Článek
Koimbatúr na jihu Indie, ve státě Tamilnádu, je město přádelen, kterému se přezdívá Manchester jihu. Bavlny je tu dost, a přesto ještě kolem roku 2010 používalo vložky jen dvanáct procent indických žen a na venkově zhruba každá dvacátá. Ostatní si pomáhaly hadry, novinami, pilinami, pískem, listím nebo popelem. Menstruace byla tabu tak silné, že o ní ženy nemluvily ani mezi sebou, natož s muži. Menstruující žena nesměla do chrámu ani do kuchyně a téměř čtvrtina dívek po první menstruaci odcházela ze školy. Pak přišel muž, který o tom začal mluvit nahlas. „Jsem asi jediný muž, který kdy nosil vložku. Jediný muž, který chápe, čím ženy v ty dny procházejí. Ta vlhkost, to nepohodlí, ten věčný strach ze skvrny. Je to jako chodit s těžkým řetězem přivázaným k nohám,“ popsal to sám.
Prodali i tátův tkalcovský stav
Arunáčalam Muruganantham se narodil v roce 1961 v rodině tkalců na ručních stavech ve vesnici Pappanájakanpudur na kraji Koimbatúru. Otec zahynul při dopravní nehodě, když byl ještě školák, a matka zůstala sama s ním a dvěma dcerami. Nejdřív rozprodali, co v domě bylo: šperky, nádobí, otcovo kolo a nakonec i jeho tkalcovský stav. Když už nebylo co prodat, šla matka na pole jako nádenice za dolar na den. Muruganantham odešel ze školy ve čtrnácti, aby pomohl uživit rodinu.
Roznášel jídlo dělníkům do továren, prodával jamy, pracoval na poli a nakonec se uchytil jako pomocník ve svářečské dílně. Šikovné ruce měl po otci. Jeho mříže na okna a vrata se lidem tak líbily, že si brzy otevřel vlastní dílnu. Otec kdysi s jediným dřevěným stavem obstál vedle stovek mechanizovaných přádelen a syn si to pamatoval. Později na tom postavil celý svůj život.
V roce 1998, krátce po svatbě, seděl s mladou ženou Šánti v jejich domku o dvou místnostech a díval se na televizi. Šánti prošla kolem a něco schovávala za zády. Když se zeptal co, odbyla ho, že do toho mu nic není. Podíval se stejně a uviděl špinavý hadr, který používala při menstruaci. „Budu upřímný. Tím bych si nečistil ani skútr,“ vzpomínal. Zeptal se, proč nekupuje vložky, a Šánti mu odsekla, že o nich ví, protože taky kouká na televizi. Jenže kdyby je začaly kupovat všechny ženy v domě, nebylo by na mléko.
Chtěl na ni udělat dojem, a tak zašel do lékárny. Prodavači se pochechtávali novomanželovi, kterého poslala žena, a balíček mu podali rychle zabalený do novin jako pašované zboží. Muruganantham ho potěžkal. Deset gramů bavlny, která stála deset paise, tedy haléřů, se prodávalo za čtyři rupie, čtyřicetkrát dráž. Usoudil, že to zvládne vyrobit sám a levněji. Z vaty z místní přádelny ušil obdélníček, zabalil ho do látky a hrdě ho Šánti podal s prosbou, ať to hned vyzkouší a řekne mu, jak to funguje. Šánti se rozesmála, že si bude muset počkat.
Netušil, že menstruace má svůj cyklus. „Nemůžu čekat měsíc na každou odpověď. To by trvalo dvacet let!“ zhrozil se. Když verdikt po pár týdnech přišel, byl zdrcující: nejhorší vložka, jakou kdy měla, hadr je lepší. Zkusil to u sester. Celé noce kvůli výsledkům nespal a za svítání k nim jezdil s otázkami, až mu přes Šánti vzkázaly, ať jim dá pokoj.
Studentky vyplňovaly dotazníky za kamarádky
Potřeboval víc dobrovolnic a napadly ho studentky medicíny. Lékařská fakulta byla třicet kilometrů od domu a ta vzdálenost byla důležitá, protože ve vlastní vesnici se na nic takového ptát nemohl. Smál se po letech, že dělník z dílny si na studentky medicíny neměl troufnout, když se k nim nedostanou ani kluci z vysoké. Přesto jich asi dvacet přemluvil, rozdal jim vložky a nechal si přeložit dotazník z tamilštiny do angličtiny.
V den, kdy si měl formuláře vyzvednout, uviděl už z dálky, jak dvě tři dívky horlivě vyplňují dotazníky za všechny ostatní. Neřekl nic, formuláře sroloval, odnesl si je a už je nikdy neotevřel. Pochopil, že na tohle se spoléhat nemůže, a rozhodl se, že vložky vyzkouší na sobě.
Koupil si dámské kalhotky a nalepil do nich vložku. Z fotbalového míče vytáhl gumovou duši, propíchal do ní pár dírek a připevnil si ji k boku. K vložce vedla hadička, a když duši zmáčkl, napodobil krvácení. Zbývalo sehnat krev. Bývalý spolužák, který ve vesnici porážel kozy, mu kvůli tomu pokaždé, když šel zabíjet, zazvonil pod oknem na zvonek bicyklu. Muruganantham si krev vyzvedl a přimíchal do ní přísadu proti srážení, kterou mu dal kamarád z krevní banky. Proti zápachu ale nepomohla.
Takhle vybavený chodil, jezdil na kole i běhal a celý den mačkal měchýř pod tradičním oblečením. Vydržel to čtrnáct dní a vědecký výsledek byl chabý, protože zjistil jen, že je to mokré a studené. Prádlo se tehdy pralo u veřejné studny uprostřed vesnice a někdo ho tam uviděl, jak pere zakrvácené spodky.
Zvrhlík od studny
Vesnice měla jasno. Muruganantham má pohlavní nemoc, nebo se z něj stal zvrhlík. Kamarádi přecházeli na druhou stranu cesty, když ho viděli přicházet, a stařešinové se začali radit, jestli ho z vesnice nevyhodit. „Stal se ze mě zvrhlík,“ shrnul to sám. Nejhůř to nesla Šánti. Po vesnici se šuškalo, že její muž chodí s jinými ženami a že má zvrhlý zájem o vložky, a ona to později označila za nejtěžší dobu svého života. Navíc žárlila na studentky, které s jejím mužem bez ostychu mluvily o menstruaci.
Jednoho dne oznámila, že jede na pár dní k matce. Už se nevrátila. Muruganantham to po letech vyprávěl jako vtip: „Vidíte, jaký má Bůh smysl pro humor. Začal jsem ten výzkum kvůli ženě a za osmnáct měsíců mě opustila!“
V noci ve dvě, když nemohl spát, ho napadlo, že všechno prozradí použité vložky. V pověrčivé vesnici to byl ovšem nejodvážnější nápad ze všech. Podle něj by si žena, kterou by poprosil jen o vlas, okamžitě myslela, že na ni chystá černou magii. Znovu se proto vypravil za studentkami. Jedna souhlasila, a s její pomocí se přidalo dalších třicet až pětatřicet. Za sedm set rupií jim koupil kosmetickou kabelku, kam vložky odkládaly, a tašku si chodil vyzvedávat na kolej. Aby věděl, čí která je, tajně je barevně označoval. V den, kdy první várku odnesl domů, byl podle svých slov šťastný, jako by našel poklad.
Byla neděle a matka se zrovna vrátila z návštěvy. Když uviděla, co leží na zemi, začala naříkat, že její syn zešílel a že je v tom černá magie. Rozprostřela na zemi sárí, naskládala do něj své věci, zavázala ho do uzlu a odešla k jeho sestře. Muruganantham to komentoval po svém: obě ženy byly pryč a nikdo ho konečně nerušil. Háček byl jen v tom, že neuměl vařit. Další tři roky žil o chlebu s cukrem.
Vesnice si mezitím dala dohromady, co viděla. Muž, který nosí zakrvácené prádlo a sbírá od dívek použité vložky, musí být posedlý. Někteří byli přesvědčení, že se z něj stal upír, který pije krev žen. Stařešinové rozhodli, že ho přivážou hlavou dolů k posvátnému stromu a místní věštec z něj zlého ducha vyžene. Podle jedné verze mu dali na výběr: buď týden u stromu, který z něj nasaje zlou energii, nebo vyhnanství.
Muruganantham si vybral odchod. Sbalil se a našel si nocleh v jediné malé místnosti, kde bydlel s pěti dalšími lidmi. „Žena pryč, máma pryč, vesnice mě vyobcovala. Zůstal jsem na světě úplně sám,“ řekl o té době. Na výzkumu tehdy pracoval zhruba dva a půl roku a hotovo neměl zdaleka nic.
Tajemství v balíku od FedExu
Největší záhadou bylo, z čeho se vložky vlastně dělají. Posílal je na rozbor technickým univerzitám a zprávy se shodovaly, že jde o celulózu. Kde ji ale sehnat? Na to mohly odpovědět jen nadnárodní firmy, které vložky vyráběly, a ptát se jich podle něj bylo jako zaklepat u Coca-Coly a zeptat se, jak se dělá kola. Anglicky skoro neuměl, a tak mu dopisy psal profesor z vysoké, kterému to splácel prací v domácnosti. Z telefonních budek volal do ciziny po pěti stech rupiích za hovor a utratil tak skoro sedm tisíc rupií, které vlastně neměl. Když se dovolal, ptali se ho, jaký má závod, a on nevěděl, co tím myslí.
Nakonec to zkusil lstí. Vydával se za majitele přádelny v Koimbatúru, který chce začít vyrábět vložky a potřebuje vzorky. Za pár týdnů mu FedEx doručil tvrdou desku, která vypadala jako ruční papír. Byl si jistý, že jde o omyl, protože nadýchaná výplň vložek se tomu vůbec nepodobala. Deset dní s deskou nevěděl co dělat, až ji ve vzteku roztrhl. Uvnitř byla stlačená dřevní vlákna z kůry borovice. Přijít na tohle mu trvalo přes dva roky.
Linka, na které nadnárodní firmy vložky vyráběly, stála v přepočtu přes deset milionů korun. Muruganantham si proto začal stavět vlastní a trvalo mu to další čtyři a půl roku. Mlýnek podobný kuchyňskému robotu rozvlákní desku na nadýchanou hmotu, forma na pedál ji slisuje do obdélníčků, ty se zabalí do netkané textilie a nakonec vydezinfikují pod UV lampou. Obsluha se dá naučit za hodinu. První model byl skoro celý ze dřeva a všechny páky měl venku, takže ho sám přirovnával k prvnímu letadlu bratří Wrightů.
Na prestižní Indický technologický institut v Madrásu ale jeho dřevěný stroj velký dojem neudělal a vědci pochybovali, jak chce tenhle člověk konkurovat nadnárodním firmám. Přesto ho bez jeho vědomí přihlásili do soutěže o národní cenu za inovace. Ze 943 přihlášek vyhrál a cenu mu předala tehdejší indická prezidentka Pratibha Patilová.
„Pamatuješ si mě?“
Najednou ho fotili novináři a svítily na něj blesky. „Ironie je, že po pěti a půl letech mi zazvoní mobil a chraplavý hlas řekne: Pamatuješ si mě?“ vyprávěl. Byla to Šánti. Vrátila se k němu a po ní i matka. Šánti dnes říká, že nejhorší nebyl manželův výzkum, ale to, jak se k nim vesnice chovala. A že kdyby tenkrát dostudoval, byl by jako každý jiný chlap, který dělá pro někoho za denní mzdu. Dcera Príti se jim narodila deset let po svatbě. Muruganantham k tomu suše poznamenal, že napřed přišel stroj a dcera až potom.
Patent na jediný levný stroj na vložky na světě mohl Murugananthama udělat boháčem. Firmy mu nabízely, že ho koupí, a on odmítl. Každý absolvent manažerské školy by podle něj z takového patentu okamžitě vytřískal co nejvíc peněz, jenže on nechtěl. Velké firmy podle něj sají krev jako komáři, zatímco on chce být jako motýl, který vysaje nektar a květ přitom nepoškodí. Stroje prodává jen ženským svépomocným skupinám a neziskovkám. V roce 2014 stál ten nejjednodušší asi 75 tisíc rupií, tedy kolem 25 tisíc korun. Jeden dá práci deseti ženám a vložky z něj stojí pár rupií. Značku si ženy vymýšlejí samy, a tak se po Indii prodávají vložky Be Cool, Relax nebo Touch Free.
Nejtěžší bylo začít v Biháru, jednom z nejchudších indických států. S venkovskými ženami mohl mluvit jen se svolením manžela nebo otce, a to přes deku. Ženy se bály, že z vložek oslepnou nebo se nevdají. Kdo nemá peníze, platí za ně cibulí a bramborami.
V roce 2014 ho časopis Time zařadil mezi sto nejvlivnějších lidí světa a o dva roky později dostal vysoké indické vyznamenání Padma Šrí. Spisovatelka Twinkle Khannová, manželka bollywoodské hvězdy Akshaye Kumara, ho pak rok a půl přemlouvala kvůli filmu. Odbýval ji, a když jí jednou řekl, že je zrovna v Londýně, odpověděla, že výborně, protože ona taky. V roce 2018 přišel do kin film PadMan a Kumar v něm hrál hlavní roli. „Stal jsem se skoro gynekologem Akshaye Kumara. Tak podrobně jsem o tom nemluvil ani s vlastní ženou,“ smál se Muruganantham. Kumar musel s umělou dělohou jezdit na kole a přiznal prý, že to bylo těžší než kaskadérské scény. V sousedním Pákistánu film zakázali a členové cenzurní komise se na něj odmítli i podívat, protože jde o tabuizované téma.
O rok později získal Oscara krátký dokument Period. End of Sentence. Název je slovní hříčka, protože anglické slovo period znamená menstruaci i tečku na konci věty. Film sleduje dívky z vesnice Hápur na severu Indie, kam Muruganantham a jeho tým přivezli stroj. Námět dal on sám, když filmařům řekl, že dokumentů o něm jsou stovky a že radši ať natočí ty ženy.
Zdroje:
https://www.bbc.com/news/magazine-26260978
https://economictimes.indiatimes.com/blood-sweat-a-few-tears-arunachalam-murugananthams-lessons-for-consumer-product-firms/articleshow/11526567.cms
https://www.ted.com/speakers/arunachalam_muruganantham
https://www.undertoldstories.org/2017/04/18/breaking-the-taboo-how-one-man-is-trying-to-make-sanitary-pads-affordable-for-women-in-india/
https://gulfnews.com/entertainment/bollywood/meet-the-real-pad-man-arunachalam-muruganatham-1.2169059
https://time.com/collections/2014-time-100/70861/arunachalam-muruganantham-2014-time-100/
https://indianexpress.com/article/entertainment/bollywood/real-pad-man-arunachalam-muruganantham-akshay-kumar-5059709/
https://www.thenewsminute.com/tamil-nadu/oscar-will-make-world-take-notice-menstrual-hygiene-padman-muruganantham-tnm-97320
https://iitpkd.ac.in/events/beyond-marketing-untold-story-behind-padman
https://www.newindianexpress.com/entertainment/tamil/2026/May/03/padman-arunachalam-muruganantham-claims-nomination-for-2026-nobel-peace-prize
https://www.nobelpeaceprize.org/press/press-releases/nominations-for-the-nobel-peace-prize-2026
https://www.nobelpeaceprize.org/articles/announcement-of-the-nobel-peace-prize-2026
