Článek
William Kamkwamba se narodil 5. srpna 1987 v Malawi jako druhé ze sedmi dětí Agnes a Trywella Kamkwambových. Byl jediný syn mezi šesti sestrami. Rodina hospodařila ve vesnici Masitala nedaleko Wimbe v okrese Kasungu ve středním Malawi a pěstovala kukuřici a trochu tabáku na prodej. Otec býval obchodníkem na trhu a proslulým rváčem, dokud se po jedné hospodské bitce neobrátil k víře a nepřestal pít. Elektřinu ve vsi neměl skoro nikdo. Na malawijském venkově byla tehdy připojená jen zhruba dvě procenta lidí, a i ve městech proud často vypadával. William v pamětech vzpomíná, že u holiče se při výpadku stávalo, že zákazník odešel domů s půlkou účesu.
S bratrancem Geoffreym a kamarádem Gilbertem, synem místního náčelníka, si jako malí stavěli náklaďáčky z krabic a drátů. Později začal rozebírat rádia, aby zjistil, co mají uvnitř, a s Geoffreym si otevřel malou opravnu. Funkční baterky na zkoušení hledali v odpadcích. Nejvíc ho ale fascinovalo dynamo na kole, ta malá věc, která se otírá o pneumatiku a rozsvítí přední světlo. Kluci ho jednou napojili na rádio a to začalo hrát. Vlastní dynamo si koupit nemohli, stálo víc, než měli peněz.
Tři sousta nsimy
V roce 2001 zničily úrodu v Malawi nejdřív záplavy a potom sucho. Kukuřice chybělo dvě stě tisíc tun a státní agentura mezitím prodala skoro celou strategickou zásobu obilí. Když vláda v říjnu 2001 přestala hlídat ceny, kukuřice zdražila přes noc o 340 procent. Hladová sezóna, která obvykle začíná v lednu, přišla už v listopadu. Lidé jedli otruby, které se jindy sypou zvířatům, a krádeže na polích se trestaly bitím. V únoru 2002 vyhlásil prezident Bakili Muluzi stav nouze. Hlady zemřely stovky lidí, podle některých odhadů tisíce, a další tisícovku zabila cholera, která se k hladomoru přidala.
William Kamkwamba
Kamkwambovi jedli jednou denně, až večer. „Každý z nás dostal jen tři sousta nsimy. Jídlo nám prochází tělem a scvrkáváme se na nic,“ vyprávěl William o sedm let později. Nsima je hustá kukuřičná kaše, základ každého malawijského jídla. William jednou ušel patnáct kilometrů do státního skladu pro kukuřici, ve frontě se tlačily matky s plačícími dětmi a ten, kdo mu nakonec kukuřici odměřil, ho ještě ošidil. Na Vánoce si s bratranci uvařili kozí kůži, kterou sehnali od známého obchodníka. Otec rodině zakázal, aby se vážila, sám ale na váhu stoupal pořád dokola, protože se bál, že hlad zabíjí hlavně muže. Uprostřed hladomoru se Kamkwambovým narodila holčička a rodiče jí několik dní nedávali jméno, protože nevěřili, že přežije. Když přežila, dostala jméno Tiyamike, Díky Bohu.
Podle pamětí vesničané poprosili náčelníka Wimbeho, Gilbertova otce, aby prezidentovi při jeho návštěvě v kraji řekl, že lidé hladovějí. Náčelník promluvil a prezidentovi muži ho za to zbili. Hladomor nepřežil ani Williamův pes Khamba, se kterým chodil chytat ptáky. Neměli ho čím krmit, a když už byl kost a kůže, přemluvil Williama starší bratranec, ať ho vysvobodí. Odvedli ho do lesa a přivázali ke stromu. Druhý den byl mrtvý a zakopali ho tam.
Školné za osmdesát dolarů
Na začátku roku 2002 nastoupil William na střední školu v Kachokolo. Neměl ani předepsanou uniformu, a když ho ředitel poslal domů se převléct, vymluvil se, že si dlouhou cestou nechce zničit dobré boty. Po pár týdnech ale škola začala vybírat školné, asi osmdesát dolarů na rok, tehdy zhruba dva a půl tisíce korun. Kamkwambovi je neměli. William musel spolu s většinou spolužáků odejít.
„Podíval jsem se na tátu a na ta suchá pole. Byla to budoucnost, kterou jsem nemohl přijmout,“ řekl v roce 2009 na konferenci TED. Na trhu potkával muže, kteří kdysi ze školy vypadli a teď pracovali za jídlo nebo za pár drobných, které hned propili. Bál se, že dopadne stejně. Když hladomor skončil, do Kachokolo se ještě jednou vrátil a při každé kontrole potvrzenek o zaplacení se schovával, dokud ho nenačapali. Tabák, který rodina prodala, stačil sotva na živobytí, a tak musel ze školy podruhé.
V budově jeho bývalé základní školy ve Wimbe byla malá knihovna s darovanými, často americkými učebnicemi. William se spřátelil s knihovnicí paní Sikelovou a začal se učit sám. Půjčoval si stejné učebnice, jaké měli jeho spolužáci, a od Gilberta, který do školy chodit mohl, si nechával vyprávět, co zrovna probírají. Anglicky skoro neuměl, a tak se učil hlavně z obrázků a schémat. Z knihy Explaining Physics pochopil, jak magnety a cívky vyrábějí elektřinu.
Pak našel učebnici Using Energy s větrníky na obálce. Stálo v ní, že větrník umí čerpat vodu a vyrábět elektřinu. „Čerpat vodu znamenalo zavlažovat, a to byla obrana proti hladu, který jsme právě zažívali,“ vysvětloval. Rozhodl se, že si jeden postaví. Nejdřív postavil malý model s lopatkami z odpadků. Jako generátor použil motorek z radiomagnetofonu. Když s Geoffreym model připojili k jeho rádiu a zafoukal vítr, ozvala se hudba. Pak začal chodit na šrotiště nedaleko své staré školy.
Odtud si domů nosil ventilátor od traktoru, tlumič, plastové trubky a další železo. Vesnice to sledovala s údivem. „Nejdřív jsme se mu smáli. Mysleli jsme si, že dělá něco zbytečného,“ přiznala později matka Agnes. Sousedé byli přesvědčení, že kouří trávu. „Tak jsem jim řekl, že dělám něco na čáry. A oni na to: Aha, tak to jo,“ vyprávěl William s úsměvem stanici BBC.
Misala
Plastové trubky nahříval nad ohněm, rovnal je na lopatky a díry do nich vypaloval rozžhaveným hřebíkem. V knize měl větrník tři lopatky, on udělal čtyři, aby měl větší výkon. Mechanismus sestavil z rámu starého bicyklu. Lopatky přes řetěz roztáčely zadní kolo a jeho pneumatika poháněla dynamo. Podle pamětí to bylo kolo, které otec schovával doma pro zvláštní příležitost, a William ho musel dlouho přemlouvat, než mu ho dovolil rozebrat. Svářeč pan Godsten se Williamovi nejdřív vysmál, ale nakonec mu díly svařil. Dynamo mu koupil Gilbert. Na trhu i ve škole mu mezitím říkali misala, blázen.
S Geoffreym a Gilbertem postavili z kmenů eukalyptu asi pětimetrovou věž a kladkou na ni vytáhli celý stroj. Pod věží se sešli sousedé, obchodníci z trhu i řidiči nákladních aut. Jeden z obchodníků tomu říkal hračka. „Ztište se, uvidíme, jak moc je ten kluk blázen,“ ozvalo se z davu. William vylezl nahoru, svázal dráty od dynama s malou žárovkou, kterou držel v ruce, a vytáhl ohnutý drát, který blokoval kolo. Zvedl se vítr, lopatky se roztočily a věž se rozhoupala tak, že se mu podlomila kolena. „Nejdřív to bylo drobné světýlko, které mi zablikalo v dlani, a pak nádherná zář,“ píše v pamětech. Dav dole zalapal po dechu a děti se tlačily, aby lépe viděly.
Dynamo dávalo napětí dvanáct voltů. Po připojení autobaterie soustava napájela čtyři žárovky a dvě rádia. Dráty si William koupil od bratrance a autobaterii, kterou bratranec našel u silnice, mu splácel po částech, aby měl proud i za bezvětří. Vyrobil si vlastní vypínače a podle elektrického zvonku sestavil jednoduchý jistič. Když se při bouřce propadla část střechy a v obvodu došlo ke zkratu, jistič odpojil proud. Když lezl opravovat stroj na věž, lopatky ho za větru několikrát pořezaly a jizvy mu zůstaly. Sestry se teď mohly učit i po setmění a rodina nemusela kupovat petrolej do lamp.
Lidé, kteří ho měli za blázna, změnili názor rychle. „Před naším domem se začaly tvořit fronty lidí, kteří si chtěli nabít mobil. Nemohl jsem se jich zbavit,“ smál se William na pódiu TED. Aby telefonům stačilo napětí, navinul si vlastní transformátor. Zkoušel i bioplyn z kozího trusu, jenže k vaření použil matčin hrnec, a tak to skončilo vyhubováním. Když o pár let později přišlo další sucho, někteří sousedé tvrdili, že větrník odfoukává dešťová mračna, přestože si u něj ještě nedávno nabíjeli telefony.
„Zkusil jsem to a povedlo se“
V listopadu 2006 se o větrníku doslechl malawijský pedagog Hartford Mchazime a přijel se podívat i s novináři. Dvacátého listopadu o Williamovi napsal deník Daily Times. Článek objevil Američan Mike McKay a dal ho na svůj blog Hacktivate, odkud se příběh rozšířil po internetu až k pořadatelům konference TED. Mchazime mezitím sehnal peníze, aby se William mohl vrátit do školy, a William nastoupil na internát v Madisi, kde byl o několik let starší než spolužáci.
V červnu 2007 letěl do Aruši v Tanzanii na konferenci TEDGlobal. „Nikdy předtím jsem neviděl letadlo. Nikdy jsem nespal v hotelu,“ vzpomínal. Poprvé tam seděl u počítače a poprvé viděl internet. Nikdy předtím taky nebyl obklopený tolika azungu, jak se v Malawi říká bělochům, a na pódiu byl tak nervózní, že mu podle jeho slov zmizela angličtina. Když se ho moderátor Chris Anderson zeptal, jak to dokázal, odpověděl lámanou angličtinou: „Zkusil jsem to a povedlo se.“ Sál mu tleskal vestoje a několik investorů a podnikatelů mu hned slíbilo zaplatit studium.
Za pár měsíců už chodil do drahé mezinárodní školy v Lilongwe a dostal mobil s hiphopovým vyzváněním, notebook a iPod. Doma mezitím stál jeho nejvyšší větrník, dvanáct metrů vysoký, který napájel deset žárovek a televizi. Pak studoval na African Leadership Academy v Johannesburgu a v roce 2014 vystudoval environmentální studia na americké Dartmouth College. Jeho paměti z roku 2009 se staly bestsellerem a Jon Stewart ho ve svém pořadu přirovnal k MacGyverovi. Nechal vyvrtat hlubokou studnu a vybavil ji solárním čerpadlem. Pro vodu si k němu chodili i lidé z okolí. Spoluzaložil také organizaci Moving Windmills Project.
Sláva měla i stinnou stránku. Ke Kamkwambovým chodili cizí lidé bez ohlášení a ostýchavá rodina se před nimi rozutíkala. Vesnický kutil dole pod kopcem si potají okoukal Williamův větrník a postavil vlastní, ale vítr mu lopatky několikrát sfoukl. William mu nabídl pomoc a odpověď nedostal. Jeho učitelka v Lilongwe se tehdy novinářům svěřila, že se bojí, aby z něj pro všechny nezůstal jen William, ten od větrníku. Spoluautor pamětí Bryan Mealer, reportér agentury AP, který předtím psal o válce v Kongu, zase upozorňoval, že rodin, které skoro umřely hlady, viděl v Africe nespočet. Výjimečná na Williamovi podle něj byla vytrvalost, se kterou to nevzdal.
Čeští diváci jeho příběh znají z filmu Chlapec, který spoutal vítr, který v roce 2019 natočil pro Netflix Chiwetel Ejiofor. Napsal ho, režíroval a sám v něm hraje Williamova otce Trywella, Williama hraje Maxwell Simba. Britové film poslali do boje o Oscara a letos z něj Royal Shakespeare Company udělala muzikál, který se od dubna do července hrál v londýnském West Endu.
Zdroje:
https://www.goodmorningamerica.com/news/story/read-excerpt-boy-harnessed-wind-william-kamkwamba-bryan-8671370
https://www.newtimes.co.rw/article/26528/malawi-windmill-boy-with-big-fans/amp
https://archive-yaleglobal.yale.edu/content/young-tinkerer-builds-windmill-electrifying-nation
https://movingwindmills.org/2007/06/from-november-2.html
https://www.vdomck.org/2006/11/malawian-windmill.html
https://www.ted.com/talks/william_kamkwamba_how_i_built_a_windmill?view=transcript
https://www.ted.com/talks/william_kamkwamba_how_i_harnessed_the_wind?view=transcript
https://www.theguardian.com/world/2002/jun/10/famine.politics1
https://www.fao.org/4/y6811e/y6811e00.htm
https://www.williamkamkwamba.org/about
https://home.dartmouth.edu/news/2019/02/film-based-william-kamkwamba-14-coming-netflix-march-1
https://media.netflix.com/en/only-on-netflix/80200047
https://press.oscars.org/news/93-countries-competition-2019-international-feature-film-oscar
https://www.rsc.org.uk/press/releases/full-cast-and-west-end-transfer-announced-for-the-boy-who-harnessed-the-wind---a-new-musical
