Článek
Osmnáctého března 1997 večer stál v karaoke baru v indonéském Balikpapanu malý zavalitý Filipínec s kulhající nohou a zpíval Sinatrovu píseň My Way. Michael de Guzman, jedenačtyřicetiletý geolog firmy Bre-X, se ten týden vrátil z Toronta, kde ho oslavovali jako muže, který našel zlatý poklad století. Druhý den ráno, ještě trochu s kocovinou, nastoupil do vrtulníku, který ho měl dopravit na naleziště. Nikdy tam nedoletěl.
Romantika ze sklepa
David Walsh byl syn montrealského makléře a v devětadvaceti letech se stal nejmladším viceprezidentem tamní makléřské firmy. V roce 1975 z ní ale musel odejít, protože pomohl prodat akcie, které ukradl jeho kamarád. Později se usadil v Calgary a založil těžařské firmy, z nichž první pojmenoval podle synů Bretta a Seana. Bre-X vstoupila na burzu v Albertě za třicet centů za akcii a hledala diamanty na severu Kanady. Nikdy nevydělávala. Jedinými zaměstnanci byli Walsh a jeho žena Jeannette a kancelář měli doma.
Na začátku roku 1993 byl Walsh, statný kuřák se slabostí pro pivo, na dně. Krátce po bankrotu napsal do Indonésie geologovi Johnu Felderhofovi, kterého znal z dřívějška. „Chci do obou firem vnést trochu romantiky,“ stálo v dopise. Felderhof, rodák z Nizozemska s kanadským pasem, měl za sebou slavné mládí, kdy pomohl objevit obří měděný důl na Papui-Nové Guineji. Teď ale byl stejně bez peněz jako Walsh. Doporučil mu pozemek u řeky Busang na indonéské části Bornea, který australská firma před pár lety opustila. Bre-X ho v květnu 1993 koupila za osmdesát tisíc dolarů.
Na průzkum si Felderhof přivedl starého známého Michaela de Guzmana. Ten v mládí v Manile vynikal v basketbale, dokud mu jednou v noci gang nerozbil koleno, a od té doby kulhal. Miloval večírky, karaoke a ženy. V Manile měl manželku a šest dětí a během let si po Asii vzal ještě tři další ženy, které o sobě navzájem nevěděly. Jeho kariéra do té doby ničím nevynikala.
První vrty v Busangu nenašly nic. Podle podcastu BBC přišel de Guzman v prosinci 1993, pár dní předtím, než měla vypršet licence, za Walshem s tím, že ví přesně, kde vrtat. Místo se mu prý zdálo ve snu. Od té chvíle šly výsledky jen nahoru. V roce 1995 firma ohlásila 2,7 milionu uncí zlata a analytici už mluvili o třiceti milionech. Na valné hromadě v březnu 1996 se Felderhof usmíval. „Myslím, že je to třicet milionů plus, plus, plus,“ řekl akcionářům.
Akcie, které kdysi stály pár centů, vyletěly na 187 dolarů. Bre-X se přesunula na torontskou burzu i na americký NASDAQ, rozdělila akcie v poměru deset ku jedné a sídlo přestěhovala ze Walshova domu do kanceláří. V té době se kanadští zlatokopové rozhlíželi i po Evropě. Torontská firma TVX Gold například v polovině devadesátých let získala většinu podniku, který vlastnil ložisko zlata v Kašperských Horách na Šumavě. Těžit tam nakonec nesměla, stát jí licenci odebral a Česko na přelomu tisíciletí zakázalo louhování zlata kyanidem.
Člunem do Samarindy
Na Borneu se mezitím se vzorky zacházelo zvláštně. Vytažené válce horniny se běžně podélně rozříznou a jedna polovina se schová, aby si výsledky mohl kdokoli ověřit. V Busangu se ale drtily celé. Felderhof to vysvětloval tím, že by se jinak zlato ztratilo. Kousky, které geologové označili za „zlatonosné“, putovaly v pytlích člunem po řece Mahakam do přístavního města Samarinda, cesta trvala den a půl. Tam ležely týdny ve skladu, než je odvezli do laboratoře. Ve čtyřech tisících případů dostaly dva různé vzorky stejné číslo. Jeden z geologů, který v Busangu krátce pracoval, si pamatoval, že v laboratoři na místě se v noci svítilo, i když se v ní skoro nepracovalo.
Investoři se uklidňovali tím, že výsledky prověřuje Kilborn, dceřiná firma kanadského inženýrského kolosu SNC-Lavalin. Ve skutečnosti jen přepočítávala čísla, která jí Bre-X dodala. Na sjezdu prospektorů v Torontu v roce 1996 promítal de Guzman tabulky, podle kterých Kilborn došel k ještě lepším číslům než sama firma. „Vypadá to, že na tomhle trochu spím,“ zažertoval. Sál se smál.
Tak velký poklad nemohl ujít pozornosti indonéského prezidenta Suharta a jeho rodiny. V srpnu 1996 vláda firmě zrušila povolení k průzkumu kvůli sporu o vlastnictví. Bre-X se rychle spojila se Suhartovým nejstarším synem Sigitem, který dostal desetiprocentní podíl a k tomu milion dolarů měsíčně po dobu čtyřiceti měsíců. Vláda pak tlačila firmu do spolupráce s kanadským gigantem Barrick Gold, v jehož zádech stála prezidentova dcera. Do sporu se přes známé vložili i bývalý kanadský premiér Brian Mulroney a bývalý americký prezident George Bush starší.
Nakonec rozhodl Suhartův přítel a dřevařský magnát Bob Hasan. V únoru 1997 dohodl, že důl bude stavět americký Freeport-McMoRan, Bre-X si nechá 45 procent a on sám dostane třicet. Varování přitom přišlo už v prosinci 1996. Geologové Barricku si tehdy v Busangu odebrali malé kousky jader, které Bre-X nechala na místě, a zlata v nich bylo překvapivě málo. Vzorky, které jim firma sama dodala, vycházely naopak skvěle. Barrick chtěl rozdíl vysvětlit, jenže než stihl udělat vlastní vrty, byl z ložiska pryč. V únoru 1997 pak v Busangu záhadně vyhořela kancelář i s geologickými záznamy. Ani to nikoho nevyděsilo. Inženýři z Kilbornu napočítali 71 milionů uncí, což je přes dva tisíce tun zlata. Felderhof mluvil až o dvou stech milionech. Analytik newyorské banky Lehman Brothers napsal, že za pět let může být Busang největším zlatým dolem světa.
Prospektor roku
V březnu 1997 se v torontském hotelu Royal York konal každoroční sjezd prospektorů a Walsh, Felderhof a de Guzman v něm byli hvězdami. Felderhof převzal cenu Prospektor roku. De Guzman, díky opcím už multimilionář, vtipkoval na pódiu a večery trávil ve striptýzovém klubu, kde tanečnicím vyprávěl o svém bohatství.
Tisíce kilometrů odtud mezitím Freeport ověřoval, co si vlastně kupuje. Jeho geologové navrtali sedm otvorů hned vedle vrtů Bre-X v nejbohatší části ložiska. Zlato nenašli žádné. Dvanáctého března zavolal do Toronta šéf Freeportu Jim Bob Moffett, známý mimo jiné tím, že rád imitoval Elvise Presleyho. „Nerad jsem jim kazil radost, ale oznámil jsem jim, že musí poslat někoho zpátky na místo, protože jsme narazili na potíže,“ vzpomínal později. Walsh mu prý řekl, že je finančník a geologii nerozumí. Felderhof tvrdil, že jde o omyl. Do Indonésie poslali de Guzmana. „Čekali jsme skoro čtyři dny. Pak vůbec nepřijel,“ řekl Moffett.
Na zpáteční cestě de Guzman vtipkoval s filipínskými kolegy a v Singapuru se zastavil na kontrolu v nemocnici. Za život čtrnáctkrát onemocněl malárií a lékaři mu podle Walshe tentokrát potvrdili i žloutenku typu B. Osmnáctého března se ubytoval v hotelu v Balikpapanu a poslal Felderhofovi fax o chystané schůzce na ministerstvu. Psal v něm, že na konci měsíce bude zpátky v Jakartě. Pak vyrazil do karaoke.
Ráno 19. března odletěl vrtulníkem Alouette s pilotem a technikem a na mezipřistání v Samarindě vystoupil kolega, který letěl s ním. Asi dvacet minut po dalším startu, zhruba dvě stě čtyřicet metrů nad pralesem, se něco stalo. „Pilot ucítil závan větru kolem hlavy. Otočil se a Mike byl z levého zadního sedadla pryč,“ popsal Walsh o pár dní později v rozhlase. Na sedadle zůstala taška s rolexkami, pozlaceným náramkem a několika stránkami dopisů na rozloučenou.
Tělo v bažině
V dopisech de Guzman psal, že už nechce snášet bolest z nemocí, a určil, jak se má rozdělit jeho majetek mezi dcery. Walsh v rozhovoru pro kanadský rozhlas mluvil o pětistránkovém dopise a tvrdil, že je psaný jeho rukou. Geologa označil za perfekcionistu a neuvěřitelného odborníka. Na otázku, jestli byl de Guzman dramatický typ, který by si zvolil tak divadelní konec, odpověděl, že vůbec ne. Příbuzní zase vyprávěli, že se jim v posledních týdnech svěřoval, že ho pronásledují zlí duchové. Filipínská ambasáda v Jakartě byla opatrnější. „Nevíme, jestli spáchal sebevraždu, jestli byl zavražděn, nebo jestli šlo o nehodu. Někteří lidé dokonce říkají, že v tom vrtulníku možná vůbec nebyl,“ řekla novinářům zástupkyně velvyslance.
Tělo našli po čtyřech dnech v bažině asi čtyři sta metrů od lesní cesty. Bylo silně rozložené a ohlodané divokými prasaty. Identifikoval ho filipínský kolega a úřady ho rychle zpopelnily, aniž kdokoli porovnal zubní záznamy nebo udělal test DNA. Otisky prstů nic neprokázaly. Podle podcastu BBC byl jeden z dopisů adresován finanční manažerce, kterou de Guzman vůbec neznal, a jméno jedné z manželek v něm bylo napsané špatně. Jeho žena Genie později tvrdila, že nalezené tělo mělo vlastní zuby, kdežto její muž nosil protézu.
Na trzích mezitím propukla panika. Jakartský deník napsal, že Freeport našel méně než deset milionů uncí. Dvacátého šestého března to Freeport oficiálně potvrdil: v Busangu je jen nevýznamné množství zlata. Akcie se během pár dní propadly z necelých šestnácti dolarů na dva a půl a torontská burza byla zahlcená tak, že jí dvakrát spadly počítače. Walsh vydal prohlášení, že vedení má absolutní důvěru ve své výsledky.
Walsh si na nezávislé ověření najal torontskou firmu Strathcona Mineral Services. Její šéf Graham Farquharson se s lidmi z Bre-X poprvé sešel právě 19. března, v den de Guzmanova pádu. Když se ho zeptali, jestli mohly být vzorky upravené, odpověděl, že vzhledem k jejich počtu je to krajně nepravděpodobné. Za šest týdnů změnil názor. „Tak rozsáhlá, dlouhodobá a přesná manipulace podle auditorů neměla v dějinách hornictví obdoby,“ stálo v jeho zprávě z 4. května 1997.
Princip byl jednoduchý. Zrnka zlata ve vzorcích byla nezvykle hrubá a připomínala spíš zlato z říčních náplavů než to, které vzniká v sopečné hornině, ze které Busang byl. „Je velmi těžké dostat nevulkanické zlato do sopky,“ poznamenal Moffett. Do pytlů se vzorky ho někdo přisypával nejspíš po cestě, ve skladu u Samarindy, a to tak přesně, aby čísla vypadala geologicky věrohodně. Kupovalo se od Dajáků, kteří ho rýžovali v okolních řekách, za odhadem šedesát tisíc dolarů za dva a půl roku. V jednom vrtu se dokonce našly piliny ze zlatých šperků.
Sedmého května stála akcie Bre-X šest centů a burza zaznamenala rekordní objem obchodů. Část lidí ji kupovala už jen proto, aby měla pár akciíí na památku. O dva dny později firma požádala o ochranu před věřiteli.
Peníze z Brazílie
Zatímco desítky tisíc drobných investorů přišly o úspory, ti nejblíže pokladu stihli prodat včas. Walsh za akcie dostal kolem pětatřiceti milionů kanadských dolarů, Felderhof čtyřiaosmdesát milionů a de Guzman nejméně pět milionů amerických. Ztráty utrpěly i penzijní fondy. Ontarijští učitelé přišli o sto milionů a quebecký fond veřejných zaměstnanců o sedmdesát. Felderhof, tou dobou ve vile na Kajmanských ostrovech, poslal novinářům prohlášení. „Člověk neztratí víru v léta profesionální práce přes noc,“ napsal.
Vyšetřovatelé najatí firmou označili za hlavu podvodu de Guzmana a skupinu jeho filipínských kolegů z Busangu. Jeho rodina to odmítla. Podle bratra Simplicia šlo jen o to, svalit všechno na mrtvého, který se nemůže bránit.
Walsh do konce tvrdil, že o ničem nevěděl. S ženou žil na Bahamách v koloniální vile. V květnu 1998 k němu vtrhli dva maskovaní ozbrojenci, svázali ho a hrozili, že ho zastřelí, jestli jim nedá peníze. Za tři týdny, 4. června 1998, zemřel na mozkové aneurysma. Bylo mu dvaapadesát let. Kanadská jízdní policie po dvou letech a šesti stech tisících dokumentů v roce 1999 oznámila, že nikoho neobviní. Jediným obžalovaným zůstal Felderhof, a to z obchodování s důvěrnými informacemi a ze schvalování zavádějících zpráv. V létě 2007 ho soud osvobodil a v roce 2019 zemřel v Manile.
Kanada po skandálu zpřísnila pravidla a odhady nalezišť dnes musí podepisovat kvalifikovaní a nezávislí odborníci. Hollywood příběh v roce 2016 volně převyprávěl ve filmu Gold, kde Walshe hrál Matthew McConaughey. A de Guzman? V roce 2005 řekla jeho vdova Genie novinářům, že jí přišla poukázka na pětadvacet tisíc dolarů z pobočky Citibank v Brazílii. „Nikdy jsem nevěřila, že je mrtvý,“ prohlásila. Důkaz nikdy nepředložila. Felderhofův advokát byl ještě v roce 2017 přesvědčený, že geolog sehnal cizí tělo, vyhodil ho z vrtulníku a někde na Filipínách si užívá peněz.
Zdroje:
https://podcasts.apple.com/ca/podcast/the-six-billion-dollar-gold-scam/id1735688658
https://www.cbc.ca/radio/podcastnews/bre-x-minerals-gold-rush-podcast-1.7218496
https://republicofmining.com/2019/11/18/bre-x-the-real-story-and-scandal-that-inspired-the-movie-gold-by-suzanne-wilton-calgary-herald-january-30-2017/
https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1997/04/16/after-the-gold-rush-fraud/630ae407-223b-47a3-b815-749820a0e03e/
https://www.washingtonpost.com/archive/business/1997/05/18/a-lode-of-lies-how-bre-x-fooled-everyone/e5fde7ca-e9eb-4c9c-9955-7417213640da/
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1997-05-05-mn-55696-story.html
https://www.lindquistforensics.com/wp-content/uploads/2019/11/brexaudit.pdf
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1998-jun-06-mn-57090-story.html
https://www.philstar.com/headlines/2005/08/23/293002/indon-wife-missing-pinoy-geologist-says-he146s-still-alive
https://toronto.citynews.ca/2007/07/31/bre-x-saga-comes-to-a-close-with-chief-geologists-acquittal/
https://calgary.citynews.ca/2019/10/28/former-bre-x-chief-geologist-john-felderhof-dies-in-the-philippines/
https://www.respekt.cz/tydenik/1996/35/zlate-miliardy-pod-kasperkem
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/kasperske-hory-slavi-dilci-vitezstvi-v-boji-proti-tezbe-zlata-336084
