Článek
HODNÍ LIDÉ aneb KDYŽ JÁ STOJÍM a ČUMÍM
SDÍLENÍ - POZOROVATEL - ODSTUP - NADHLED
Sdílení s druhými část 1
Při sdílení s druhými, my jako člověk, nejsme schopní se spojit sami se sebou,
se svojí DUŠÍ, se svým Já, se svou PODSTATOU .
Naše PODSTATA uvnitř nás trpí, protože ji neslyšíme.
Když ji nenasloucháme, nespojujeme se s tím, kdo doopravdy jsme, co doopravdy chceme, neznáme čistou lásku a hodnotu v sobě a k sobě.
Nejsme tedy schopni vzestoupit na naši časovou cestu svého směru, tady na Zemi.
Nevíme, co tu opravdu máme dělat, co nás skutečně naplňuje, co jsme si zavdali jako Duše.
Neotevíráme se a nejdeme směrem k našemu potenciálu, štěstí, pravé lásky k sobě a druhým.
Sdílení s druhými část 2
Cokoliv s druhými sdílíme, probíráme, souzníme, svěřujeme, přátelíme, vyprávíme, padáme na jejich úroveň jejich životů, limitů, myšlení, blokád, tzv. Matrixových verzí.
Jestli chceme vyjít z Matrixových verzí, dostaňme se z Matrixových energií druhých.
Hodní lidé rozlišují ostatní dle hodný a zlý. Neumí rozlišovat, co je pod povrchem daného člověka. Nechávají si zanést do sebe veškeré nánosy ode všech a ode všeho. Navenek to působí, že vám pomáhají, že vás drží na d vodou, snaží se pomoct radami, přátelení, ve skutečnosti vás drží na jejich úrovni, na jejich levelu, v komfortní zóně.
Pak se divíme, že se nemůžeme hnout v životě, že stojíme na místě, že se nám nic neplní. To je uvíznutí, tedy stagnace.
Tím pádem přebíráme na sebe jejich problémy, podvědomě na nás přetahují jejich karmy, tíhu, která není naše, je jejich.
Dělají to vědomě i nevědomě, nám to ale má být jedno. Náš směr je jasný, jít si za sebou, ke své pravdě.
Nejsme schopni si ani za sebou stát, za svou pravou PODSTATOU, protože s naší PODSTATOU nejsme napojení.
Sdílení s druhými část 3
„Chci od života víc, chci najít svůj směr. Chci si najít tu svoji cestu a jen po ní jít. Plnit si opravdu to, co je pro mne přínosné a radostné. Tak sakra, proč jsem pořád zasekaná/ný v situacích, v místech, kde nemám už dávno být, s lidmi, s nimiž si nemám už co říct. Jsem nemocná/ný, mám problémy v práci a doma nedorozumění. A nejhorší je, že to už beru, jako úplně normální. Ale uvnitř své PODSTATY vím, že krásný život je mi daný a můžu být šťastná/ný. Tak stále, stojím a čumím, žiji bezduché dny každý den, v myšlenkách a v životě mám stále větší chaos. Ani už nevím, kdo skutečně jsem a co vlastně chci, vše, co je krásné, je mi jaksi vzdálené…cítím smutek uvnitř sebe a velikou bolest a prázdnotu.“
Protože jsi propletená/ný se všemi, proto už ani nevíš, kdo jsi a co opravdu chceš. Tvůj život je v rukou těch druhých, těch hodných lidí a dalších vlivů, se kterými jsou hodní lidé spleteni. Ty, nejsi doopravdy, Ty…uvnitř sebe, to víš.
Sdílení s druhými část 4
Někteří lidé mají v kontraktech v tomto životě, se neposouvat nyní.
Mají jiný čas, tak jim ho nech, protože tvůj čas, nyní je.
Starej se konečně, o sebe, postav se na své nohy, vypracuj si svůj život, bude stát za to.
Začni s tím, co máš a kde jsi teď.
Člověk nemá být hodný, má být sám sebou.
Být hodný, drží lidi v Matrixových verzí.
Správný čas na výstup z tohoto, je právě teď.
POZOROVATEL - ODSTUP - NADHLED
„Prostě a jednoduše…zavři zobák a nastraž uši.“
"Jako, když ti máma jako malýmu prckovi, četla před spaním pohádku,
kde nasloucháním jsi ani namohl/a dýchat, jak to dopadne."
Když se přestaneme angažovat v komunikacích, v různých situacích, debat, sdělovat své názory, automaticky začneme více naslouchat druhým, ale hlavně, svému vnitřnímu hlasu, svému cítění, vnitřního dialogu, a o to jde. Budeme mít větší přehled nad situacemi, nad lidmi, a nad sebou samým. Zjistíme i, že ne každá debata stojí za naši pozornost, akci, prostě, prostě nestojí nám za to, se vydávat, naše energie, zůstane v nás. Být POZOROVATELEM, získáme odstup od lidí, situací, tím získáme ODSTUP a NADHLED, nebudeme v debatách s lidmi zakomponovaný. Zůstáváme ve svém vnitřním středu, tedy i navenek. Začneme si uvědomovat, které situace se nám opakují, vnímat druhé, ujasňovat si, co už v životě nechceme a následně započneme akce, pro změny.
Životní rituály/návyky:
Měníme svůj život, tak tedy, se vším všudy. S tím jsou spojené i rituály/návyky (nepsané povinnosti), které po léta dodržujeme a neuvědomujeme si, že nás drží v zajetých vzorcích, ve stagnaci, tedy v iluzi. Není divu, že se nám život měnit nemůže. Vše je o energiích a pokud energie vázne, jsme uvíznutí také. Odráží se nám uvíznutí ve všech směrech v životě. Pokud děláme stejné rituály/návyky, zůstane vše stejné. Chodí nám do života různé opakovací situace, problémy. Pokud si netvoříme svůj život, budou nám ho stále tvořit ostatní, říká se tomu osud/karma.
Dodržování rituálů/návyků:
Narozeniny, svátky, významné dny, přepisování do kalendáře každým rokem, všech rodinných příslušníků a známých, které nemusíme a jsou nám proti srsti, jen proto, že jsou rodina nebo známí. Dále, dodržování svátků, tradic, oslav, které nám nic neříkají.
Toto vše, co máme v hlavě a ve svém životě, čím se zaobíráme, děláme to, i když nám to nedělá dobře, máme z toho bolení břicha, zkažené dny, mrzuté nálady. Zaplní se nám tím mysl a život, že nemáme prostor, pro naše myšlenky, které jsou opravdu pro náš rozvoj a růst. Pak se díváme na životy druhých a divíme se, že oni se smějí, že se jim daří. Nebo se jim nedaří a přehazují nám jejich problémy a stížnosti, a my, máme jejich trápení na našich bedrech. Proto, my se máme dát na první místo, uvolnit si prostor pro sebe, ať si můžeme začít budovat svůj vlastní život.
„Probůh, proč tam zas lezu, když tam nechcu být!“
Tímto způsobem krmíme všechny ty lidi neustálou pozorností, naší energií, předáváme ostatním naši sílu. Touto nepsanou povinností se dobrovolně okrádáme o náš život, naši energii, pozornost k sobě. Nejsme schopni vidět a tvořit náš vlastní život, a ani nevíme, že na to máme právo. Proto, zaobírání se stále druhými, jejich významnými dny, nevidíme naše každodenní významné dny, které nezačínají narozeninami, ale našimi malými změnami, každým dnem.
To není o tom, že odteď si vše a všechno vymažeme z kalendáře a nic a nikdo nás nebude zajímat.
Je to o tom, pečlivě si promyslet, koho chceme mít ve svém kalendáři, ve svém okruhu blízkosti a s kým chci trávit čas.
Lidé, které nechceme mít ve svém životě, nechme je jít, propusťme je, uděláme tím službu i jim, oni půjdou svoji vlastní cestou.
To není o tom, že odteď nebudeme nikam s nikým chodit.
Je to o tom, že máme právo, se sami rozhodnout a vybírat si, kam a s kým půjdeme. Je to už o jiném nastavení v nás, kde se rozhodujeme, již a pouze, sami za sebe.
Proto, pečlivě vybírejme, koho a jaké situace, akce, oslavy, ve svém životě chceme mít. Komu budeme dávat svoji pozornost, energii a čas.
„Proboha, zase jdu na schůzku, protože neumím říct NE!“
Vytřídění a propuštění lidí, situací, věcí, které nám škodí, vede k velké úlevě, uvolnění prostoru pro naše nové myšlenky, nápady, činnosti, změny. K uvědomění vzorců chování, zatvrzelých názorů, stále opakujících se situací, tzv. běhání v krysím kolečku.
„A tak, stojím a čumím, říkám si, zas můj sen a štěstí je vedle, u souseda, u kolegy v práci, a já zas jen, čumím, s holou zadnicí, zas další viróza, přemýšlím zda lékárna nebo nákup, co potřebují víc, do výplaty daleko a na účtu prd, a ještě z toho prdu zas upletu bič, jako každý měsíc, a tak, stojím a čumím.“
„Tak už vyhaž ten brajgl z baráku!“
„Vymeť kouty, rohy plné nesmyslů, krabic a krámů!“
„A další xxxleté haraburdí taky a zvedni se už z gauča a dělé už něco!“
Změna v životě začíná rozhodnutím v sobě a úklidem, lidí, věcí, prostoru.
Uklidit si doma, vytřídit oblečení ze skříní, vymést kouty,
zredukovat památeční symbolické cetky, vázičky. To vše, jsou krůčky malých změn,
k velkým proměnám a poznáním sebe. Tím si buduješ své hranice.
Tou pravou a hodnotnou proměnou je vždy práce vnitřní spojená s vnější prací.
Pokud v životě chceme změnu, udělejme změnu, jinak začněme dělat věci, než dosud.
S bezpodmínečnou láskou a pokorou Eva
POZEMSKY SVÁ
