Článek
„Večer ve čtvrtek 25. května 2006 jsem na Everestu zemřel,“ začíná Lincoln Hall knihu o tom, co se mu stalo. Narodil se 19. prosince 1955 v Canbeře a od pěti let dělal gymnastiku, protože ji dělala jeho starší sestra. V patnácti ho učitel vzal na skály u města a Hall zjistil, že pro tohle se narodil. Pak studoval zoologii na Australské národní univerzitě a lezení trénoval tak, že přelézal zdi univerzitních budov.
V roce 1978 se s kamarádem Timem Macartney-Snapem pustil v Indii na sedmitisícovku Dunagiri, svůj první himálajský štít, a pomohl Macartney-Snapeovi na vrchol. Při sestupu je zastihla bouře s blesky, noc strávil venku a s omrzlinami ho vrtulník odvezl do vojenské nemocnice u Dillí. Šlo tehdy možná o nejvýše položenou záchranu vrtulníkem v Himálaji. Když se z omrzlin léčil, napsal ve dvaadvaceti svou první knihu.
O šest let později jel s první australskou expedicí na Everest. Tým otevřel na severní stěně novou cestu a Macartney-Snape s Gregem Mortimerem stanuli na vrcholu. Hall se kvůli omrzlinám otočil pár set metrů pod ním. V knize o expedici pak napsal, jak hořce lituje, že výhled z vrcholu nikdy neuvidí. Dodal ale, že žádný výhled nestojí za takovou cenu.
Kameraman bez herců
Na Everest se vrátil po dvaadvaceti letech, v padesáti, a to ne jako lezec, ale jako kameraman. Měl natáčet náctiletého Christophera Harrise, který se chtěl stát nejmladším člověkem na vrcholu, a jeho otce. Oba ale ze zdravotních důvodů odstoupili a Hall zůstal sám. Dovolili mu jít nahoru bez nich. Lezl ze severní, tibetské strany s ruskou expedicí, kterou vedl Alexandr Abramov, a poprvé v životě s kyslíkem.
Doma v Modrých horách u Sydney na něj čekala manželka Barbara a synové Dylan a Dorje. Hall byl od šedesátých let buddhista a jeden ze synů dostal tibetské jméno. Sezóna 2006 byla mezitím jednou z nejhorších v historii hory. Zemřelo jedenáct lidí a 15. května umrzl pod vrcholem britský horolezec David Sharp, kolem kterého prošlo podle odhadů až čtyřicet lidí, kteří mířili na vrchol nebo z něj sestupovali.
Ve čtvrtek 25. května v devět ráno stál Hall na vrcholu Everestu. Nikdo jiný tam nebyl, jen on a tři šerpové, Lakcha, Dorje a Dawa Tenzing. Vysílačkou nahlásil úspěch Abramovovi do předsunutého tábora. Asi sto stop, tedy třicet metrů pod vrcholem, ho přepadla únava, jakou neznal, a pak se zhroutil do sněhu. Zasáhl ho mozkový edém, který vzniká z nedostatku kyslíku, kdy se v lebce hromadí tekutina a tlačí na mozek. Hall to znal, protože kdysi sám s kamarádem snášel dolů z hory člověka s edémem. Nedaleko od něj ten den zkolaboval a zemřel zrakově postižený Němec Thomas Weber, který se pokoušel o vrchol.
Následující hodiny se střídaly chvíle jasné mysli s šílenstvím. Hall odmítal kyslíkovou masku, chtěl jít zpátky nahoru a pokoušel se skočit z hřebene do stěny Kangšung. Šerpové, ke kterým se přidal ještě Pemba, ho tlačili a táhli dolů. Jen sestup přes Druhý stupeň, skalní práh se žebříkem, trval čtyři hodiny. „Lincolne, Lincolne, tvoji šerpové jsou velmi, velmi slabí a unavení a máš jen asi tři hodiny světla. Jestli se nepohneš, z hory nesejdeš,“ volal na něj z tábora vysílačkou jeden z kolegů.
U jedné kotvy fixního lana si klekl, protože se tak snáz přecvakával, a pak už jen lezl po čtyřech. Lakcha a Dawa Tenzing ho zvedli, udělal pár kroků a znovu se svezl k zemi. „Ek čin bosne,“ řekl jim nepálsky. Na chvilku si sednu. Pemba se k němu vrátil a oznámil mu, že musí dolů a že ostatní šerpové zůstanou s ním. Opakoval, že přespí tady kousek, velmi blízko. Hall nechtěl, bylo ještě krásné slunečné odpoledne.
