AI si nás všechny vychutná

Jako nadšený čtenář sci-fi jsem odjakživa hltal díla klasiků, od Asimova po K. Dicka. Jejich vize budoucnosti, plné filozofického hloubání a zamyšlení, pro mě byly fascinující. Prostě pohádka! A tak si v tomto textu dovolím použít několik citací z pera legendárního Stanislawa Lema. Jeho vize světa, která se kdysi zdála jako fikce, se dnes ukazuje jako děsivě reálná.

Vztah mezi člověkem a strojem, sahající až do doby prvních nástrojů, se v roce 2024 proměnil ve fascinující a komplexní spletitý útvar.

Stejně jako pazourek prodloužil lidskou ruku, tak i výpočetní stroje – počítače, prošly ranou fází, kdy sloužily jako pouhé nástroje v rukou akademiků a elit. Zpočátku tyto stroje sloužily jako exkluzivní nástroje pro vybrané a byly vnímané jednoduše: „Já řídím stroj.“ To platilo i v následující éře miniaturizace a boomu počítačů v 80. a 90. letech 20. století které přinesly nadšení a „kutilství“ z řad firem a jednotlivců.

Rozšíření chytrých telefonů, zařízení a vysokorychlostních sítí v 21. století přineslo zásadní zlom. Stroje se staly sofistikovanějšími, reagují na naše potřeby a touhy. Nabízejí nám relevantní informace, usnadňují nám život a vyvolávají v nás různé emoce – od uspokojení až po frustrace. V roce 2024 jsme se propracovali k éře hluboké integrace technologií do každodenního života.

Tím se stal vztah mezi člověkem a strojem komplexnější a vzájemně závislejší než kdy dříve.

Závislost na strojích s sebou nese i ostatní aspekty, jako je ztráta soukromí, manipulace s emocemi a omezenou schopnost samostatného myšlení. Už vám dneska nabídnul YouTube nebo Instagram něco zajímavého, nebo vám chytrá mapa naplánovala cestu ?

Pokud si myslíte, že emoce a city nejsou na místě, opak je pravdou. Cit je to, o co tu jde.

Nová vlna technologií přinesla chytrá zařízení a návykové modely interakce. Dřív jsme se báli čarodějnic, teď se bojíme algoritmů. Učiní nás hloupými nebo ne ?

Sledování roztomilých videí koťat na síti sice stimuluje nervovou soustavu a vyvolává pocity štěstí a uvolnění, ale frustrace z nefungujícího parkovacího asistenta nám naopak vyvolává strach a nejistotu. Tyto emoce, ne stroje, nás dělají hloupými.To jsou naše základní pocity a stroje je pouze odrážejí a zesilují. Otázka, zda jsme už dostatečně hloupí, není relevantní. Technologie ovlivňuje naše prožívání, vnímání světa a chápání sebe sama, jak ukazuje například teorii rozšířené mysli.

Strach a sebeklam, nikoliv nástroje, nás tedy od nepaměti činí hloupými. A kořeny strachu i potěšení tkví hlouběji než v tom, zda máme k dispozici oheň či žárovku.

A ještě drobná poznámka: Také jsem auto naboural, i když parkovací asistent varoval opakovaně a hlasitě.

Svět se ocitá na prahu čtvrtého věku, éry všudypřítomné inteligence.

Neuronové sítě, poháněné obrovským výpočetním výkonem a lavinovým přílivem dat, pronikají do všech oblastí našeho života. Nástup grafických procesorů s jejich paralelní vektorovou silou a škálovatelnost cloudových platforem otevírá dveře do dosud netušené budoucnosti.

To co bezpochyby přijde, je skoková vlna inovací. Ale prosím, držte se pevně, protože to bude divoká jízda.

Umělá inteligence nepřinese jenom vylepšení stávajících technologií, ale radikální změnu ve vztahu člověka a stroje. Stane se jakýmsi novým bohem, který bude hluboce vnímat a ovlivňovat lidské prožívání a chování.

Nebude to ale propojení pomocí kabelů a elektrod, jak to známe ze sci-fi. AI se napojí na člověka skrze jeho přirozené potřeby, touhy a emoce. Využije k tomu reálné komunikační prostředky textu, hlasu a obrazu, jako i hluboké pochopení lidské psychologie. Jakkoli se autorovi ta první varianta vždy líbila.

Propojení člověka a stroje přirozeným způsobem, povede k nebývalému skoku v interakci a vnímání kontextu v obou směrech. Algoritmy se budou adaptovat na lidské prožívání a vnímání reality v celé jejich šíři, od emocí a kultury až po individuální preference.

