Článek
Je to něco přes dvacet let, kdy jsem Tě viděl poprvé - jako zapadlý obchůdek v jednom moravském okresním městě. Později ses rozrostl, nejen tam, ale v celém státě. Hodně jsem si od Tebe sliboval - byls jedním z mých favoritů! Doufal jsem, že mi - společně s několika dalšími - splníš můj sen o levném, kvalitním a pohodlném nákupu. Jenomže se začaly objevovat problémy: Samozřejmě, že se mi nelíbilo, že potraviny, které jsi nabízel, byly čím dál dražší, hlavně proto, že to jsou potraviny. Do jisté jsem tě omlouval tím, že taky jiné obchody zdražovaly, ale jen do jisté míry!
No, a pak byly další problémy, hlavně ty, které souvisí s pohodlím. V tomhle ohledu jsem si od Tebe sliboval nejvíc - přišel jsi přece ze země, kde si prodejci dávají záležet na tom, aby byli nejen užiteční, ale aby nakupování bylo taky příjemné! O to větší je mé zklamání!
Zpočátku jsem Ti to toleroval, říkal jsem si, že každý začátek je těžký a Ty se z těch začátků určitě dostaneš. A tak jsem Ti prominul, když jsi na mě zavolal policii, protože ses domníval, že kradu. Ano, prominul jsem Ti i to, že jsi neměl zboží, které jsi nabízel jako odměnu za sběr bodíků; jen jsem pak už žádné Tvé bodíky nesbíral! Nezanevřel jsem na Tebe, ani když se mě pokoušel Tvůj prodavač okrást, a dokonce ani tehdy, kdy po mně jeden z Tvých obzvlášť pitomých prodavačů chtěl, abych dorovnával zboží, které si vezmu z police, jiným zbožím, aby tak zboží bylo pořád hezky narovnáno, vyrovnáno a zarovnáno. Chápal jsem totiž, že nemůžeš za všechny své prodavače.
Ale teď, Alberte, jsi to vážně přehnal! Obchod, do kterého chodím, lépe řečeno chodil jsem nakupovat, jsi vybavil samoobslužnými pokladnami a strategií postupného přechodu od pokladen s obsluhou k pokladnám bez obsluhy. Drahý Alberte, můžeš mi říct, proč bych si měl zboží účtovat sám, když mi je jinde naúčtuje pokladní? Já vím, Alberte, proč to děláš, mám totiž základy ekonomického vzdělání, takže chápu, že je pro tebe výhodnější, aby práci, kterou by jinak dělala prodavačka, které musíš platit, dělal zákazník, kterému platit nemusíš. Možná bych na takový obchod i přistoupil, kdybys mi nabídnul podíl - pokud jako zákazník práci udělám, dostanu slevu na zboží, které si kupuji. Ano, o tom bych přemýšlel. Ty se ale Alberte k žádné takové nabídce vůbec nemáš! A prodavačky, které po zavedení samoobslužných pokladen ještě nějaký čas obsluhovaly, už neobsluhují, namísto toho mizí jako jarní sníh. A Ty, Alberte, si celý plat těch neexistujících prodavaček necháš a mně nedáš vůbec nic!
Řekl jsem Ti, drahý Alberte, co vím já, a teď Ti řeknu, co nevíš Ty: Nevíš, že kdo chce všechno, nemívá nic! To bude i Tvůj případ, drahý Alberte! Ve svých prodejnách mě už neuvidíš…
