Hlavní obsah

Na školní boty si vydělávali v jedovatém kouři. Děti v Ghaně pálily kabely ze starých počítačů

Foto: By Muntaka Chasant - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=81933169

V srpnu 2005 přijel do ghanské Akkry kluk z Tamale, příliš malý na to, aby ho kdokoli zaměstnal. Skončil na smetišti Agbogbloshie, kde se z kabelů vyřazených počítačů a televizí vypalovala měď. Pracovaly tam i další děti, některým nebylo ani deset.

Článek

Měď hoří zeleně. Toho si všimla novinářka Yepoka Yeebo, když na začátku roku 2015 procházela Agbogbloshie. Ze svazků drátů šlehaly zelené plameny, kolem se vršily hromady vyřazené elektroniky. Dým visel nad plání tak hustý, že ho bylo vidět už z hlavní silnice. „Vypadá to jako peklo,“ popsala to místo.

Pro Alhassana Ibn Abdallaha bylo tohle peklo domovem skoro dvacet let. Do Akkry přijel v srpnu 2005 z Tamale na severu Ghany. Byl tak malý, že ho nikdo nechtěl najmout. Slyšel, že na šrotišti pracuje spousta lidí ze severu, a tak se vydal za ostatními dětmi z ulice.

Kluk z Tamale

První, co ho přivítalo, byl dusivý zápach řeky Odaw a laguny Korle. Ve vzduchu visel kouř ze spáleného drátu a plastů. Zpočátku chodil s rukou na nose. Pak si všiml, že lidé kolem se s tím nějak naučili žít.

V sousední chudinské čtvrti Old Fadama potkal pět kluků ze svého rodného kraje. Nechali ho spát ve své malé dřevěné boudě, kde nocovali všichni. Bydlel tam i jeho starší bratr, který kdysi odešel z domova, a ten ho vzal na šrotiště. Na sbírání šrotu po městě byl Alhassan moc malý, a tak ho starší kluci poslali na pálicí stranu.

Nosil vodu a písek, kterými se chladily rozžhavené dráty, a za pár drobných přenášel cizí měď. Část mědi si mohl nechat jako výplatu. Druhý týden už železnou tyčí obracel hořící hromady a oklepával popel, aby se ukázal kov. Po jedné dlouhé směně se probudil s krutou bolestí hlavy a na hrudi a nemohl dýchat. Měsíc proležel, žádná klinika nebyla poblíž. Kamarádi mu řekli, že tím projde každý nováček.

Foto: Autor: Muntaka Chasant – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=81939788

Agbogbloshie bývalo mokřadem u laguny Korle, kam ústí řeka Odaw. Postupně se z něj stalo jedno z největších šrotišť elektroniky v Africe, kterému místní přezdívali Sodoma a Gomora. V sousední Old Fadama žilo kolem sto tisíc lidí, z velké části přistěhovalců z chudého a suchem sužovaného severu.

Fotograf Kevin McElvaney, který tu v roce 2014 fotil pro Al Jazeeru, potkal dvanáctiletého Rahmana Daudu. Odpad pálil s kamarády už tři roky a do školy chodil, jen když to šlo. Devítiletá Adjoa prodávala chlapcům vodu v plastových sáčcích. Pili ji a zbytkem hasili oheň. Desetiletého Kwabenu Labobeho rodiče do školy poslat nemohli a pálit mu zakázali, smetiště mu tak sloužilo jako hřiště. Přes stoky vedly lávky postavené ze starých monitorů.

Yepoka Yeebo strávila čas s dvěma chlapci, kterým bylo třináct a čtrnáct let. Kwesi a Inusa chodili na smetiště večer a o víkendech, v naprosto čistých školních uniformách. Podle tehdejší reportáže si přivydělávali na školní poplatky, zkoušky, pomůcky a boty. Program bezplatného veřejného středoškolského vzdělávání Ghana zavedla až v roce 2017.Kwesi chtěl jít k armádě, Inusa k letectvu. Novinářka viděla i malého kluka, který si o sklo z rozbité obrazovky rozřízl prst u nohy.

Výdělek byl mizerný. Podle zprávy z roku 2011 přinášela práce na šrotišti osm až deset cedi denně. To bylo zhruba 100 Kč. V roce 2018 si ti, kdo pálili, vydělali třicet až šedesát cedi za den, sběrači kovů deset až čtyřicet. Placeni byli spropitným od rozebíračů, takže jistotu neměl nikdo.

Oči, které cukají

Dvacetiletý Idriss Zakarias to McElvaneymu shrnul jedinou větou: „Co děláš pro peníze, to tě zabíjí.“ Jednadvacetiletému Johnu Mahamovi cukaly oči, trpěl nespavostí a bolestmi hlavy. Někteří chlapci pili směsi sirupu a léků, protože věřili, že je před nemocemi ochrání.

Fotografka Carolina Rapezzi v říjnu 2018 vyfotila mladíka jménem Mohammed. Ukázal jí hlubokou ránu, kterou si před pár dny přivodil při pálení kabelů. K lékaři nešel, protože si nemohl dovolit vynechat ani den. „Kdo za mě půjde do práce?“ ptal se.

Lékař Kwei Quartey popsal, že chlapci na konci dne hlásí závratě a bušící bolesti hlavy. Ghanský výzkumník Julius Fobil, který zdraví pracovníků ze šrotiště zkoumal, mluvil o dýchacích potížích a bolestech zad. Podle zprávy Světové zdravotnické organizace z roku 2021 jsou nejohroženější právě děti, protože jejich tělo a mozek se teprve vyvíjejí. Do práce s elektroodpadem je přitom často zapojují vlastní rodiny, protože malé ruce se hodí k vytahování drobných součástek. Takových dětí a dospívajících pracovalo v neformálních odvětvích po celém světě přes osmnáct milionů, nejmladším bylo pět let.

Vejce, která nikdo neměl jíst

Jed nezůstal jen v plicích chlapců. Mezi hromadami šrotu se pásly krávy a pobíhaly slepice. V roce 2019 nechaly ekologické organizace IPEN a česká Arnika rozebrat vejce od slepic chovaných v Agbogbloshie. Obsah dioxinů v nich překračoval evropský limit 171krát. Dospělý, který by snědl jediné takové vejce, by tolerovatelný denní příjem chlorovaných dioxinů překročil dvousetdvacetkrát.

V roce 2021 se ghanská vláda rozhodla Agbogbloshie vyklidit. Regionální ministr Henry Quartey přesunul prodavače cibule z místního trhu na nové tržiště v Adjen Kotoku a 1. července poslal na šrotiště buldozery. Šrotaři tvrdili, že s nimi nikdo nejednal. Ministr odpověděl, že jednání byla jasná a nic tu nezůstane.

Buldozery srovnaly se zemí stánky, dílny i pálicí plochy. Dým se ale jen přestěhoval. Podle výzkumníka Michaela Osei-Asibeye z univerzity v Kumasi se pálení kabelů rozšířilo do Kumasi a Tamale, rodného města Alhassana Ibn Abdallaha.

Na začátku roku 2025 už byli šrotaři po nástupu nové vlády zpátky v Agbogbloshie. Nový ministr životního prostředí Ibrahim Murtala Mohammed se na šrotiště přišel podívat osobně. „Pálení, věřte mi, tolerovat nebudeme,“ prohlásil.

Alhassan Ibn Abdallah se k pálení po své nemoci už nevrátil. Přidal se k mladíkovi, který tlačil po Akkře čtyřkolový vozík, a sbíral s ním kovový šrot z domácností, kanceláří a skládek. Dnes studuje na univerzitě v Kumasi a chce, aby stát práci s elektroodpadem zlegalizoval, vyškolil recyklátory a dal jim ochranné pomůcky.

Zdroje:

https://www.modernghana.com/news/1414726/what-i-learned-growing-up-in-agbogbloshie-and.html

https://www.kwbu.org/2015-01-04/a-shadow-economy-lurks-in-an-electronics-graveyard

https://www.aljazeera.com/gallery/2014/2/12/ghanas-e-waste-magnet/

https://www.equaltimes.org/the-informal-e-waste-and-metal

https://www.who.int/news/item/15-06-2021-soaring-e-waste-affects-the-health-of-millions-of-children-who-warns

https://arnika.org/cesi-nasli-dioxiny-v-ghanskych-vejcich

https://www.citinewsroom.com/2021/07/we-didnt-know-relocation-to-adjen-kotoku-included-us-agbogbloshie-scrap-dealers/

https://www.npr.org/sections/goats-and-soda/2024/10/05/g-s1-6411/electronics-public-health-waste-ghana-phones-computers

https://www.bbc.com/news/articles/c4gvq1rd0geo

https://gna.org.gh/2025/02/we-wont-condone-burning-of-e-waste-other-materials-minister-cautions-scrap-dealers/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz