Hrdina Mark Pavelich z Lake Placid: Po smrti manželky se zhroutil, konec života strávil v léčebně

Mark Pavelich patřil k mimořádně talentovaným hokejistům své generace. Narodil se 28. února 1958 do rodiny chorvatských přistěhovalců a vyrůstal jako třetí z pěti dětí. Měl dva bratry a dvě sestry a už od dětství bylo zřejmé, že je spíš tichý pozorovatel než ten, kdo by na sebe strhával pozornost a vyhledával konflikty. Byl introvertní, laskavý a nenápadný. Nevyhledával světla reflektorů, spíš mu vyhovovalo držet se trochu stranou a dělat si své. Lidé, kteří ho znali, na něj vzpomínají jako na člověka s přirozeným úsměvem a dobrou náladou, která nepůsobila nuceně.

V zimě to u nich doma mělo vždycky stejný rytmus. Děti trávily hodiny venku, stavěly sněhuláky a jakmile zamrzla voda, všichni stáli na bruslích. Právě tehdy se u Marka začalo ukazovat, že pro něj led nebude jen zimní zábavou. Zatímco sourozenci po chvíli odcházeli domů s červenými tvářemi a promrzlými prsty, on na zamrzlé ploše trávil dlouhé hodiny svého života. Jeho sestra Jean si později vybavila, že ho museli téměř přemlouvat, aby šel domů.

Na bruslích působil přirozeně, bez křeče a s lehkostí, která nešla přehlédnout. Nešlo jen o techniku, ale o způsob, jakým hru vnímal. Dokázal přemýšlet o krok napřed a soupeře často překvapil řešením, které ostatní nikdy nečekali. Kreativita pro něj byla stejně důležitá jako rychlost. Postupně bylo čím dál jasnější, že hokej pro něj není jen dětská vášeň, ale něco mnohem hlubšího. Stal se součástí jeho života. Ještě než Mark Pavelich nastoupil na vysokou školu, zasáhla jeho život událost, která ho poznamenala víc, než si tehdy kdokoli dokázal připustit.

Jednoho dne vyrazil do lesa na lov ptáků se svým bratrem Davem a sousedy Rickym Holgersem a Tomem Longerem. Zpočátku to byl obyčejný výlet, jakých zažili už mnoho. Nikdo netušil, že se během několika minut všechno změní. Patnáctiletý Ricky se od skupiny na chvíli vzdálil. Měl na sobě maskovací oblečení a v hustém porostu téměř splýval s okolím. Právě to se mu stalo osudným.

Ve stejný okamžik Mark zahlédl sluku lesní a vystřelil. Netušil, že v linii výstřelu stojí jeho kamarád. Když Rickyho našli, ležel na zemi a silně krvácel z levé části hlavy. Okamžitě přivolali záchrannou službu, která ho v kritickém stavu převezla do nemocnice. Přes veškerou snahu lékařů už mu ale nebylo pomoci. Pro rodinu to byla zdrcující ztráta. Rickyho rodiče si uvědomovali, že šlo o tragickou náhodu, a vůči Markovi necítili nenávist. Přesto si sám Mark nesl tíhu té události celý život. Po neštěstí se uzavřel do sebe a o tom, co se tehdy stalo, už téměř nemluvil.

Navzdory tomu, co si nesl z minulosti, se svého snu nevzdal. Mark Pavelich nikdy nepatřil k největším hráčům na ledě, měřil jen 173 centimetrů, ale to, co mu chybělo na výšce, doháněl rychlostí, technikou a přehledem ve hře. Právě díky tomu si vybojoval místo na University of Minnesota Duluth, kde na sebe začal výrazně upozorňovat. Jeho talentu si brzy všiml Herb Brooks, který tehdy dostal nelehký úkol sestavit olympijský tým.

Brooks v té době ještě neměl zkušenosti z NHL, ale měl jasnou představu o tom, jak chce, aby jeho mužstvo hrálo. Potřeboval bruslaře, kteří budou myslet dopředu, pohybovat se jako jeden celek a zapojovat se do útoku všichni bez rozdílu. Pavelich do téhle koncepce zapadl přirozeně. Brooksovi imponovala jeho kreativita i schopnost číst hru, a tak se z něj stal jeden z důležitých článků týmu, který měl brzy vstoupit do historie.

Po olympijském triumfu by asi málokdo čekal, že se Mark Pavelich hned vydá do NHL. On ale zvolil jinou cestu. Nejprve odešel do Švýcarska, kde oblékl dres HC Lugano a za tento tým několik let hrál. Do Spojených států se vrátil až v roce 1981, kdy nastoupil za americkou reprezentaci na mistrovství světa. Po turnaji už zamířil do NHL a zakotvil u New York Rangers.