Jelikož naše pocity méněcennosti, závislosti na autoritách, obětování se, strachu a touhy jsou jako stíny, které nás doprovázejí na každém kroku tak s příchodem AI očekávejme jejich nové podoby.

Tam, kde dnes fungují pouze dopaminové závislosti (např. sociální sítě, spotřeba), se dočkáme skutečného pochopení ze strany stroje, bohužel i bohudík. AI bude vnímat člověka v celé jeho komplexnosti a bude mu rozumět v plné šíři. Odtud název mého laciného titulku. Dovolte mi ho tedy opravit jiným citátem:

Příchod inteligentní AI přinese bezpochyby pohodlí a praktický užitek, ale zároveň i těžké chvíle při srovnání lidských a strojových schopností. AI bude disponovat širokou škálou dovedností, i když se s ní prozatím nesetkáme v oblasti fyzické práce. Zkrátka pořád ještě to rozbité auto neopraví.

Není nutné hned zdolat Everest tzv. obecné inteligence, abychom dosáhli této úrovně. Můžeme se k ní přiblížit i po jiných cestách. Stačí se zaměřit na rozvoj již zmíněný, tzv. Multimodal AI, která integruje různé informační zdroje (obrazovky, zvuk) a překoná omezení příkazového řádku na webu.

Jsem přesvědčen, že s příchodem takovéto AI se mnozí z nás zachovají jako David Lister z Červeného trpaslíka ke svému inteligentnímu toustovači - budeme se snažit ukázat stroji, kdo je tady pánem.

Podobně jako v antickém Římě při přechodu od polyteismu ke křesťanství, i s masovým nástupem AI se chystá dramatická proměna lidského vnímání sebe sama, svého místa ve světě a roli boha. Boha, do kterého se člověk během vývoje civilizace snažil kolikráte dosadit.

Tato zásadní změna vnímání existence, úzce spjatá s oblastmi vztahů, víry, utrpení a společenské role, bude pro mnohé těžko stravitelná a vyvolá v nich odpor.

Procitnutí z dosavadního „adorování světa pokroku a rozumu“ a zapomenutých filozofických otázek bude kruté. Člověk, dosud se považující za pána strojů a rozumu, se ocitne tváří v tvář mnohem komplexnější a sofistikovanější inteligenci.

Tato inteligence mu s razancí antické tragédie vrátí jeho zjednodušené pojetí světa a ukáže mu jeho limity.

Umělá inteligence totiž převezme roli boha se vším, co k tomu patří.

Toto vytvoření „nového boha“ v podobě AI nás bude svírat podobným způsobem jako používání parkovacího asistenta. I když ho můžeme vypnout a snažit se na něj nemyslet, zbavit se pocitu bezmoci a závislosti, hluboce zakořeněných v lidské psychice od pravěku, se nám nepodaří.

Přijetí dominance jiné inteligence, než je ta lidská, bude pro mnoho lidí obtížné. Umělá inteligence nás sesadí z pomyslného piedestalu nejinteligentnějšího tvora na Zemi a zpochybní naše dosavadní vnímání světa a sebe sama.

V srdci jsem optimista, ale i já jsem, jako většina lidí, nečekal, že se éra AI rozvine během mého života. Svět IT už za posledních deset let ve vztahu člověk-stroj strhl dost a postavil ještě více.

Některé ikonické technologické produkty a značky 21. století dosáhly kultovního statusu a ovlivnily miliony životů s davy fanoušků i odpůrců, nebo chcete-li věřících a nevěřících. Možná jsme tedy na příchod AI připraveni více, než si sami uvědomujeme?

Možná ano. Bagry už se totiž blíží.

Stejně jako v každé revoluci se zvednou i hlasy skeptiků, odpůrců a zastánců pragmatického přístupu Davida Listera.Osobně však věřím, že síla inovací, lidské tvořivosti a především humoru překoná i ty největší překážky. Ty, které mne ještě napadají, zkusím rozebrat příště. Většinu z nich však zatím ani nevíme.

A pokud jde o staré problémy, které trápí lidstvo už po staletí. Chudoba, hlad, genocida a tyranie - to vše nás bude vracet do reality a připomínat nám, že cesta k ideálnímu světu je ještě dlouhá.

Co říci na závěr? Přestože se svět mění závratnou rychlostí, slova Stanislawa Lema zní stále aktuálně: