Článek
Paní Kopecká veřejně přiznala, že prožívá šťastný citový vztah; moc gratuluji, zdaleka ne každého to potká. Je to vysoce intimní (soukromá, jen jich se týkající) záležitost, ač se chce informovat celý svět o našem štěstí. JENŽE je to JEN NAŠE věc, nikomu do toho nic není a nemá se co zajímat, s kým co a vůbec. Paní Kopecká zveřejnila, že je na holky (to já taky - každý na tu jednu svoji a je mi tak dobře ). Konec konců, mají-li se dva opravdu rádi, na pohlaví nezáleží (to je letitý bonmot).
Samozřejmě, láska má citovou i tělesnou stránku a jedna ke druhé patří a oddělovat je špatně. Pan Stejskal se odvolává na to, že něco takového odporuje Bibli a tím pádem je to hřích a paní Kopeckou vyhodit z práce a nejlépe ji metlou vypráskat z města. Samozřejmě, děti se rodí mamince a tatínkovi a jinak to nejde. V Bibli je tak psáno, jenže striktnost tohoto příkazu plyne ze skutečnosti života na poušti naposledy před dvěma tisíci léty, ale hlavně mnohem dříve: málo vody, málo potravin, žádná péče, žádné léky, těžká a špinavá zemědělská práce - pro přežití společnosti bylo nutné, aby se rodilo co nejvíce dětí, mnoho jich nepřežije. Takže jeden a jedna, city stranou!
Dnes žijeme dvacet jedno století po Kristu. Církev Československá Husitská, i když ji sleduji jen zvenčí, je velmi moderní a tolerantní, je „k lidem“ a sdružuje, myslím, šťastné bratry a sestry. Tak to štěstí přejme i ostatním a nezanášejme sem fanatismus a ultraortodoxii!
Paní Kopecké přeji, aby byla šťastná tak, jak je, aby jí to vydrželo, a aby jí to nikdo nekazil. Pane Stejskale, to není útok na vás, ale připusťte, že Bible se přestala psát před dvěma tisíci let!
