Článek
Ve středu 14.2. 2024 proběhla v Galerii kritiků beseda s finalisty soutěže Cena kritiky za mladou malbu (autoři musí být mladší třiceti let). Mimo výše uvedeného Ružinského vystavují Astlová, Grunwaldová, Málek, Rosická a Slavický.
Výstava je to zajímavá, zklamán ovšem bude každý, kdo od výstavy mladých výtvarníků očekává jednotný styl či generační výpověď. Z obrazů lze vyčíst velký zájem autorů o nejrůznější kulturní či umělecké teorie, řekl bych, až přehnaný zájem… Zcela absentuje zájem o co nejpřesnější mimezi, což naopak vítám. Asi se z toho ovšem nedá vyvozovat, že by mladí autoři neměli zájem o realistické zobrazení. Spíš to vypovídá o výběrových kritériích těch, kteří dělali výběr…
Vypsaným tématem bylo „zátiší venkovní a vnitřní“. Jak jsem se dozvěděl, časová tíseň způsobila, že autoři uplatnili ty obrazy, které měli k dispozici; na nové obrazy nebyl čas.
Dominik Málek spojuje všechno se vším:
Dominik Málek: Poznání versus vzpomínání
Ptal jsem Elišky Astlové, jestli čte Murakamiho. Řekla, že nečte, a když jsem ji upozornil, že Murakami pracuje se stejnými symboly, řekla, že si ho přečte.
Eliška Astlová: Lebka a maneki-neko
Její zátiší sice působí jako relativně realistická malba, srovnám-li je ovšem se zátiším německého umělce s polským jménem Bratislause Metulczkiho, který v Praze vystavoval před třemi roky, vynikne rozdíl mezi inscenovaným realismem Astlové a popisným realismem Metulczkiho:
Bratislaus Metulczki: Trinkgedachtnisse - ICE I.
