Článek
Ve středu 8. dubna 2026 zemřel ve svém pařížském bytě po krátké nemoci muž, kterého Němci, Italové i Francouzi považovali za svého. Mario Adorf hrál v německých, italských, francouzských i amerických filmech, pracoval s Billym Wilderem, Samem Peckinpahem, Claudem Chabrolem, Rainerem Wernerem Fassbinderem i Volkerem Schlöndorffem. Za téměř sedmdesát let kariéry se objevil ve více než dvou stech filmových a televizních rolích. Mluvil plynně německy, italsky, francouzsky i anglicky.
Deset minut s otcem
Narodil se 8. září 1930 v Curychu. Jeho matka Alice Adorfová byla zdravotní asistentka z Eifelu, otec Matteo Menniti bohatý italský chirurg z Kalábrie, který vedl kliniku v Sidernu. Byl ženatý. Po milostném vztahu s Alicí se vrátil do Itálie k rodině a matka zůstala se synem sama. Brzy se s ním vrátila do Německa a od tří let vyrůstal Mario v Mayenu, malém městečku pod hradem Genovevaburg v sopečném pohoří Eifel, kde matka sama prožila dětství.
Dětství to bylo tvrdé. Matka pracovala jako švadlena, na syna neměla čas, a tak ho dala do sirotčince vedeného jeptiškami. Vídala ho jen o víkendech. Ve škole se z něj stal třídní šašek, chlapec, který si pozornost získával vtipy. Pak přišla válka. V červnu 1944 se přihlásil jako válečný dobrovolník a ve čtrnácti letech měl jako člen Hitlerjugend pomáhat bránit Mayen, ale místní jednotky wehrmachtu kapitulovaly dřív, než se dostal do bojů. Strach ze smrti a hlad ho provázely celé dospívání. Následovaly hladové roky.
Otce viděl jen jednou v životě. Potřeboval peníze na studium, a tak za ním odjel do Itálie. Setkání trvalo deset minut. „Otec ovšem neuměl německy a já italsky,“ vyprávěl Adorf. „A tak se stalo, že jsme si vyměnili jen pár útržků latiny, a bylo to.“ Otec ho odkázal na příbuzného advokáta, který mu pak garantoval šeky na studium.
Po válce studoval filozofii, psychologii a divadelní vědu v Mohuči a později v Curychu. Hrál ve studentském divadle a pak se vydal do Mnichova, kde se pokusil o přijetí na prestižní hereckou školu Otto Falckenberga. Přijímací zkoušku sám považoval za nezdar. Intendant Mnichovských komorních her Hans Schweikart ale na hřmotném mladíkovi z Eifelu, který vypadal spíš jako boxer než jako herec, něco viděl. Adorf mimochodem opravdu rád boxoval.
Průlom před kamerou přišel v roce 1957. Režisér Robert Siodmak, který před nacisty emigroval a v Hollywoodu proslul temnými kriminálkami, se v padesátých letech vrátil do Německa a ho obsadil do thrilleru V noci, když přišel ďábel. Adorf hrál Bruna Lüdkeho, mentálně postiženého muže, kterého nacistická policie označila za masového vraha žen. Za roli získal Německou filmovou cenu a film se dostal i mezi nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek. Později se k filmu stavěl kriticky. Historici totiž zjistili, že Lüdkeho přiznání byla nejspíš vynucená a že nacistická kriminální policie z něj vraha udělala hlavně kvůli vlastní prestiži.
Padouch z Vinnetoua
V roce 1963 natočil Harald Reinl první díl vinnetouovské trilogie. Adorf v něm dostal roli, kvůli které ho celé generace dětí v Německu i u nás nenáviděly. Hrál zloducha Santera, který zastřelí Vinnetouovu sestru Nšo-či v podání francouzské herečky Marie Versiniové. Původně roli chtěl odmítnout. Nakonec ji vzal a ze Santera se stal jeden z nejslavnějších záporáků německého filmu. Vedle Pierra Brice jako Vinnetoua a Lexe Barkera jako Old Shatterhanda se Adorfův Santer stal ztělesněním zla v karlmayovském světě. Diváci s ním nesoucitili ani trochu. Adorf vzpomínal, že mu lidé ještě po letech na ulici vyčítali: „Za tohle jsem tě nenáviděl!“
Byla to paradoxní role pro muže, který v soukromí platil za vlídného a laskavého. Adorf ale uměl hrát padouchy jako málokdo. Měl mohutnou postavu, výraznou tvář a hlas, který se dal stejně dobře použít pro hrozbu jako pro humor. V šedesátých letech se přestěhoval do Itálie, země svého otce, a začal hrát v italských filmech. Hrál ve westernech i v kriminálkách, Sam Peckinpah ho obsadil do westernu Major Dundee, v kriminálce Fernanda Di Lea Milano calibro 9 hrál gangstera a Billy Wilder ho později obsadil do filmu Fedora, v Cinecittà ztvárnil dokonce Benita Mussoliniho.
Plechový bubínek a Kir Royal
Sedmdesátá léta mu přinesla vrchol kariéry. Hrál v Schlöndorffově Ztracené cti Kateřiny Blumové a v roce 1979 ztvárnil Alfreda Matzeratha, otce malého Oskara, v Plechovém bubínku podle románu Güntera Grasse. Matzerath je gdaňský kupec, který se z oportunismu přidá k nacistům a na konci války zahyne, když se pokusí spolknout stranický odznak, aby ho u něj nenašli sovětští vojáci. Adorf ho zahrál jako obyčejného, trochu směšného a přesto tragického muže. Film získal Zlatou palmu v Cannes a Oscara za nejlepší cizojazyčný film a patří k nejslavnějším německým filmům vůbec. Pro Fassbindera v roce 1981 hrál stavebního magnáta Schuckerta ve filmu Lola.
Nejoblíbenější rolí mnoha Němců se ale stal Heinrich Haffenloher v televizním seriálu Helmuta Dietla Kir Royal, který v roce 1986 vysílala ARD. Bohatý a vulgární továrník na lepidlo z Porýní, který se chce za každou cenu dostat do mnichovské společenské kroniky, pronese k bulvárnímu novináři Babymu Schimmerlosovi, kterého hrál Franz Xaver Kroetz, větu, která zlidověla: „Tak tě zasypu svými penězi, že nebudeš mít ani minutu klidu“.
Adorf byl v německém filmu výjimkou. Zatímco většina jeho kolegů hrála hlavně doma, on se stejně přirozeně pohyboval ve čtyřech jazycích a čtyřech filmových kulturách. V Itálii ho brali jako Itala, v Německu jako Němce, ve Francii jako svého.
Láska ze Saint-Tropez
Z prvního manželství s herečkou Lis Verhoevenovou, dcerou režiséra Paula Verhoevena, měl dceru Stellu, která se také stala herečkou a pokračuje v rodinné tradici. Svou druhou ženu Monique potkal v Saint-Tropez. Byla přítelkyní Brigitte Bardotové a Adorf se k tomu s humorem přiznával: “ Zpočátku jsem měl oči jen pro Bardotovou.“ Nakonec ale získal Monique. Vzali se v roce 1985 a zůstali spolu až do jeho smrti.
V roce 2004 Adorf po zhruba čtyřiceti letech Itálii opustil, mimo jiné z politických důvodů. Za domov ale vždy považoval Mayen, městečko, kde jako chudý kluk vyrůstal v sirotčinci. Psal úspěšné, většinou autobiografické knihy, povídky i vzpomínky na dětství v Eifelu, a ještě po devadesátce stál před kamerou.
Poslední roky trávil s Monique mezi Paříží a dalšími místy, která si oblíbil. Když zemřel, německá televize ARD změnila program a vysílala jeho filmy a ZDF připomněla jeho život v dokumentu Mario Adorf – německá filmová legenda.
Zdroje:
https://www.zdfheute.de/panorama/prominente/mario-adorf-tot-schauspieler-100.html
https://www.bluewin.ch/en/entertainment/this-was-the-eventful-life-of-mario-adorf-3182244.html
https://www.ansa.it/english/news/lifestyle/arts/2026/04/09/german-italian-actor-mario-adorf-dies-at-95_e50d0a15-8e13-4d52-aa7c-4232134cbe3a.html
https://www.echo24.de/people/mario-adorf-erzaehlt-von-kuriosem-vater-treffen-wechselten-nur-ein-paar-fetzen-latein-zr-93908779.html
https://web.de/magazine/unterhaltung/stars/mario-adorf-wird-90-schauspiel-ikone-eifel-seine-lieblingsrolle-35062208
https://www.t-online.de/unterhaltung/stars/id_88528484/mario-adorf-schauspieler-wird-90-er-hat-kraft-und-naivitaet-.html
https://presseportal.zdf.de/pressemitteilung/zdf-trauert-um-mario-adorf
https://www.bayern.de/trauer-um-mario-adorf-ministerpraesident-dr-markus-soeder-deutschland-verliert-einen-giganten-des-deutschen-films/
