Článek
V Osudech dobrého vojáka Švejka Hašek vypráví následující historku: Protagonista románu Švejk nemá lístek na vlak, a tak se rozhodne, že se z Tábora dostane do Českých Budějovic, kde je jeho regiment, pěšky. Zabloudí a v Putimi je vyslýchán četnickým strážmistrem Flanderkou, proslaveným svými slovy: „Kriminalistika záleží na chytrosti a vlídnosti, řvát na někoho, to nemá žádný význam. Na delikventy a lidi podezřelé musí se jemně, ale přitom dbát na to, aby se utopili v přívalu otázek.“ Protože Flanderka je instruován tajným rezervátem zemského četnického velitelství, aby se zvýšenou ostražitostí zadržoval všechny podezřelé a dopravoval je k další instanci, veškeré Švejkovo jednání vykládá jako jednání podezřelé osoby, ruského špióna. Švejk je transportován do Písku, kde je podroben výslechu rytmistra Königa. Ten, ač sám rovněž poslušný vykonavatel nesmyslných rozkazů, pochopí, že věci jsou jinak, Flanderka je pitomec a Švejk zatoulaný voják. Přitom vyjádří následující názor:“…jestli bude válka ještě nějaký čas trvat, bude z toho velký blázinec.“
Haškovi vykladači interpretují Švejka jako román protiválečný a jako román o rozkladu Rakousko-uherské monarchie (obrazy všech těch pitomých (a často opilých) úředníků, důstojníků a kněží jsou obzvlášť vděčné náměty ke zfilmování). Takový výklad je sice pravdivý, pravda je to ale jenom dílčí. Švejk je román, ve kterém Hašek brání normálnost proti nenormálnosti. Válka je nenormálnost, ale je jen jednou z forem nenormálnosti. Taky pitomost je nenormálnost. Jednou z jejich forem je právě pitomost Flanderkova.
Ontologické rovnováhy románu je dosahováno tím, že se v něm vždycky vyskytne někdo, kdo se pitomosti postaví, byť jenom tím, že ji nechá vyniknout. (Obvykle je to sám hlavní hrdina, a v tom je jeho hrdinství, které tedy není prokazováno na některé z front první světové války, ale na frontě boje proti blbosti.) Není-li to Švejk, je to někdo jiný. V daném případě König. Ten má své nedostatky, na Flanderkovu pitomost ale stačí. Kdyby jeho nebylo, kdyby na jeho místě byl nějaký další Flanderka, šílenství by nabylo vrchu, Švejk by byl – jako domnělý ruský agent – popraven a román by skončil. König vrací Švejka do hry, ontologická rovnováha je vyrovnána a vyprávění může pokračovat.
