Článek
Už velmi dlouho je v našich televizích zakázaná reklama na tabákové výrobky. Má to svoji logiku, nikomu to nezazlívám, je to v pořádku a souhlasím s tím – není potřeba ukazovat dětem a mladistvým tabák v televizi, už tak toho na ně všude číhá docela dost.
Ale co reklama na alkohol? Ta je naprosto legální, bezproblémová a nikomu nevadí. Téměř každý den můžou děti v televizi zahlédnout reklamu na nějaký alkohol. Většinou je to ještě spojené se známými osobnostmi – čím lepší a známější herec nebo herečka, tím lépe. Zapíjí se oslava, úspěch, nezdar, špatný nebo náročný den, vždy se najde důvod. Tohle všechno nám televize ukazuje úplně bez problémů, jako by se nechumelilo.
Ve svém okolí mám několik kuřáků. Někteří kouří stále klasické cigarety, které prostě smrdí – ano, smrdí, vždycky smrděly a vždycky smrdět budou. Někteří přešli na tu „zdravější“ variantu, jako je nahřívaný tabák nebo elektronické cigarety, ale to neřeším. Je to každého věc. Já mám zase ráda brambůrky.
Zato alkohol, ten popíjejí všichni a všude. A vlastně když přijdete na oslavu a řeknete, že si nedáte drink, tak se vás hned všichni ptají: „A proč? Jsi nemocná? Jsi těhotná? Budeš řídit?“ Ne, nic z toho, prostě „nemám chuť, nechci“ jako by byla urážka. Hned slyším řeči typu: „Pojď, jeden drink tě nezabije.“ Jenže když si jdou pak všichni ven zakouřit, tak mi nikdo neřekne: „Ježíš, pojď si dát jednu cigaretu, jedna tě nezabije.“ Nikdo mě nenutí kouřit. Tak proč máme ve společnosti pocit, že by měli všichni pít, když pijeme my?
Nikdy jsem nezažila, že by se nějaká rodina rozpadla, proto, že někdo z nich kouří. Nebo že by se kvůli tomu zadlužil a přišel o práci. S alkoholem je to ale úplně jiné. Když někdo hodně pije, tak časem může přijít o práci, přijde třeba o řidičák. Alkoholici končí v léčebnách, rozpadají se kvůli tomu rodiny a trpí tím celé okolí. A tohle se tady toleruje a ještě se to ukazuje dětem v reklamě. Vlastně jim je už od mala podsouváno, že alkohol není problém, tedy samozřejmě až od magické hranice 18 let.
Myslím si, že naše společnost je na pití tak zvyklá, protože jsme země pivařů a vinařů, že si na to zkrátka nikdo nechce nechat sáhnout. Ale pojďme se na to podívat z toho hlubšího hlediska. Tady se démonizuje kouření, démonizuje se každou chvíli něco jiného – že to škodí zdraví, řeší se spalovací motory, a „éčka“ v potravinách, ale alkohol je tu pořád.
S alkoholem se setkáváme už od dětství. Samozřejmě, že svým dětem v patnácti nebo šestnácti letech dovolíme na narozeniny nebo na Silvestra ťuknout si s nějakým drinkem – i když jim dáme třeba jenom slzu šampusu. Ale dáme jim to. Proč? Cigaretu by jim přece v tom věku nikdo dobrovolně nedal. O ochucených nealko pivech a jejich podávání dětem, se dnes rozepisovat nebudu.
Proč mám pocit, že v téhle zemi je tolik funkčních alkoholiků, že bychom je ve svém okolí ani nespočítali, a nikomu to vlastně nevadí a nikomu to nepřijde zvláštní?
Když se zakazovala reklama na tabákové výrobky, byl to boj, trafikanti se báli, že zkrachují, to samé výrobci a nic z toho se nestalo. Kdo si to chce koupit, ví kde, o novinkách se taky všichni dozvědí. Vlastně se nic nezměnilo.
Vážně, kolik z nás potřebuje denně vídat reklamu na pivo nebo whisky která zrála v sudech?
Nejsem abstinentka, když mám chuť, dám si sklenku/dvě s přáteli, na oslavě, jen mně zaráží dvojí metr a osobně si myslím, že alkoholik je větší problém, než kuřák.