Pak se díval. Slunce zapadalo, kameny a sníh dostaly žlutý nádech a štíty kolem stály ostřeji než kdy dřív. „Viděl jsem zakřivení Země. Pohled, pro který stojí za to umřít,“ napsal později.
Zpráva do Austrálie
Šerpové byli bez kyslíku, bez jídla a pití a na nohou šestnáct hodin, dva z nich už oslepovala sněžná slepota. Hall přestal reagovat i mluvit a jeho dech byl podle hlášení velmi špatný. Kolem půl osmé večer šerpové vysílačkou ohlásili, že zemřel. Abramov je požádal, ať ještě hledají známky života, a po dvou hodinách jim nařídil sestoupit. Hall zůstal na hřebeni ve výšce kolem 8 600 metrů. Šerpové mu vzali výstroj, protože mrtvému už nebyla k ničemu.
Asi dvacet minut po ohlášení smrti zazvonil Barbaře v Austrálii telefon. Volal jí Abramov a řekl jí, že její muž na Everestu zemřel. Barbara to oznámila synům, obvolala pár lidí a požádala buddhistického přítele v Káthmándú, aby za manžela vykonal obřady. Na horolezeckých webech se objevily nekrology. „Kdo zůstane na Everestu přes noc venku, toho odepíšou,“ řekl novinářům jeho kolega z horolezecké školy v Katoombě.
Někdy uprostřed noci se Hall probral. Seděl se zkříženýma nohama a nevěděl, jak se posadil. Sáhl si na prsty a cítil dřevěný dotek omrzliny. „Došlo mi, že nic nezabrání tomu, aby mi zmrzly celé ruce. Říkal jsem si: tohle je konec,“ vzpomínal. Podchlazení, nedostatek kyslíku, žízeň, vyčerpání a edém dohromady nedávaly žádnou šanci. Věděl, jak snadné je v takovém stavu prostě usnout. Musel se ale vrátit k rodině.
Celý život byl opatrný lezec, který se z mnoha hor otočil, i z Everestu, ale tentokrát se všechno pokazilo. Pomohlo mu soustředění, které získal za dvacet let meditace. Do meditace se ale pouštět nechtěl, protože by se z ní podle svých slov možná už nevrátil. Soustředil se proto na tělo. Kolébal se ze strany na stranu, měnil pohyb, strkal si ruce do podpaží a střídal je. Pomohlo i to, že noc byla na tu výšku neobvykle teplá a bezvětrná. „Cítil jsem, že mě smrt vítá. Byla tak vlídná, ale řekl jsem si: ne, ještě nejsem připravený,“ popsal později.
„Asi vás překvapuje, že mě tu vidíte“
V pátek 26. května kolem sedmé ráno stoupal po hřebeni americký horský vůdce Dan Mazur se dvěma klienty, Kanaďanem Andrewem Brashem a Britem Mylesem Osbornem, a s Jangbuem Šerpou. K vrcholu jim zbývaly asi dvě hodiny. Mazur nejdřív uviděl barvu bundy a myslel, že je to stan. Pak spatřil muže na hřebeni širokém asi šedesát centimetrů, na jehož jedné straně padala stěna do hloubky přes dva kilometry.
„Seděl tam muž. Ne mrtvý, ne spící, ale se zkříženýma nohama, zrovna se převlékal do jiného trička,“ napsal Osborne. Hall měl péřovou kombinézu staženou do pasu, ruce z rukávů, žádnou čepici, rukavice, brýle ani masku, žádný kyslík, cepín, spacák, jídlo ani láhev. Podíval se na ně a řekl: „Asi, vás překvapuje, že mě tu vidíte.“ Mazur mu odpověděl, že to teda ano.
Jeho prsty vypadaly podle Mazura jako voskové svíčky, žluté a zmrzlé do půlky. Natahovali mu rukavice a on si je zase sundával. Choval se jako tříleté dítě a myslel si, že je na lodi. „Můžete mi prosím říct, jak jsem se sem dostal? Vy jste na téhle lodi taky?“ ptal se. Dali mu čaj, tyčinky a kyslík ze záložní lahve a podle loga na bundě zjistili, ke které expedici patří. V táboře jim dlouho nechtěli věřit. Kolem nich mezitím prošli k vrcholu dva Italové, a když je Mazur požádal o pomoc, tvrdili, že nerozumí anglicky. V základním táboře se ukázalo, že rozumějí. „Kdo projde kolem člověka, který sedí, drží ruce nahoře a mluví s vámi, půjde do pekla,“ řekl později Mazur.
Mazurův tým u Halla zůstal čtyři hodiny. Několikrát ho museli držet, aby neskočil z útesu. Když konečně dorazili šerpové zdola, bylo na vrchol příliš pozdě. Pro Mazurovy klienty to byl první pokus o Everest. „Vrchol tu bude i příště, ale Lincoln má jen jeden život,“ řekl Mazur. Ani jeden z nich o tom, že vrchol obětují, prý vůbec nediskutoval. Andrew Brash, učitel z kanadské Alberty, později přiznal, že ho to pořád mrzí, ale o tom, že udělali správně, nepochyboval.
Jak do základního tábora
Abramov poslal nahoru dva šerpy z horního tábora a jedenáct dalších ze Severního sedla, aby šli s kyslíkem co nejrychleji. Hall v knize píše, že ho první dva, kteří k němu dorazili, šikanovali, přeřízli mu lano a udeřili ho cepínem, a že měl modřiny, takže to podle něj nebyla halucinace. Pak přišli další. Celá záchrana podle Amerického alpského klubu vyžadovala nejméně patnáct šerpů a padesát lahví kyslíku. Abramov později uznal, že jeho šerpové se v diagnóze spletli, ale trval na tom, že Hall byl ten večer smrti opravdu blízko a že mu pomohla teplá noc a štěstí, že ho Mazur našel včas.
Poslední kus cesty na Severní sedlo v sedmi tisících metrech ušel Hall po svých. Ve devět večer ho tam ošetřil ruský expediční lékař Andrej Selivanov. Až druhý den v předsunutém táboře se od jednoho z kolegů dozvěděl, že byl prohlášen za mrtvého. Do základního tábora ho nakonec vezl jak. Den a půl chodil po zasněženém hřebeni bez brýlí, a přesto, na rozdíl od svých šerpů, sněžnou slepotu nedostal. Oči mu ale změnily barvu z modré na oříškovou.
Barbara se o tom, že žije, dozvěděla až druhý den večer, a to s varováním, že má šanci padesát na padesát. Hall přišel o konečky prstů a jeden prst u nohy. Po návratu v americké televizi slíbil, že už nikdy takové riziko nepodstoupí.
Hall napsal knihu Dead Lucky, v doslovném překladu Mrtvý šťastlivec, a jezdil do Nepálu vodit treky, jejichž výtěžek šel na školy a záchranné služby pro šerpy. Podobnou noc na Everestu přežil v roce 1996 Američan Beck Weathers, kterého čeští diváci znají z filmu Everest, kde ho hrál Josh Brolin. Hall ale tvrdil, že nešlo jen o štěstí. Pomohlo mu třicet let zkušeností a lidé, kteří ho z hory dostali, a sám přiznával, že to, co zažil, neumí vysvětlit ani lékaři. Smrti se od té doby nebál.
Na jaře 2011 lékaři nejprve usoudili, že má zápal plic. Po cestě do Nepálu se několik měsíců léčil na podezření na tuberkulózu. Až srpnová biopsie odhalila mezoteliom. Podle rodiny se s azbestem nejspíš setkal už jako dítě, když pomáhal otci stavět zahradní domky z azbestocementových desek. Lincoln Hall zemřel 20. března 2012 v Sydney, bylo mu padesát šest. „Nakonec to bylo velmi klidné. Dýchal tiše a rytmicky, skoro jako při meditaci, a pak potichu odešel,“ řekl Greg Mortimer, který s ním byl v roce 1984 na Everestu a teď u jeho postele.
Zdroje:
https://www.penguin.com.au/books/dead-lucky-9781742743363
https://www.abc.net.au/religion/watch/compass/lifes-big-questions-lincoln-hall/10141334
https://www.westword.com/news/qanda-with-the-late-sort-of-lincoln-hall-5864837/
https://www.theguardian.com/world/2006/may/29/topstories3.mainsection
https://publications.americanalpineclub.org/articles/12200743600/Everest-the-Rescue-of-Lincoln-Hall
https://publications.americanalpineclub.org/articles/12200743701/Everest-the-Rescue-of-Lincoln-Hall-Alex-Abramov-Response
https://www.colorado.edu/asmagazine-archive/node/38
https://www.nationalgeographic.com/adventure/article/dan-mazur-2006
https://www.abc.net.au/news/2006-05-29/hall-arrives-at-everest-base-camp/1764660
https://www.nma.gov.au/audio/uncategorised/australians-in-the-himalayas/transcripts/australians-in-the-himalayas
https://publications.americanalpineclub.org/articles/12197928702/Asia-India-Garhwal-Dunagiri-Southwest-Ridge
https://www.theguardian.com/world/2012/apr/01/lincoln-hall
https://www.australiangeographic.com.au/news/2012/03/vale-lincoln-hall-australian-mountaineer/
https://adfa.org.au/patrons/patrons-lincoln-hall/
