Článek
Ve dvacátém století se západní výtvarné umění zcela změnilo. Počátek té proměny je ovšem dobré hledat v mimoumělecké sféře, v technice, ve vynálezu fotografie, ke kterému došlo už ve století devatenáctém. V té době se psalo o smrti malířství, které nedokáže konkurovat fotografii cenou ani rychlostí. Jenomže to, co jedni viděli jako konec, jiní vnímali jako příležitost. Výtvarné umění se při zobrazování reality nadále nemuselo starat o věrnost, ba nemuselo se starat vůbec o nic. Pravdu měli ti druzí. Vznikl bezpočet směrů a stylů, uměleckých skupin i solitérních umělců.
Jenomže bohatství se začalo obracet ve svůj opak: Došlo k rozbití jakýchkoliv kulturních kritérií, které ale - na rozdíl od předchozích staletí, kdy následující styl nahrazoval předchozí - nebyly nahrazeny ničím novým, leda chaosem. Vyvrcholením tohoto rozvratu byl nepochybně Duchampův pisoár vydávaný za fontánu.
Na konci tohoto vývoje stojí - aspoň prozatím - Banksy se svou dvojnásobnou aukcí: V říjnu 2018 překvapil účastníky aukce v londýnské galerii Sotheby’s nevídaným „subverzním prvkem“, když během aukce nechal skartovat svůj vlastní obraz. Pokračování je známé: Napůl skartovaný obraz se o tři roky později (v říjnu 2021) prodal za více než půl miliardy korun. Tuto skutečnost si nelze vyložit jinak, než že obchodníkům je zcela lhostejné, co prodávají, jak vypadá to, co se na aukcích nabízí, ba dokonce i to, jestli je to celé. A zase, lze to vyložit dvojím způsobem: Někteří v tom budou vidět možnost osvobodit se od diktátu trhu, jiní naopak, konec trhu s uměním, a tím i umění samého.
Myslím, že tento rozvrat, který jako první proběhl ve sféře umění, proběhl následně taky v jiných sférách, v politice zejména. A tak, zatímco umělcům nelze upřít prvenství, ostatním zůstal problém, jak v tomto všeobecném zmatku a rozvratu žít, případně, jak ho přežít.
