Článek
Dne 3. listopadu 1984 se Lisa McVey vracela na kole z práce v obchodě s koblihami v Tampě na Floridě. Byly přibližně dvě hodiny ráno a sedmnáctiletá dívka jela stejnou cestou, kterou dobře znala. V temném úseku poblíž kostela ji však někdo srazil z kola. Muž jí přitiskl pistoli k hlavě, pohrozil jí smrtí a odvlekl ji do auta. V tu chvíli se v Lise něco změnilo. Ještě předchozího dne napsala dopis na rozloučenou, protože po letech násilí doma uvažovala o sebevraždě. Tváří v tvář cizímu útočníkovi ale náhle zjistila, že zemřít nechce. Fyzický odpor by proti ozbrojenému muži neměl smysl, proto se rozhodla pozorovat, poslouchat a čekat na jedinou chybu.
Domov pro ni dávno nebyl bezpečným místem
Lisa vyrůstala v prostředí, které jí neposkytovalo téměř žádnou oporu. Její matka měla problémy s drogami a nedokázala se o ni řádně starat, proto dívka skončila u babičky. Ani tam však nenašla bezpečí. Partner její babičky ji několik let sexuálně zneužíval a při útocích jí vyhrožoval zbraní. Jediným místem, kde se cítila přijímaná, byla práce. Dobře vycházela se svým nadřízeným Garym a vnímala ho jako člověka, který jí nahrazoval chybějícího otce. Právě zkušenost s dlouhodobým násilím jí během únosu paradoxně pomohla odhadnout, že prudký odpor může pachatele ještě více rozzuřit. Neznamenalo to, že se vzdala. Začala s ním mluvit klidně a snažila se pochopit, na co slyší.
Únoscem byl Bobby Joe Long, který v roce 1984 terorizoval oblast kolem Tampy. Napadal ženy, sexuálně je zneužíval a vraždil. Lisu svázal, zavázal jí oči a odvezl ji do svého bytu, kde ji opakovaně napadl. Dívka přesto nepřestala sbírat informace. Pod okrajem pásky zahlédla část palubní desky a přečetla nápis Magnum, podle něhož policisté později poznali typ auta. Vnímala zatáčky, jízdu po dálnici a směr, kterým vozidlo mířilo. V domě počítala schody vedoucí k bytu, zapamatovala si jeho uspořádání a snažila se zanechat otisky na klikách i dalších předmětech. V autě zůstala také biologická stopa. Kdyby ji Long zabil, chtěla po sobě zanechat dost důkazů, aby vyšetřovatelé dokázali zjistit, kdo tam byl.
Vymyšlený otec jí pomohl získat čas
Samotné stopy však Lise svobodu nezaručovaly. Potřebovala přesvědčit muže, který měl nad ní naprostou kontrolu, že pro něj není hrozbou. Slibovala, že o ničem nepromluví, nabídla mu, že může být jeho tajnou přítelkyní, a snažila se v něm probudit soucit. Vymyslela si také nemocného otce, o kterého se musí starat a který je na ní závislý. Tím se přestala jevit jako anonymní oběť. Long před sebou najednou neměl pouze dívku, kterou unesl, ale někoho s rodinou a povinnostmi. Po šestadvaceti hodinách se rozhodl, že ji nezabije. Odvezl ji na místo poblíž domova a nařídil jí, aby si pásku z očí sundala až několik minut po jeho odjezdu. Lisa slíbila mlčení. Jakmile však byla sama, zamířila pro pomoc.
Její návrat nepřinesl okamžitou úlevu. Partner babičky ji zbil a obvinil z nevěry, zatímco babička jejímu vysvětlení nevěřila. Nedůvěra ji čekala také při prvních výsleších. Přestože podstoupila vyšetření v nemocnici, musela svůj příběh policistům zopakovat celkem čtyřikrát, než jej začali brát vážně. Lisa se však nenechala umlčet. Popsala pachatelovu postavu, krátké vlasy, drobný knír, oblečení, boty, vůz, trasu i byt. Díky malé škvíře v pásce si zapamatovala také jeho tvář. Současně našla odvahu oznámit, že ji doma zneužívá partner babičky. Její výpověď nakonec vedla i k jeho zatčení.
Její paměť ukončila několikaměsíční řádění
Vyšetřovatelé spojili jednotlivé detaily a začali Bobbyho Joea Longa sledovat. Zadrželi ho 16. listopadu 1984, necelé dva týdny po Lisině únosu. Informace o voze Dodge Magnum, trase, vzhledu pachatele a prostředí bytu pomohly policii propojit její případ s dalšími útoky. Long se přiznal k deseti vraždám žen a vyšetřovatelé mu prokázali nejméně osm z nich. Za své zločiny dostal desítky doživotních trestů a trest smrti za vraždu dvaadvacetileté Michelle Simms. Popraven byl smrtící injekcí 23. května 2019 ve floridské státní věznici. Lisa byla mezi svědky výkonu trestu a seděla v první řadě.
Z dívky, jejímuž vyprávění zpočátku téměř nikdo nevěřil, se později stala příslušnice úřadu šerifa v Hillsborough County, tedy stejné instituce, která jejího únosce dopadla. Pracovala také jako policistka ve škole a věnovala se ochraně dětí i případům sexuálního násilí. Svůj příběh začala využívat při osvětě a připomínala mladým lidem, že při únosu může rozhodovat schopnost zachovat klid, všímat si okolí a hledat způsob, jak přežít. Její osud se v roce 2018 stal předlohou televizního filmu Věřte mi o únosu Lisy McVeyové. Nejsilnější část jejího příběhu však zůstává skutečná. Dívka, která večer před únosem nechtěla dál žít, během následujícího dne bojovala o každý další okamžik a svými vzpomínkami pomohla zastavit muže, který už zabil několik žen.
zdroje:
