Článek
Když se řekne Simona Chytrová, většina diváků si pravděpodobně nejprve vybaví tmavovlasou Janinku z Tankového praporu. Její životní příběh ale začal úplně jinde než před kamerou. Chytrová se od dětství věnovala sportovní gymnastice a patřila mezi mimořádně talentované závodnice. Už jako desetiletá se dostala do pražského střediska vrcholového sportu a v roce 1976 se stala mistryní republiky. Sama později vzpomínala, že ji trénovala také Věra Čáslavská a že sport v té době znamenal nejen úspěchy, ale také obrovskou disciplínu, odloučení od rodiny a prakticky každodenní dril.
Sportovní kariéra přitom mohla skončit mnohem dříve a za velmi dramatických okolností. V jedenácti letech si při dvojitém saltu vážně poranila krční páteř. Přesto se po rehabilitaci dokázala ke gymnastice vrátit a později ještě získala republikový titul. Mnohem závažnější následky na ní nakonec zanechal dlouhodobý tlak spojený s vrcholovým sportem a především s udržováním nízké hmotnosti. Chytrová později otevřeně promluvila o mentální anorexii, kvůli které se její zdravotní stav v dospívání dostal do kritického bodu. Následovala několikaměsíční hospitalizace a doporučení, aby se sportem skončila a úplně změnila prostředí.
Místo gymnastiky přišel Semafor a film
Právě konec sportovní kariéry nakonec otevřel Chytrové cestu k úplně jinému životu. Pohybové zkušenosti dokázala využít v baletu, při kaskadérské práci i před kamerou. Jednu z prvních filmových zkušeností získala ve Vávrově Temném slunci z roku 1980, později se dostala také do legendárního Semaforu, kde nezůstala pouze u herectví a tance. Začala se zajímat rovněž o kostýmy a výtvarnou stránku inscenací, což se později stalo další důležitou součástí její profesní dráhy. Ve filmu se následně objevila například v Jonášovi a Melicharové, Panu Tau nebo snímku Zuřivý reportér.
Zlom ale přišel až s Tankovým praporem. Právě role Janinky Pinkasové se stala tou, podle níž Chytrovou řada diváků poznává dodnes. K roli se přitom dostala prostřednictvím Víta Olmera. S režisérem se poprvé setkala v Moskvě, kam ona přijela se Semaforem a Olmer tam představoval svůj film Bony a klid. Režisér ji následně vyzval, aby se zúčastnila konkurzu do připravovaného Tankového praporu. Roli nakonec získala a film z roku 1991 se stal jedním z nejznámějších titulů její kariéry.
Vít Olmer jí změnil osobní život i kariéru
Z pracovního setkání se postupně stal partnerský vztah. Vít Olmer je od Simony Chytrové o dvacet let starší, ani výrazný věkový rozdíl však jejich soužití nepřekazil. V roce 1992 se vzali a mají společného syna Víta. Ten se na rozdíl od rodičů nevydal do světa filmu. Vystudoval pařížskou Sciences Po a Chytrová v rozhovoru pro Novinky uvedla, že působil v Bruselu jako poradce v Evropském parlamentu.
Manželství se známým režisérem mělo ovšem pro její hereckou kariéru překvapivý dopad. Chytrová sama přiznala, že před seznámením s Olmerem spolupracovala s různými režiséry a dostávala nabídky také na zahraniční koprodukce. Jakmile ji ale začal do svých snímků obsazovat její vlastní muž, zájem ostatních tvůrců podle jejích slov prakticky ustal. Objevila se například v jeho filmech Playgirls nebo Ještě větší blbec, než jsme doufali, zároveň se stále více prosazovala jako kostýmní výtvarnice. Herecké ambice proto postupně ustoupily jiným projektům.
Sama ale tento vývoj nepopisuje jako životní prohru. Naopak opakovaně mluvila o tom, že jí Olmer poskytl důležitou oporu v době, kdy sama sobě příliš nevěřila. Jejich vztah navíc vydržel i situace, které byly podstatně vážnější než kariérní rozhodování.
Když Vít Olmer bojoval o zdraví, stála při něm
Jedna z nejtěžších zkoušek přišla v roce 2006. Vít Olmer měl vážné zdravotní problémy a po období, kdy byl odkázán na dialýzu, podstoupil v pražském IKEM transplantaci jater a ledviny. Zákrok trval několik hodin a oba transplantované orgány začaly fungovat. Sám režisér později uvedl, že právě podpora manželky pro něj měla v tomto období mimořádný význam.
Chytrová tak během života zažila nejen vlastní boj o zdraví, ale také strach o nejbližšího člověka. Přesto se po boku Olmera drží už více než tři desetiletí. Společně navíc v roce 2007 založili produkční společnost Olmerfilm, jejímž prostřednictvím se věnují dokumentům, cestopisům i dalším audiovizuálním projektům. Chytrová se postupně našla právě v dokumentární tvorbě a rozhovorech, kde podle svých slov může využít také svůj dlouhodobý zájem o psychologii a lidské příběhy.
Druhý domov našla v Benátkách
Jedním z míst, kde dnes dokáže vypnout, jsou pro Simonu Chytrovou italské Benátky. Manželé tam mají byt a herečka se netají tím, že má k Itálii dlouhodobě velmi blízký vztah. Mluví italsky a v Benátkách podle svých slov ráda jednoduše chodí městem, pozoruje okolí, navštěvuje výstavy a nabírá energii. Není přitom nutné, aby s ní pokaždé cestoval i manžel. Po letech společného života si podle Chytrové navzájem dokážou dopřát také vlastní prostor.
A přestože právě vzhled bývalé Janinky často přitahuje pozornost, ona sama ho dnes příliš řešit nechce. Plastické zákroky podle svých slov nepotřebuje a mnohem důležitější je pro ni to, jak se člověk ve svém životě cítí. „Jsem šťastná, že jsem ve věku, v jakém jsem,“ řekla v jednom z rozhovorů.
Možná právě proto působí její dnešní život docela vzdáleně od světa, v němž ji diváci poznali jako Janinku z Tankového praporu. Simona Chytrová z filmového prostředí úplně nezmizela, už dávno ale nestaví svou identitu pouze na herectví. Vedle Víta Olmera našla rodinné zázemí, ve vlastní tvorbě zase témata, která ji zajímají, a v Benátkách místo, kam může na chvíli utéct od každodennosti. A role z filmu natočeného před více než třemi desetiletími? Ta jí zůstala jako připomínka období, které výrazně ovlivnilo nejen její kariéru, ale nakonec i celý osobní život.
zdroje: csfd.cz, idnes.cz, prozeny.blesk.cz, super.cz, ceskatelevize.cz
