Článek
Po několika dnech psaní jsem po práci šla na rande s klukem z aplikace. Sešli jsme se v kavárně v centru a já k tomu přistupovala docela opatrně, protože už jsem za sebou měla dost schůzek, které byly trapné, divné nebo prostě jen zklamáním. Tentokrát to ale od začátku působilo jinak. Seděl tam včas, nepůsobil nijak přehnaně sebejistě ani nacvičeně a hlavně se nebavil jen o sobě. Normálně se ptal, reagoval na to, co říkám, a neměla jsem pocit, že si jen odškrtává další večer s někým z aplikace. Právě tím mě asi nejvíc uklidnil. Dost rychle jsem polevila v ostražitosti a začala jsem mít pocit, že tohle je po delší době opravdu příjemné první rande.
Papírek, který všechno změnil
Asi po hodině jsem si odskočila na toaletu. Když jsem se vracela zpátky ke stolu, zastavila mě neznámá holka, zhruba v mém věku. Nepůsobila nijak útočně, spíš nervózně. Bez delšího vysvětlování mi vtiskla do ruky složený papírek a tiše řekla, ať si to přečtu sama. Pak se hned otočila a odešla, takže jsem nestihla skoro nic říct. Byla jsem z toho zaražená a první myšlenka byla, že je to nějaký omyl. Zároveň mi ale bylo jasné, že to nechci rozbalovat hned u stolu před ním, tak jsem se s tím papírkem ještě na chvíli vrátila na toaletu.
Ve vzkazu stálo, že pokud sedím s tím klukem u okna, mám jí zavolat, až budu sama, protože mi neříká všechno. Připsala tam i svoje telefonní číslo. První, co mě napadlo, bylo, že to může být nějaká naštvaná bývalá nebo někdo, kdo mu chce schválně zavařit. Jenže ten vzkaz nepůsobil jako náhodný výstřel do tmy. Byl konkrétní a napsaný tak, že jsem to nedokázala jen tak hodit za hlavu. Číslo jsem si uložila a vrátila se zpátky ke stolu. Navenek jsem se snažila tvářit normálně, ale už jsem byla ve střehu a ten večer jsem od té chvíle vnímala úplně jinak.
Najednou to začalo dávat smysl
Když jsem si znovu sedla, najednou jsem si začala všímat věcí, které bych předtím asi přešla. Několikrát mu zavibroval telefon a pokaždé ho otočil displejem dolů. Jednou dokonce rychle odmítl hovor, aniž by se na mě podíval. Nechci ze všeho dělat podezřelé gesto, ale v tu chvíli už jsem to viděla jinak než na začátku. Mezi řečí jsem se ho zeptala, jak dlouho je sám. Neodpověděl přímo, řekl to dost neurčitě a skoro hned přešel k jinému tématu. Právě to ve mně ještě víc posílilo pocit, že ten papírek nebude nějaký nesmysl od cizího člověka, který se rozhodl mi zkazit večer.
Po chvíli jsem řekla, že si potřebuji venku na moment zavolat, a vytočila jsem to číslo. Ta holka mi stručně vysvětlila, že s ním měla mít ten večer rande taky. Přišla prý o něco dřív, viděla nás spolu a došlo jí, že si domluvil dvě schůzky na stejný večer. Nechtěla dělat scénu ani se s ním hádat přede mnou, tak mě radši potichu upozornila. V tu chvíli mi do sebe zapadly věci, které mě předtím jen lehce zarazily. Nebyla to žádná složitá záhada, spíš dost trapná a nepříjemná situace. A hlavně jsem měla jasno, že se ho na to chci zeptat rovnou, bez nějakého obcházení.
Pak už nebylo co řešit
Vrátila jsem se dovnitř a zeptala se ho napřímo, jestli měl na dnešek domluvenou ještě jednu holku. Nejdřív to shodil jako nedorozumění. Pak z něj ale vypadlo něco ve smyslu, že to přece ještě nebylo vážné a že vlastně o nic nejde. Pro mě už tím bylo rozhodnuto. Nešlo ani tak o to, že jsme byli na prvním rande a nic si neslíbili. Šlo o to, že mi celou dobu neříkal pravdu a tvářil se, že je všechno úplně normální. Dopila jsem, nechala na stole peníze za sebe a odešla. Bez hádky, bez potřeby to dál rozebírat. V tu chvíli jsem už neměla chuť poslouchat žádné vysvětlování.
Když jsem vyšla ven, ještě jsem té holce napsala krátkou zprávu s poděkováním. Bez ní bych tam možná seděla mnohem déle a pořád si myslela, že jsem konečně narazila na někoho slušného. Cestou domů mi z toho bylo spíš nepříjemně než vyloženě hrozně. O to víc, že začátek večera působil opravdu dobře a já tomu docela ráda uvěřila. Zároveň se mi ale ulevilo, že to vyšlo najevo hned na prvním rande, a ne až ve chvíli, kdy bych do toho byla víc zatažená. Nebylo to žádné velké drama, spíš takové vystřízlivění. A taky připomínka, že i když všechno na první pohled působí normálně, někdy stačí jedna malá věc a člověk se začne dívat úplně jinak.
