Článek
S provozováním kulturních aktivit se obvykle spojují představy o jejich pozitivním vlivu na myšlení těch, kteří je provozují, ale taky těch, kteří se s nimi setkávají, kteří je přijímají. Jenomže je to složitější.
Téměř 300 let od prvního vydání Rousseauovy Rozpravy o vědách a uměních je zřejmé, že se Rousseau nemýlil. Hitler byl malíř a jen pravidla copy-rightu mi brání v tom, abych tento svůj článek nedoprovodil fotografií některého z jeho obrazů (které jsou jinak snadno dohledatelné na internetu). Stalin studoval bohosloví, Mao byl knihovník, jeho básně vyšli i v češtině.
Rovněž „menší“ diktátoři nebyli právě nevzdělaní: Čankajšek nebo Husajn byli lidé v rámci svého prostředí jistě nadprůměrně vzdělaní a takový Mussolini dokonce napsal pojednání o Husovi.
Myslím, že zklamání z kulturní tvorby je výsledek neadekvátních očekávání. Současný svět nelze věrohodně zobrazovat způsoby, jaké byly adekvátní pro zobrazení světa, ze kterého zůstaly sotva stopy.
Taky zmínka o prostředí, ve kterém je umění prezentováno, je zavádějící: Banksy nebo Pasta Oner byli původně tvůrci graffiti, dnes se jejich díla vystavují v galeriích a prodávají na aukcích.
No, a pak je tu problém dotací. V ekonomice, která už není socialistická, ale - pozor! velký rozdíl!! - dotační, takže podnikatel nezačíná podnikat v tom, v čem je dobrý, ale v tom, na co dostane dotace, otázka nezní, proč by umělci dostávat dotace měli, ale - proč by je dostávat neměli?!
