David Berdych byl z loupení přepracovaný. Policisté ho nutili dělat i čtyři akce měsíčně

Zazvonili u dveří, ukázali odznak a oznámili, že mají povolení k domovní prohlídce a k zatčení. Uniformy, zbraně i papíry vypadaly naprosto skutečně a do jisté míry také skutečné byly. Muži v nich ale nepřišli nic vyšetřovat. Dům vybrali do posledního cenného kousku a majitele odvezli na odlehlé místo, kde z něj bitím vymáhali kód od sejfu nebo přístup k bankovním účtům. Na silnicích kolem Prahy zase podobní „policisté“ zastavovali kamiony s elektronikou a cigaretami ke kontrole, ze které řidiči odjeli bez nákladu. Za vším stál bývalý vyhazovač David Berdych a jeho parta. Jejich kauza se dodnes označuje za největší případ organizovaného zločinu v historii české kriminalistiky. „Za noc jsme byli schopni vydělat 200 až 300 tisíc. Když vám to projde jednou, proč by to nemělo procházet i dál,“ řekl Berdych po letech v dokumentu České televize.

David Berdych se narodil v roce 1973, od mládí dělal karate a posiloval a bydlel v paneláku v pražských Kobylisích. V devatenácti dostal místo vyhazovače v Discolandu Sylvie podnikatele Ivana Jonáka, kterého si dnes mnozí vybaví i ze seriálu Devadesátky. V luxusním nočním podniku se tehdy scházela pražská galerka, celebrity i policisté, kteří neměli čisté svědomí. Berdych tam poznal Radka Trumpeše a Josefa Korbelu, kteří u dveří stáli s ním, a provozního restaurace Jaromíra Prokopa. Prokop je o mnoho let později u soudu nazval „čtyřmi pitomými kluky“. „K loupení a unášení se musíte nějakým způsobem propracovat. Vyhazovači k tomu mají blízko, vždycky si někdo zaplatí, aby někomu domluvili, nebo aby někam došli pro nějakejdluh,“ vysvětloval Berdych.

První „akce“ byla vlastně rodinná záležitost. Prokopovi dlužil peníze jeden známý, místo splácení ale jezdil po dovolených a kupoval si auta. Kluci z Discolandu se domluvili, že ho chytí a dostanou z něj dluh i něco navíc. Povedlo se to a podle Berdycha tím celé začalo. Peníze utráceli za auta, zábavu a ženy. Berdych za ně rád cestoval, zajímaly ho historické památky a podíval se i do Jižní Ameriky. Zároveň si přivydělával jako policejní informátor, a právě tahle vedlejší práce se mu později stala osudnou.

V letech 1995 a 1996 skupina přepadla obchodní dům OBI v pražských Modřanech, vůz s penězi i několik podnikatelů a vydělala na tom přes sedm a půl milionu korun. Podle pozdějších informací už tehdy policie věděla, že Berdych s Trumpešem nastřelují na střelnici v Čimicích pistoli s tlumičem. Nikdo s tím nic neudělal. V listopadu 1996 počkali na zlatníka Václava Tomana v jeho garáži v Modřanech, spoutali ho a odvezli autem. Měl skončit na chatě, kde ho chtěli donutit vydat peníze. Firma, která mu do auta namontovala zabezpečení proti krádeži, vůz ještě týž večer našla. Zlatník v něm ale nebyl. Jeho tělo objevili až o několik dní později ve svahu nad hrází Slapské přehrady, odkud ho shodil Trumpeš.

Toman měl zlomenou lebku, krční i hrudní páteř, hrudní kost a žebra a protrženou plíci. Obžalovaní u soudu tvrdili, že v autě najednou přestal dýchat a oni se ho snažili oživit. Utajení svědci a původní obžaloba ale popsali něco jiného: zlatníkovi prý položili na hrudník prkno a najížděli na něj autem, aby z něj peníze vymlátili. Podle znalců mohla taková zranění vzniknout přesně takhle. „Možná jsem páchal loupeže, ale vraždy ne,“ hájil se Berdych, podle něhož se o smrti zlatníka dozvěděl až z telefonu. Vraždu soud nikomu neprokázal, posoudil čin jako loupež, a ještě dlouhých osm let nikdo nevěděl, kdo za Tomanovou smrtí stojí.

Kolem roku 2000 se k partě přidali lidé, kteří ji měli chytat. Major Josef Opava a poručík Petr Koňařík z pražského odboru pro boj s organizovaným zločinem, tedy elitního útvaru, který měl na mafiány zatočit. Podle soudu pracovali pro gang v letech 1999 až 2001 a z každé akce dostávali třicet procent lupu. Spojkou mezi policisty a gangem byl podnikatel Luděk Žalud starší, který vlastnil automyčku. Právě tam se konaly důležité schůzky, aby se detektivové s lupiči nemuseli riskantně potkávat na veřejnosti.

Jak spolupráce začala, popsal u soudu Trumpeš. V březnu 1999 unesli na Žaludovu objednávku podnikatele Leonarda Skláře, který měl zaplatit dva miliony. Když tvrdil, že peníze nemá, začali ho bít. Žalud byl s Berdychem celou dobu na telefonu a určoval i to, jak tvrdě. „Žalud starší telefonicky určoval i intenzitu násilí, že na Skláře můžeme velice tvrdě,“ vypověděl Trumpeš. Celý únos prý vymyslel Žalud s oběma detektivy, aby Berdycha otestovali a připoutali k další práci. Vybrali si ho, protože byl podle Trumpeše asi nejschopnější. Berdych svou roli později popsal tak, že byl „převodovou pákou a taky hromosvodem“ mezi Žaludem a policisty.

Spojení s detektivy otevřelo gangu úplně nové možnosti. Měli pravé uniformy, odznaky, zbraně i padělané doklady a znali policejní taktiku zevnitř. V říjnu 1999 unesli Karla Volavku, podnikatele s kanadským občanstvím a bývalého sponzora fotbalové Slavie. V úkrytu v Čakovicích ho mučili tak dlouho, dokud nevydal čtrnáct milionů korun. Volavka přepadení osobně oznámil pražskému policejnímu řediteli a dokázal i určit místo, kde ho týrali. Ředitel zavolal šéfa protimafiánského odboru a ten případ přidělil právě Koňaříkovi s Opavou.

Podobně dopadl i směnárník Jiří Mráček, kterého přepadli dvakrát a oloupili o jedenáct milionů. „Tři roky se tvářili, že můj případ vyšetřují. Jen sháněli informace, co vím a jaké kroky podnikám. Netušil jsem, že o všem informovali Berdycha,“ řekl po letech novinářům. Podle jednoho ze svědků měl gang na oba muže, kteří pátrali na vlastní pěst, připravené ruční granáty. Detektivové gangu prý dodávali i zakázky. Inženýra ze státní firmy Čepro unesli kvůli strategickým plánům podniku a zbili ho tak, že šest týdnů ležel v nemocnici. „To je pravda, ten dostal hodně, protože nám nechtěl vyhovět,“ přiznal Berdych bez okolků.

Spolupráce měla i svou stinnou stránku, alespoň z pohledu lupičů. Detektivka Helena Kahnová později vyprávěla, co jí Berdych svěřil: kdyby pracoval sám, udělá tři loupeže za rok a pečlivě zakryje stopy. „Ale ti policisté ho nutili dělat čtyři akce za měsíc. Byl přepracovaný,“ řekla.

Elitní odbor ale nemohl jen přihlížet. Přepadení v uniformách přibývalo a nadřízení chtěli vidět výsledky. Berdych proto čas od času poslal na domluvenou akci obětního beránka, včas dal detektivům vědět a ti ho s velkou slávou zatkli. Útvar tak vykazoval úspěchy a skutečné jádro gangu pracovalo dál. Trumpeš později u soudu prohlásil, že za přepadení hypermarketu v Plzni skončil ve vězení nevinný strážný z ochranky. Berdych se pochlubil i tím, jak dobře spolupráce fungovala. Když prý při akci schválně udělali drobnou chybu, nemuseli ji ani zametat sami. „Ty chyby byly od nich úplně špičkově vyřešený,“ řekl.

Varování přitom chodila až na nejvyšší místa, jen jako by je nikdo nechtěl slyšet. Středočeský kriminalista, který policejnímu prezidentovi ohlásil, že kamiony přepadají lidé spolupracující s policisty, na to doplatil kariérou. Zpráva s adresou úkrytu gangu, která dorazila na policejní prezidium, se prý ztratila. A když tým z jiného útvaru sepsal jména podezřelých kolegů, jeho velitele obvinili z úplatkářství a tým rozpustili. Soud později konstatoval, že žádný úplatek nevzal. Opava mezitím o všem věděl. Když mu Berdych v květnu 2001 předával šest set tisíc z fingovaného přepadení kamionu s cigaretami, podle spoluobžalovaného ho sám varoval, že ho jiné oddělení odposlouchává a že mu tentokrát pomoct nemůže.

Šestnáctého září 2002 ve 9:28 vyjela z areálu Citibank na pražské Evropské třídě obrněná dodávka bezpečnostní agentury Group 4 Securitas. Zastavila ji bílá Škoda Felicia s nápisem POLICIE a vyskákali z ní tři ozbrojení muži. Dva měli na sobě kombinézy policejní zásahové jednotky, třetí si přes obličej dal jen pouťovou škrabošku. Pod hrozbou výbušniny přinutili posádku otevřít a odvezli si 154 milionů korun. U retenční nádrže Jiviny na kraji Prahy je přeložili do jiného auta a zmizeli. Ohořelý volkswagen pak našli na louce u Nenačovic. Svědek, který ho viděl hořet, policisty marně upozorňoval na stopy pneumatik a nepomohl ani vrtulník s termovizí.

Média tomu začala říkat loupež století. Z účasti obžaloba vinila i dva muže z Berdychova okruhu, Tomáše Půtu a bývalého slovenského zásahového policistu Maroše Šuleje, kteří se mezitím schovávali v Irsku. Odtamtud je po dvou letech soudů vydali. Šulej tvrdil, že byl v den loupeže v Irsku, a soud ho osvobodil. Půta dostal dvanáct let, po zrušení rozsudku ho ale soud osvobodil také. Dispečera Antonína Saletu, který měl podle obžaloby lupičům předávat interní informace, zadrželi ve Venezuele. Dva odsuzující rozsudky odvolací soud zrušil a v roce 2014 byl Saleta pravomocně zproštěn obžaloby. Peníze se nikdy nenašly a loupež století dodnes nemá potrestaného pachatele.

Zásadní podíl na rozkrytí gangu měli dva mladí detektivové ze stejného odboru. Rozsáhlé zatýkání pak provedl ÚOOZ v rámci akce Uniforma. Helena Kahnová a Tomáš Gregor, kteří spolu tehdy chodili. Kahnová nastoupila k policii ve třiadvaceti a v době, kdy kauza vrcholila, jí bylo třicet a doma měla malé dítě. Oba si všimli, že něco nehraje, když začali zajišťovat věci z vykradených kamionů. „Najednou jsme zjistili, že v podsvětí přesně vědí, co jsme zabavili, kolik toho je a kde je to uložené,“ vzpomínal Gregor. Po jednom únosu, o kterém věděli, že ho spáchali berdychovci, zatkli jejich kolegové úplně jiné lidi. Jistotu získali, když jim informátor vypověděl informace proti Berdychovi a stejné informace zopakoval i Koňaříkovi. Ještě téhož večera se ho muži v policejních uniformách pokusili zastřelit nebo unést.

Šéfové je mátli. Nejdřív připouštěli, že za loupežemi Berdych opravdu je, pak jim tvrdili, že je to „jejich člověk“. Kahnová s Gregorem ho šli zatknout bez jejich vědomí, ve vazbě ale dlouho nepobyl. Propustili ho krátce poté, co ho ve věznici navštívil major Opava. Do vazby ho Kahnová dostala celkem třikrát. V podsvětí se mezitím objevily zakázky na její i Gregorovu likvidaci, nebo aspoň na to, aby je někdo zdiskreditoval. Začali proto tajně spolupracovat s utajeným policejním týmem Uniforma. V září 2004 proběhl rozsáhlý zátah v rámci akce Uniforma. Okruh obviněných se během podzimu dál rozšiřoval, mimo jiné o Opavu a Žaluda. Berdych podle všeho zatčení ani trochu nečekal.

Pak udělal něco, s čím nikdo nepočítal. Přiznal se a začal mluvit o všech, i o policistech. „Sportuju a vím, že když prohraju, tak je konec a hotovo. Nemá cenu nějakým způsobem mlžit, když už je to jasné. Nějak funguje ta zpověď, že ze sebe dostanete to, co v sobě roky dusíte,“ vysvětloval později. Proces musel soud kvůli rozsahu rozdělit na dvě části. Obžalováno bylo šestatřicet lidí a vypovídalo přes dvě stě svědků. Berdych si v soudní síni s bývalými detektivy vyměňoval ostrá slova i nenávistné pohledy. Opava jeho výpovědi označil za absolutní nesmysly a dodal: „Berdych nikdy nebyl můj informátor, byl to normální udavač.“

Soudce Petr Franc to vnímal jinak. „Pochopitelně nešlo o ministerstvo, ale o zločineckou organizaci,“ řekl při vynesení rozsudku. Berdych dostal celkem patnáct let, Žalud a Trumpeš po čtrnácti. Opavovi vrchní soud pravomocně vyměřil třináct let a Koňaříkovi deset. Třetí podezřelý důstojník byl obžaloby zproštěn. Celý proces poznamenal jeden temný stín. Jan Zelený, kterému v gangu říkali Malej Honzík a který u soudu vypovídal proti detektivům, byl v březnu 2009 nalezen oběšený ve své cele. Podle vyšetřovatelů šlo o sebevraždu.

V červnu 2015 opustil Berdych ruzyňskou věznici jako poslední z gangu. Za jedenáct let za mřížemi posbíral kolem sta pochval, mimo jiné za to, že pomohl dozorci, kterého napadli jiní vězni. Soudce Kryštof Nový ho propouštěl se slovy, která v soudních síních nezaznívají často: „Kajícnost přišla. Podařilo se vám najít zpátky srdce, které jste při trestné činnosti odhodil.“ Muž, který kdysi vydělal tři sta tisíc za noc, soudu popsal svůj nový rozpočet. „Teď jsem zvyklý na dvanáct stovek měsíčně, a ještě z toho platím své závazky.“ Nejvíc ho prý trápilo něco jiného. Někteří z odsouzených byli dlouholetí přátelé a to, že je zradil, mu nikdy neodpustili.

V roce 2016 natočila režisérka Petra Nesvačilová pro Českou televizi dokument Zákon Helena. Mimo jiné v něm zachytila nečekané přátelství mezi detektivkou a mužem, kterého sedm let honila. Kahnová v jednom záběru ukazuje propuštěnému Berdychovi u sklenky vína fotky svých psů. Když se ve vězení opravdu snažil na sobě pracovat, řekla mu prý: dobře, věřím ti, přeju ti štěstí. Poslední z gangu, Jaromír Prokop, se šestnáct let skrýval ve Spojených státech pod desítkami falešných dokladů, dopadli ho až u Seattlu. V květnu 2021 ho přivezli letadlem do Prahy a policie oznámila, že poslední berdychovec je za mřížemi.

Zdroje:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/13811355924-polosvet/220562221970006/

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/epizoda-sedma-ve-sluzbach-policie-jak-dva-detektivove-rozbili-berdychuv-gang-115997

https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/401006/zakon-helena

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-napeti-mezi-berdychem-a-policisty-u-soudu-roste-40128832

https://www.novinky.cz/clanek/krimi-kauza-berdych-policie-propasla-horkou-stopu-40113125

https://uzsvm.gov.cz/dispecer-z-loupeze-stoleti-zadal-miliony-soud-rozhodl-ze-odskodne-nedostane

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/soud-propustil-z-vezeni-hlavu-loupezneho-gangu-berdycha-130781

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/policie-do-ceska-privezla-clena-berdychova-gangu-na-uteku-byl-sestnact-let-33946