V Rangers se mu profesně velmi dobře dařilo, jenže jeho působení tam nemělo dlouhého trvání. Do hry vstoupily osobní neshody s trenérem Tedem Satorem a Pavelich se rozhodl odejít. Na čas se znovu přesunul do Evropy. Hrál za skotské Dundee Rockets a následně za italské Bolzano. Rok 1983 mu ale přinesl okamžik, který se zapsal do historie. V jednom zápase vstřelil pět gólů a stal se prvním Američanem, kterému se něco takového v NHL podařilo. Během své kariéry odehrál v nejlepší lize světa celkem 355 utkání a zanechal za sebou stopu, na kterou se nezapomíná.

O Marku Pavelichovi se vždycky vědělo víc z jeho zápasů na ledě než o jeho soukromí. Patřil k lidem, kteří si svůj osobní svět pečlivě střeží a o rodině mluvili jen zřídka kdy. V roce 1985 se oženil se Sue Koski a o dva roky později se jim narodila dcera Tarja. Manželství ale dlouho nevydrželo a v roce 1989 se rozvedli. Krátce nato do jeho života vstoupila Kara Burmachuk. Učila malou Tarju hrát na klavír a postupně se stala mnohem víc než jen učitelkou hudby.

V roce 1990 si ji Pavelich vzal. Společně se přestěhovali do domu u jezera v Deeryardu a zdálo se, že konečně našel klid, který mu hokejová kariéra nikdy úplně nedala. Jejich společný život ale přerušila tragická událost v noci na 5. září 2012. Mark tehdy dostal silnou křeč do nohy. Kara chtěla přivolat pomoc a kvůli lepšímu signálu vyšla na balkon, který neměl zábradlí. Ztratila rovnováhu a po pádu si vážně poranila hlavu. Mark mezitím usnul. Když se probudil a zjistil, co se stalo, okamžitě volal záchrannou službu. Lékař už však mohl pouze potvrdit její smrt

Po smrti manželky se podle všeho začal psychický stav Marka Pavelicha výrazně zhoršovat. Lidé z jeho okolí později prozradili, že se u něj objevovaly silné projevy paranoie. Měl například tvrdit, že mu někdo nalil do nádrže bláto nebo že mu někdo přinesl otrávené sušenky. Z těchto věcí podezíral souseda Johna Zattoniho. Vztahy mezi nimi se postupně vyostřily a napětí rostlo i poté, co Zattoni jednoho dne objevil díry ve své lodi a z poškození naopak obvinil Pavelicha.

Situace vyvrcholila v roce 2019. Pavelich tehdy vyrazil na ryby s jiným sousedem, Jimem Millerem. Během výpravy ho napadl kovovou tyčí, protože byl přesvědčený, že mu něco přidal do pití. Miller skončil v nemocnici s vážnými zraněními a Pavelich byl následně zatčen. Bylo proti němu vzneseno obvinění z těžkého ublížení na zdraví, soud ale nakonec rozhodl, že není způsobilý a za své činy nenese odpovědnost. Podle vyjádření psychiatrů trpěl bludy a výraznou paranoiou. Lékaři mu zároveň diagnostikovali lehkou neurokognitivní poruchu související s traumatickým poraněním mozku, které pravděpodobně souviselo s opakovanými údery do hlavy během jeho sportovní kariéry.

Lidé z jeho okolí tomu nikdy nemohli uvěřit. Marka Pavelicha přece znali úplně jinak. Jeden z jeho nejbližších přátel, hokejista Ronn Tomassoni, tehdy otevřeně řekl, že muž, o němž se psalo v souvislosti s incidentem, neodpovídá tomu, jakého celý život znal. Mluvil o něm jako o mimořádně laskavém a citlivém člověku, o někom, kdo by druhému spíš pomohl, než aby mu ublížil.

I přesto, čím si hokejista prošel, na něj nikdo z jeho okolí nikdy nezanevřel a stále se ho snažili jeho blízcí přátelé podporovat. Po násilné události byl Pavelich umístěn do léčebného zařízení. Rodina věřila, že je konečně tam, kde se mu dostane potřebné péče. Doufala, že s pomocí odborníků a správně nastavené léčby najde cestu zpět k sobě i k běžnému životu. Jenže ten návrat už nepřišel. Dne 3. března 2021 si Mark Pavelich vzal život. Bylo mu třiašedesát let.

Zdroje:

NY Post, The Washington Post, Sport.cz, The Guardian, autorský text