Místo Rádia Lucemburk naladil lupiče. Roku 1971 je nahrál a poslal policii, ta chtěla stíhat jeho

Rowlands byl radioamatér a bydlel ve Wimpole Street v londýnské čtvrti Marylebone, asi osm set metrů od Baker Street. „Snažil jsem se naladit Rádio Lucemburk,“ vzpomínal později pro deník Daily Mail. Rádio Lucemburk tehdy po večerech vysílalo do Británie anglicky populární hudbu a patřilo k nejoblíbenějším stanicím mladých posluchačů. Rowlands ale místo něj narazil na vysílačky gangu, který právě vykrádal banku. Celá věc přitom začala povídkou, kterou zná i mnoho českých čtenářů. Byl to Spolek ryšavců od Arthura Conana Doyla, ve kterém zloději kopou tunel do trezoru banky a Sherlock Holmes na ně čeká uvnitř. O necelých čtyřicet let později z loupeže vznikl film Čistá práce s Jasonem Stathamem.

Muž, který loupež vymyslel, se jmenoval Anthony Gavin. Bylo mu osmatřicet, pocházel ze severního Londýna a živil se jako fotograf. Dřív sloužil v armádě jako instruktor tělocviku a novináři ho později popsali jako silnou osobnost se sklonem k fyzickému násilí. Měl kontakty mezi londýnskými zločinci a v roce 1970 začal plánovat velkou věc.

Inspiraci našel u Conana Doyla. Ve Spolku ryšavců z roku 1891 si zločinci pronajmou obchod vedle banky a ze sklepa se prokopou až do trezoru. Gavin si vybral pobočku Lloyds Bank na Baker Street, jen pár domů od smyšlené adresy 221B, kde podle Doyla bydlel Sherlock Holmes. Lupiči se tak chystali zopakovat Holmesův případ osmdesát let po jeho vydání a prakticky za rohem slavného detektiva.

Gavin nejdřív potřeboval vědět, jak trezor vypadá zevnitř. Úkol dostal Reg Tucker, prodavač ojetých aut, který neměl záznam v trestním rejstříku. V prosinci 1970 si v pobočce založil účet s pěti sty librami a o dva měsíce později si tam pronajal bezpečnostní schránku. Během následujících měsíců ji navštívil třináctkrát.

Banky tehdy nechávaly klienty v trezoru o samotě, aby si mohli v klidu prohlédnout obsah schránky. Jakmile za Tuckerem zaklaply dveře, začal měřit. Používal rozpětí vlastních paží a deštník, který si pokaždé přinesl. Pomáhaly mu i dlaždice na podlaze, které měly přesně 23 krát 23 centimetrů a stačilo je spočítat. Z návštěv pak nakreslil přesnou mapu trezoru i s polohou skříní a nábytku.

Další prodavač ojetin bez záznamu, Thomas Stephens, obstaral nářadí: termické kopí, kterým se dá propalovat beton, a hydraulický zvedák s tlakem sto tun. Do party se přidal odborník na výbušniny, specialista na alarmy Mickey Gervaise a Bobby Mills, který měl během akce hlídat na střeše. Gangu navíc přálo štěstí. Kvůli silničním pracím v okolí se v trezoru opakovaně spouštěly plané poplachy, a tak banka otřesová čidla v podlaze vypnula. Gang se to dozvěděl od člověka z místní bezpečnostní firmy.

V květnu 1971 se uvolnil obchod Le Sac s koženým zbožím, který stál jen dva domy od banky. Nájem převzal čtyřiašedesátiletý Benjamin Wolfe, prodejce ozdob a drobných dárků se známými mezi lupiči. Obchod měl sklep, který byl podle výpočtů gangu ve stejné hloubce jako trezor banky. Mezi nimi stála jen restaurace Chicken Inn.

