, pondělí dopoledne. Pošmourným podzimním počasím se procházíte se po Václavském náměstí. Najednou si všimnete srocení davu u redakční vývěsky Národní politiky. Co se děje? Jdete se podívat. Kdosi vykřikne: „Jsme samostatní!“ A dav propukne v ohromný jásot.
Jsme samostatní
Proč ta radost? Tím, kdo vykřikl slova o samostatnosti, byl osmapadesátiletý zelinář František Kopecký. Tím, co tento radostný výkřik způsobilo, byl plakát s velkým nadpisem Příměří obsahující znění tzv. Andrássyho nóty. V ní o den dříve rakousko-uherský ministr zahraničí Gyula Andrássy sdělil americkému prezidentu Woodrowovi Wilsonovi, že habsburské mocnářství je ochotno přistoupit na mírové podmínky a zahájit jednání.
Jsme samostatní, vykřikl František Kopecký a zahájil proces, který vyvrcholil sepsáním provolání tzv. mužů 28. října a vyhlášením samostatné Československé republiky. Stalo se tak, ačkoli de iure republika svobodná nebyla. Andrássyho nóta o samostatnosti Československa nehovořila. Pouze slibovala přihlížení k právům jednotlivých národů v monarchii při mírových jednáních.
Spontánní výkřik rozjel stroj, který už nešlo zastavit. Zelinář Kopecký si užíval svou novou roli vůdce davů a postavil se do čela průvodu směřujícího na Staroměstské náměstí k Šalounově soše Jana Husa. Poté se dav otočil nazpět k Václavskému náměstí. Cestou potkal kněze a politika Isidora Zahradníka. Lidé ho prý spontánně zvedli, aby ho donesli k soše sv. Václava. Vzhledem k jeho prostorově výraznější tělesné schránce však nedošli daleko a politik musel po svých.
Na schodech sochy sv. Václava se chopil slova a v 11 hodin právě Isidor Zahradník vyhlásil vznik Československé republiky a zpřelámání pout, jimiž nás týrali cizáčtí Habsburkové. Poté se vydal na nádraží Františka Josefa I. a po celé zemi nechal rozeslat telegram o vyhlášení nezávislosti a výzvu k odstranění všech znaků bývalého státu. Tato nádražní zkušenost mu pak zřejmě přinesla místo ministra železnic v první samostatné československé vládě Karla Kramáře.
Muži 28. října
Zástupci Národního výboru, kteří se již delší dobu připravovali na převzetí moci, mezitím obsazovali úřady a snažili se zajistit, aby vojenské jednotky a policie nezasahovaly proti demonstrujícím.
Teprve po dvanácté hodině se dostali na Václavské náměstí a vyhlásili vznik samostatné ČSR jménem Národního výboru. Večer pak Národní výbor vydal první československý zákon o zřízení samostatného státu československého a provolání Národního výboru, kde oznamoval, že sen československého lidu o samostatnosti se stal skutkem.
Pod oběma dokumenty byli podepsaní: Alois Rašín, Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, František Soukup a Vavro Šrobár: muži 28. října.
Máme nový stát díky dezinformaci?
Samostatné Československo tedy bylo vyhlášeno omylem. Zlé jazyky by mohly namítnout: Nemáme nakonec republiku jen díky dezinformaci?
Dezinformace je chybná informace záměrně vytvořená a šířená k manipulaci myšlení nebo chování lidí. O motivech zelináře Kopeckého bychom mohli spekulovat, ovšem jeví se jako nepravděpodobné, že by jeho mylný výkřik proběhl s cílem zmást veřejnost a otočit kolo dějin. Chybnou informaci skutečně vykřikl, ovšem přisuzovat mu záměr a manipulativní cíle by bylo nespravedlivé a na důkazech nezaložené. Spíše se tady jednalo o misinformaci, tedy chybnou informaci, o jejíž chybnosti však autor či šiřitel neví.
A měli bychom republiku i bez těchto událostí? Válka se chýlila ke konci a Rakousko-Uhersko spělo k rozpadu. Události 28. října nezvrátily chod dějin, nýbrž ho pouze urychlily a šláply na plyn pomalu jedoucího stroje.
A tak si 28. říjen 1918 si připomínáme díky nepříliš přesné schopnosti porozumění čtenému textu zelináře Františka Kopeckého, jehož výkřik rozpoutal lavinu, která už nešla zastavit. Členové Národního výboru tak sice přišli o prvenství při vyhlášení samostatné republiky, ale o svou pozici v dějinách jako Muži 28. října připraveni nebyli.
Zdroje:
