Článek
Od té doby, co jsem dokončil vysokou školu a byl schopný za měsíc ušetřit i něco víc, než jen na pár „ráďů“ v pátek večer s kamarády, jsem spořil. Na lepší byt, auto, a možná i důchod. Měsíční částku, co jsem dával stranou, jsem během let postupně navyšoval. Nebyla to sice nijak závratná částka (nejdříve asi 2500, pak více, v posledních letech okolo 6000), ale dohromady to už nebylo zanedbatelné.
Po asi 6 letech od dokončení vysoké školy jsem si našel přítelkyni. Byla to dlouholetá kamarádka, ke které jsem tak nějak od začátku něco cítil. Vždycky se mi strašně líbila, byla nadaná, vtipná, krásně zpívala, a hlavně – byla opravdu hodná. Byl jsem štěstím bez sebe, když jsme to dali dohromady.
Našli jsme si nejprve společné bydlení v nájmu. Byl to byt asi 50 metrů čtverečních, takže ne příliš velký, ale pro nás dva stačil. Co se týče peněz, vycházeli jsme docela dobře, mohli jsme si dovolit i dovolené o něco dál než do Tater, takže jsme procestovali Alpy, Apeniny, snad všechna jezera ve Švýcarsku, jednou jsme dokonce letěli na 2 týdny na Island. Bohužel tam jsem to začínal poprvé zaznamenávat. Přítelkyně byla sice velmi hodná, ale zároveň i důvěřivá a naivní ve věcech, kde se to úplně nevyplatí. Trochu jsem to přehlížel, nechtěl jsem se soustředit na to špatné. Jenže to jsem udělal chybu.
Když jsme se rozhodli že půjdeme do většího bytu, který byl ale úplně prázdný, tak jsem převedl nemalou část svých 15 let šetřených peněz na společný účet. To proto, že jsme chtěli jednak kupovat hodně nábytku, ale také si nechat udělat celou kuchyň a koupelnu. Když už bylo vše zařízené, a začala se v bytě stavět kuchyň, tak jsem jel na týden na pracovní cestu. Takže na všechny platby byla partnerka sama.
A co čert nechtěl, tak během toho týdne ji volali údajně z banky. Že prý peníze na našem společném účtu jsou v ohrožení, a ať je urychleně pošle na jiný účet, kde prý budou v bezpečí. Partnerku to vyděsilo, a peníze honem převedla tam, kam ji „bankéři“ řekli, a ještě jim poděkovala za pomoc.
Peníze už samozřejmě nikdo nikdy neviděl. Když druhý den volala do banky, jestli si má sjednat nový účet, kde bude vše v bezpečí, tak se nestačila divit. Samozřejmě jsem se ji po příjezdu, potom co mi vše řekla, snažil podpořit, aby se úplně nesložila. Ale frustraci po ztrátě jsem zakrýt nedokázal. Takže po pár měsících kdy to mezi námi skřípalo (důvodem byli i jiné události, které tady nechci zmiňovat), jsem se rozhodl vztah ukončit a přestěhovat se zpátky sám do menšího bytu.
Nyní už mám partnerku, které díky bohu mohu v těchto věcech věřit, a vím, že nově naspořené peníze se již „jen tak“ neztratí. A všem Vám doporučuji, pokud po Vás kdokoli chce nějaký převod peněz, poraďte se ještě s někým, jestli to je moudré rozhodnutí. Ať o ně také nepřijdete.