Kopat začali v pátek večer před srpnovým státním svátkem. Aby je nikdo neslyšel, pracovali jen o víkendech, kdy byly okolní obchody zavřené. Vepředu byl skoro vždycky Gavin, který podle svých slov při kopání zhubl třináct kilo. Tunel vedl pod sklepem kuřecí restaurace, jejíž podlaha mu sloužila jako strop.

Hotový tunel měřil dvanáct metrů a nepotřeboval žádné výztuže. Pod trezorem vyhloubili komoru dlouhou zhruba dva metry a vysokou metr a půl. Osm tun hlíny lupiči postupně odnesli zpátky do obchodu a nasypali ji do zadní části prodejny. U soudu pak tunel označili jako „skvělé inženýrské dílo“.

V pátek 10. září, když banka zavřela na víkend, se gang pustil do posledního kroku. Na střeše s výhledem na banku držel stráž muž s vysílačkou. Podle pozdější rekonstrukce to byl Bobby Mills. Pod zemí lupiči položili železniční pražce a postavili na ně zvedák, který měl zespodu protlačit metr silnou podlahu ze železobetonu.

Netušili ale, že přímo pod koncem tunelu je stará studna. Zvedák místo aby zvedl podlahu trezoru nahoru, zatlačil dno tunelu dolů. Lupiči proto sáhli po termickém kopí, ale beton odolal a tunel se zaplnil dusivým kouřem. Nakonec do podlahy navrtali díry a nacpali je gelignitem. Výbuch načasovali tak, aby ho přehlušila auta projíždějící po Baker Street. Díru o průměru třiceti centimetrů pak rozšířili kladivem a dlátem.

V sobotu kolem jedenácté večer se Rowlands chystal spát. Ladil přijímač a místo Rádia Lucemburk zachytil rozhovor dvou mužů, kteří se zjevně dohadovali o nějaké práci. Podle toho, co slyšel, si nejdřív myslel, že někdo vykrádá trafiku v sousedství.

V půl dvanácté zavolal na policejní stanici. Strážník na druhém konci linky to vzal jako žert. Rowlandsovi poradil, ať si to nahraje, pokud uslyší něco zajímavého. Rowlands to vzal doslova. Vytáhl malý kazetový magnetofon a začal nahrávat.

Lupiči používali obyčejné vysílačky na frekvenci, kterou mohl při troše štěstí zachytit kdokoli v okolí. Zřejmě nepočítali s tím, že by je v sobotu v noci mohl někdo poslouchat. A už vůbec ne s tím, že kousek od nich sedí u přijímače muž s magnetofonem.

Kolem půlnoci nahrál Rowlands rozhovor, který se později dostal do novin i do filmu. Muži v podzemí chtěli, aby hlídka ještě hodinu držela stráž, pak se šla vyspat a v šest ráno byla zpátky na příjmu. Hlídka navrhovala, ať to dodělají hned a mají to z krku. Odpověď zněla jako od mistra na stavbě. „Hele, tady je všude plno kouře, kde jsme řezali. Jestli přijde ochranka a ucítí to, musíme všichni vzít roha a nikdo nebude mít nic. Takhle budeme mít ráno všichni 300 táců na rozdělení,“ vysvětloval hlas z trezoru.

Hlídka na střeše se ale bránila. Podle pozdějších knih o gangu Bobby Mills tvrdil, že potřebuje přes osm hodin spánku a že spát na střeše stejně nejde. „Je tady nahoře hrozná zima,“ stěžoval si. Dohadování pokračovalo, dokud to hlídka nevzdala. „Peníze můžou být tvůj bůh, ale můj ne, a já padám!“ ozvalo se do éteru. Nakonec ji na střeše udržel až ženský hlas a další muž, který měl v partě zjevně hlavní slovo.

Lupiči se tak v noci hádali jako dělníci na šichtě, která se protáhla. Hlídka se mezitím dozvěděla i to, jak práce pokračuje. Hotových bylo podle hlasu z trezoru devadesát procent snadných schránek a zbývaly ty těžké.

