Článek
Úspěšný kandidát na prezidenta jmenoval neúspěšného kandidáta na prezidenta premiérem. Úspěšný kandidát na premiéra navrhl úspěšnému kandidátovi na prezidenta kandidáta na ministra životního prostředí, kterého ale úspěšný kandidát na prezidenta odmítl jmenovat, čímž se z kandidáta na ministra životního prostředí stal neúspěšný kandidáta na ministra životního prostředí.
Při sledování těchto tanečků kolem obsazování jednotlivých funkcí, kterým se sice vulgárně, zato výstižně, říká koryta, by mohlo uniknout, že vysoké státní funkce ve větší a větší míře obsazují lidé, kteří jsou na štíru s morálkou, často dokonce s právem. Že se to neděje jen v České republice, je nabíledni.
Zatímco v minulosti byly lidé nerespektující právo zavíráni do vězení, kdy byly pod dozorem žalářníků, dnes zaplňují zastupitelské sbory a různé další státní funkce, včetně těch nejvyšších, kde ovšem nejsou ponecháni přítmí žalářních kobek, ale kde se na ně naopak upírají světla reflektorů a kde jsou přece jen pod jistým dohledem veřejnosti.
Důvody, že k něčemu takovému mohlo dojít, vidím dva:
1) Zatímco běžný člověk může funkcí obvykle získat „jen“ nějaké finanční výhody a někdy taky vliv na věci, které pro něj mohou být důležité, člověk, kterému hrozí soudní postih, může získat imunitu, a to je mnohem víc! Snaha vyhnout se soudnímu postihu je silným motivem pro získání funkce.
2) Téměř všechna komunikace mezi politiky, nebo budoucími politiky, a voliči, probíhá prostřednictvím médií, a ty se staly z nástrojů informování nástroji klamu.
Nedávno jsem viděl film o vzniku EU, ve kterém jedním z důležitých aktérů byl Nicolas Sarkozy, tehdejší prezident Francie. Tentýž Sarkozy, kterého jsem o pár dnů předtím viděl v pozici vězně. Srovnání obou obrazů mi přišlo velmi nezvyklé. Česká republika je zkrátka dál!
