Článek
Byl leden 2022. Obyčejné ráno, obyčejná snídaně. Honza se chystal do práce, doma byl malý Honzík, kterému se blížily první narozeniny. Pak se mu najednou udělalo špatně. Přestal cítit levou ruku, nohu. Nešlo je ovládat. Během chvíle skončil v nemocnici.
Diagnóza byla tvrdá. Glioblastom čtvrtého stupně. Nejnebezpečnější typ nádoru mozku. Nemoc, která se neptá, nečeká a bere rychle. „V tu chvíli se nám zhroutil svět,“ popisuje dnes jeho manželka. Zatímco Honza ležel na operačním sále při několikahodinovém zákroku na mozku, ona sama slavila synovy první narozeniny. Bez něj. Se strachem, jestli se vůbec vrátí domů.
Tři operace, chemoterapie, ozařování
První operace dopadla dobře. Následovala chemoterapie a ozařování. Standardní postup, který se u tohoto typu nádoru používá. Honza bojoval. Nezabalil to. Vrátil se domů, snažil se žít normálně. Hrál si se synem, plánoval budoucnost, smál se.
Každá kontrola na magnetické rezonanci byla malý svátek. Výsledky byly stabilní. Nemoc ustoupila do remise, tedy dočasného klidu. Rodina si znovu dovolila doufat. Narodil se druhý syn Toník. Život se začal podobat tomu, co si přáli. Obyčejnému, normálnímu. Jenže u glioblastomu je „normální“ často jen krátká pauza.
Týden před porodem přišla další rána
V listopadu 2024, týden před porodem druhého syna, přišla zpráva, které se všichni báli. Nádor je zpátky. Bez dlouhého váhání následovala další operace. Riskantní, náročná. Díky práci lékařů z Vojenské nemocnice ji Honza zvládl. Dokonce stihl být u porodu.
Pro rodinu to byl silný moment. Radost z nového života se mísila se strachem o ten druhý.„Byli jsme šťastní, že jsme spolu. A zároveň jsme věděli, že nás čeká další boj,“ říká manželka. Během následujícího roku absolvoval Honza další léčbu, další zákrok. Vyčerpal prakticky všechny běžně dostupné možnosti.
Chemoterapie. Ozařování. Operace. U glioblastomu to často znamená jediné: lékaři už nemají kam sáhnout. A právě v této fázi se rodina dozvěděla o moderní metodě s názvem TTF Optune. TTF, neboli Tumor Treating Fields, je metoda, která využívá slabá elektrická pole k narušení dělení rakovinných buněk. Laicky řečeno: pole brání nádorovým buňkám v množení a mohou jejich růst zpomalit nebo zastavit.
Pacient nosí speciální zařízení připevněné na hlavě většinu dne. Není to zázrak. Není to lék, který rakovinu smaže. Ale podle studií dokáže u části pacientů výrazně prodloužit život. U někoho o roky. Výjimečně i víc. A pro rodinu s malými dětmi může znamenat všechno.
Honza zoufale snaží sehnat peníze k tomu, aby se mohl léčit.
Když léčbu pojišťovna neuhradí
V řadě evropských zemí je tato metoda za určitých podmínek hrazená z pojištění. V Česku začala pojišťovna s úhradou teprve nedávno. Jenže jen pro nově diagnostikované pacienty. Honza měl nádor už dříve. Byl v remisi. Nemoc se vrátila. A tím pádem má smůlu. Na úhradu nemá nárok.
Rodina si musí léčbu platit sama. Cena je drsná. Přibližně 620 tisíc korun za měsíc. Minimálně na rok. Celkem přes sedm milionů korun. Pro běžnou rodinu nepředstavitelné číslo. „Sami na to prostě nemáme. A přitom víme, že tahle léčba mu může dát čas,“ říká manželka otevřeně. Proto vznikla sbírka. Ne jako gesto zoufalství. Spíš jako poslední šance. Honza není žádná mediální tvář. Není to celebrita. Je to normální chlap.
Se svou ženou se poznali v práci. Okouzlil ji humorem, spolehlivostí, tím, že co řekl, to platilo. Má rád hory, historii, modelaření. Je typ, který radši něco opraví, než aby si stěžoval. Dnes je hlavně tátou. Tátou, který chce vidět své kluky vyrůstat. První školní den. První kolo. První průšvih. První lásku. Možná to znáte. Tyhle obyčejné momenty, které bereme jako samozřejmost. Dokud o ně nezačneme bojovat.
Každý měsíc navíc má cenu zlata
Podle odborníků může metoda TTF u části pacientů výrazně zpomalit postup nemoci. Studie ukazují, že v kombinaci s další léčbou prodlužuje přežití. Ne všem. Ne vždy. Ale šanci dává. A někdy je právě šance to jediné, co máte. Honza chce léčbu zahájit hned, jak se podaří vybrat alespoň na první dva měsíce. Pokud se vybere méně, využije se na kratší dobu. Pokud víc, může pokračovat déle.
Peníze mají jasný účel. Na léčbu. Případně na další postupy, pokud by TTF nebyla možná. A v krajním případě na základní chod rodiny. Žádné luxusy. Žádné výlety zadarmo. Jen čas. Rodina se nesesypala. Nepropadla sebelítosti. Nečeká se založenýma rukama. Bojuje. Denně. Společně. „Nevzdáváme se. Jen sami na to nestačíme,“ shrnuje to Honzova žena jednou větou.
A možná si teď říkáte: má to smysl? Pomůže pár stovek? Má. Protože z pár stovek od tisíců lidí vznikají měsíce života. Měsíce, kdy může být táta doma. Měsíce, kdy může klukům číst pohádky. Měsíce, které se nedají koupit nikde jinde. A někdy je právě tohle ta největší hodnota.
Zdroje:
donio, autorský text, vlastní dotazování a příběh Honzy