Ve dvě ráno měl Rowlands dost nahrávek a zavolal znovu. Tentokrát se už neobtěžoval s místní stanicí a vytočil rovnou Scotland Yard. Za chvíli u něj seděli muži z Flying Squad, elitního oddílu londýnské policie, a poslouchali pásky. Uznali, že někde v okolí právě probíhá vloupání.

Zůstali v Rowlandsově bytě až do neděle půl deváté ráno, kdy se gang znovu ozval. Lupiči hlídači poděkovali, že vydržel na střeše celou noc, a oznámili, že chtějí skončit brzy odpoledne. Někdy během dopoledne zaslechl číšník z restaurace Chicken Inn zevnitř banky podivné zvuky a nakukoval do oken, nic ale neviděl. Pak přišla poslední zpráva, kterou policisté u přijímače slyšeli. „Nechceš přepnout na jiný kanál, příjem?“ zeptal se jeden z hlasů. Pak bylo ticho. Rowlands byl přesvědčený, že šlo o domluvený signál k odchodu.

Policie věděla, že se vykrádá banka, ale nevěděla jaká. Policisté proto sháněli v neděli zaměstnance bank a bezpečnostních firem, aby jim odemkli pobočky. Prověřili celkem 750 bank v okruhu asi třinácti kilometrů od Rowlandsova bytu a ke každé jel policista spolu s někým z banky.

Ve 15:30 dorazili i k pobočce Lloyds Bank na Baker Street. Trezor byl zamčený a vypadal neporušeně. Otevřít ho nemohli, protože ho hlídal časový zámek. Policisté proto odjeli k další bance na seznamu. Dodnes se neví, jestli lupiči v tu chvíli seděli pár metrů od nich a po varování hlídky zadržovali dech, policie to ale později považovala za pravděpodobné.

Ve Spolku ryšavců čekal Sherlock Holmes na lupiče v temném sklepě banky celé hodiny. Scotland Yard v roce 1971 postál u dveří trezoru a šel zase dál.

Když zaměstnanci banky v pondělí 13. září otevřeli trezor, našli 268 vykradených bezpečnostních schránek, tedy zhruba čtvrtinu všech. Uprostřed podlahy zela díra do tunelu. Vlastní bankovní trezor s penězi banky gang nechal být. Jednu ze schránek měl v pobočce i lord Hailsham, který byl tehdy lordem kancléřem a stál v čele britské justice.

Kolik lupiči odnesli, se nikdy přesně nezjistilo. Banka policii předala jména 260 majitelů vykradených schránek, osm dalších ale odmítlo, aby se jejich jméno dostalo k vyšetřovatelům. Odhady se pohybovaly od 150 000 liber až skoro po čtyři miliony. Nejčastěji se mluví o částce mezi 1,25 a 3 miliony liber, což by dnes odpovídalo zhruba půl miliardě až miliardě korun.

Noviny začaly loupeži říkat walkie-talkie job, tedy loupež s vysílačkami. Policie sice v neděli požádala tisk, aby o odposlechu mlčel a lupiči se nedozvěděli, že je někdo slyšel, v pondělí už ale zákaz padl. Britové se pak mohli v novinách dočíst, jak policie celou noc poslouchala zloděje, a stejně je nechala odejít.

Lupiči si dali práci s tunelem i s mapou trezoru, jednu věc ale podcenili. Benjamin Wolfe podepsal nájemní smlouvu na obchod Le Sac svým skutečným jménem. Policie hledala čtyři muže a ženu, která podle vyšetřovatelů celou akci řídila z jiného místa než hlídka na střeše. Pátralo až 120 detektivů a do čtyř dnů měli seznam podezřelých. Další stopy přinesli informátoři, mezi nimi i neúplný údaj o hospodě, kterou nedávno převzal jeden z gangu a která vedla ke Gavinovi.

Koncem října policisté sledovali, jak Tucker předává tašku dvěma mužům, strýci a synovci, u kterých pak našli 32 000 liber. Oba později u soudu tvrdili, že jen vozili peníze pro švýcarskou finanční firmu, a soud je osvobodil. Během dalších dvou dnů skončili ve vazbě i Wolfe, Gavin, Stephens a Tucker. Policie celkem zajistila 231 000 liber, zbytek lupu se nikdy nenašel.

Když v lednu 1973 začal proces, Gavin, Tucker a Stephens se přiznali. Wolfe tvrdil, že po podpisu smlouvy byl v obchodě jen jednou, a to pro poštu, a že ho zpráva o vloupání šokovala. Soud poslal tři kopáče do vězení na dvanáct let a Wolfa kvůli věku na osm. Žena z vysílačky, hlídka na střeše ani další členové gangu před soudem nikdy nestanuli. Jeden z podezřelých odjel do Francie a Itálie, odkud ho Británie neměla jak dostat zpátky.

Právě proto, že část gangu zůstala na svobodě a obsah schránek byl tajný, začaly kolem loupeže bujet fámy. Podle jedné vláda vydala takzvanou D-notice, tedy žádost, aby média z důvodu národní bezpečnosti o případu mlčela. Novinář Guardianu Duncan Campbell to odmítl s tím, že o žádnou D-notice nikdo ani nepožádal. Podle jiné fámy ležely v jedné schránce kompromitující fotky princezny Margaret, sestry královny Alžběty II., s hercem a zločincem Johnem Bindonem. Campbell ji označil za „veselý nesmysl“. Brian Reader, o kterém ještě bude řeč, prý zase tvrdil, že v jedné schránce našel fotky konzervativního ministra, který zneužívá děti. Nechal je údajně rozházené po podlaze, aby je policie nepřehlédla. Ani pro tohle tvrzení neexistuje žádný důkaz.

V roce 2008 vznikl film Čistá práce s Jasonem Stathamem. Tvrdí, že loupež ve skutečnosti zorganizovala tajná služba MI5, aby získala fotky princezny Margaret. Autoři se odvolávali na výkonného producenta, který prý mluvil se dvěma členy gangu. Reklama na film hlásala, že se nic nenašlo a nikdo nebyl zatčen, což nebyla pravda. Film ale použil skutečné věty z Rowlandsových pásek, včetně hlídky, které peníze nejsou bohem. Sám Rowlands byl skeptický. „Film je zábavná řada omylů, do které zatáhli královskou rodinu,“ řekl tehdy podle britského tisku.

Novináři, kteří se britskému podsvětí věnovali, později tvrdili, že za gangem stál zločinec Brian Reader a že hlídka Mills byl jeho kamarád z mládí. Reader to popíral. V roce 2015 ale jako šestasedmdesátiletý vedl vykradení trezorů v londýnské čtvrti Hatton Garden, opět o prodlouženém víkendu a opět skrz zeď trezoru. Novinář Paul Lashmar označil Baker Street za předlohu této akce. Readera pak ve filmu Králové zlodějů hrál Michael Caine.

A Robert Rowlands? Muž, který policii nabídl lupiče na stříbrném podnose, se po skončení vyšetřování dozvěděl, že Scotland Yard zvažuje, jestli ho neobviní podle zákona o bezdrátové telegrafii. Poslouchal totiž vysílání, které poslouchat neměl. Obžalován nakonec nebyl a Lloyds Bank mu po procesu poslala šek na 2 500 liber jako poděkování.

Zdroje:

https://bbcinsight.pages.dev/news/articles/cwygxe102ydo

https://time.com/archive/6843898/britain-the-red-faced-league/

https://worldradiohistory.com/UK/Wireless-World/70s/Wireless-World-1971-11.pdf

https://www.theguardian.com/uk/2008/feb/10/monarchy.filmnews

https://www.theguardian.com/film/2008/feb/15/1

https://www.crimemagazine.com/baker-street-bank-heist

https://www.history.co.uk/articles/the-baker-street-robbery?page=1

https://subsaga.com/bbc/arts/the-one-show/05-07-2013.html