Článek
Nahlédne-li člověk do médií, je konfrontován se samými ukrutnostmi. V zahraničním zpravodajství samí mrtví, v domácím jsem několikrát zahlédl členy vlády a vypadali, jako že zrovna mají smrt na jazyku.
Moje každodenní zkušenost odpovídá ekonomickému zpravodajství, které připomíná přenos z funusu. Devadesátá léta byla strašná, ale existovala naděje, že se věci změní. Ne ovšem libovolně, ale k lepšímu.
Když se na jejich závěru dostal k moci Zeman, domníval jsem se, že je to projev přechodného období, které zakrátko skončí. Zeman skončil, ne ovšem zakrátko, ale až v loňském roce. A dnes se nezdá, že by tu byl někdo, koho by bylo možné považovat za takového, který už do toho přechodného období nepatří.
Proběhlo několik velkých demonstrací, žádná z nich nepřinesla dlouhodobý výsledek. Vláda prosadila svůj soubor opatření, jak se tomu říkalo za komunistů, balíček, jak se tomu říká dnes. A u toho to skončilo. Od EU se nedá čekat nic, nedokázala se shodnout ani na tom, jaký bude v létě čas. Naopak, čekat se dá pokračující rozvrat. Nevidím nikoho a nic, co by tomu bránilo.
A přece je tu dobrá zpráva - jaro je tu, a protože už není Vaculík, aby to konstatoval, konstatuji to já.
