„Prázdný prostor, na kterém můžeš vybudovat mnoho.“ Studentský festival PLÁCEK už za týden v Brně

Kubo, mohl bys mi vysvětlit základní koncepci PLÁCKU? Na koho je tento projekt primárně zacílený?

PLÁCEK vznikal tak, že pro nás bylo důležité vytvořit platformu, kde by mladí tvůrci ve středoškolském věku mohli poprvé zakusit tvůrčího procesu; vytvořit platformu, která by jim poskytla zázemí technické, prostorové, a také zázemí poskytující reflexi. Tohle byla prvotní myšlenka, se kterou jsme celý tenhle festival zakládali, ale v důsledku nám začínalo víc a víc docházet, že to není jen o tom poskytnout prostor pro tvorbu a následnou reflexi ale že to je zároveň o budování a rozvoji kritického myšlení u mladých lidí a tvůrců, a o vzdělávání v různých sférách divadelní a intermediální tvorby. Přišlo nám důležité vytvořit platformu, která bude této komunitě otevřená, bude sdílná, bude přátelská - která bude místem pro to, aby se tito lidé mohli potkávat a něco se dozvídat. Proto to děláme, no. [smích]

A proč jste nazvali vaši platformu zrovna PLÁCEK? Co vám bylo inspirací k výběru slova, které zdánlivě nemá s divadlem nic společného?

To je z Mikulášových patálií. V té knížce si kluci chodívali buď hrát na hřiště, kde se to jejich maminkám líbilo, nebo chodili na plácek, což se jejich maminkám moc nelíbilo, jelikož plácek byl prostor kde je hodně harampádí, špíny, je tam nebezpečno, chodí tam pochybní lidé… Častá reakce maminek byla tedy: „Vy zase jdete na ten zpropadený plácek?!“ A to jsme tak trochu my. Takoví zpropadení studenti, kteří chtěli vytvořit plácek, kam si budou moct další takoví chodit hrát a vymýšlet věci. Ve svém základu je to prázdný prostor, na kterém ale můžeš vybudovat mnoho.

Cílí tato platforma na propojení různých uměleckých disciplín?

Bezpochyby se snažíme propojovat různá média a směry umění a to kvůli tomu, že divadlo je syntéza všech druhů umění. Divadlo je práce se všemi možnými médii - je to propojení všeho v něco pospolitě krásného. Je to záležitost, která za mě vzniká a vyvěrá z komunitní práce. S touto myšlenkou jsme PLÁCEK zakládali. S tím, že nám připadá důležité rozšiřovat rámec divadelního vzdělávání za hranici toho hereckocentrického. Ty školy jsou herecké, ale zároveň…

Se tam zanedbávají ostatní divadelní obory?

Neřekl bych, že zanedbávají, ale není jim věnován fokus. Mám pocit, že české středoškolské divadelní vzdělávání rozhodně není zaměřené směrem na jakési širší soustředění na divadlo jako takové. Je to herecká záležitost, což je asi úplně v pořádku, ale myslím si, že pro pochopení jednoho odvětví divadelní tvorby je potřeba poznat a uvědomovat si ty ostatní.

Vystupující na festivalu jsou tedy všichni z řad studentstva středních divadelních škol? Mluvím teď o divadelních představeních.

Ne úplně. Nemusí to být studenti středních divadelních škol.

Nemusí to tedy nutně být jen studenti konzervatoří například?

Minimálně tento rok to tak není a myslím, že tímto způsobem to ani dělat nechceme. Protože pokud mluvíme o tom, že vytváříme nějaký prostor pro komunitu, tak je důležité tuto komunitu otevřít

Máš nějaká osobní doporučení z nabitého programu plného inscenací, které budou moci návštěvníci na festivalu vidět?

To se nedá říct. Každé to představení a studentský projekt je v něčem charakteristický kvůli tomu, že každý procházel zcela jiným tvůrčím procesem. Ostatně jako jakýkoliv jiný projekt.  Každý se také věnuje trochu jiným tématům. Některá představení se snaží zkoumat téma letošního PLÁCKU - spawn. Je toho mnoho, přijďte se podívat sami.

Proč jste za téma letošního PLÁCKU vybrali termín spawn pocházející z videoher?

To se hodně váže k tomu, o čem jsem už mluvil, k nějaké komplexnosti divadelního vzdělávání. Pro nás bylo strašně důležité mluvit o tom, jak nás ovlivňuje prostředí, které nás bezprostředně obklopuje. Může to být to, jak se cítíme doma. Může to být prostředí, ve kterém tvoříme; zkušebna, sál, park… Zkrátka soustředit se na to, jak to bezprostřední okolí, které kolem nás je, definuje to, jak jednáme, jak tvoříme a to, jakým způsobem my zároveň definujeme jeho a jak je v něm všechno propojené se vším. To, jak to místo voní, to, co jsme v něm prožili, to, jaké je v něm světlo… Tohle všechno jsou elementy, které nás, možná někdy nevědomky, inspirují a jsou podvědomými hybateli našich činů a myslím, že tohle všechno je spjaté s tvorbou.

Takže jste se rozhodli při tvorbě festivalu dramaturgicky pracovat s inspirací či fascinací prostředími okolo nás?

Letos se primárně zabýváme vztahem člověka a prostředí a člověka v roli tvůrce. Jinými slovy, je pro nás zajímavý vztah člověk X člověk tvůrce X prostředí.

Když už mluvíme o prostředí… Kde bude letos PLÁCEK probíhat? Vloni probíhal primárně v klubu na Leitnerově ulici.

Leitnerka je naše srdcové místo! Opět bude opět situovaný hlavně tam. Mimo to se ale velká část vzdělávací složky festivalu, jako workshopy a přednášky, bude odehrávat v zóně nezávislého umění Co.Labs, a závěrečný koncert Plácek.Session bude v Artbaru. Na všechno vás zvu, přijďte!

A kdy se bude festival konat?

20. až 22. dubna.

Důležitou součástí loňského PLÁCKU byly workshopy, například o možnostech a limitech školství od sdružení Futuropolis: Škola emancipace nebo o herecké práci s tělem s Lucií Repašskou, uměleckou ředitelkou alternativní divadelní scény D’Epog. Máte nějaké na programu i letos?

Bude jich strašně moc, dokonce víc než loni. Vlastně tedy nevím, na které konkrétně zvát. Osobně bych určitě šel na kurz tvůrčího psaní s Ondřejem Klíčem [zdravotním klaunem, pedagogem v Ateliéru divadla a výchovy na JAMU a hercem, pozn. red.], určitě bych šel na workshop týkající se performance v Československu v 70. a 80. letech s Alžbětou Krchovou a Kateřinou Šindelkovou, [umělkyněmi, pozn. red.] a taky doporučuji workshop s integračním tanečním souborem Proty boty, který pracuje s handicapovanými performery.

A tím se náš rozhovor chýlí ke konci, moc ti za něj děkuji. Máš ještě na srdci něco, co bys chtěl na závěr sdělit čtenářům?

Přijďte! :)