„Uvažuju, že se zastřelím!“ Coppola kvůli Apokalypse zastavil dům a jeho hlavní hvězda málem zemřela

Bylo krátce po třetí ráno, když Martin Sheen pochopil, že umírá. Psal se březen 1977 a šestatřicetiletý herec ležel sám v pronajaté chatě na svahu nad sopečným jezerem, zatímco venku zuřila vichřice. Manželka Janet odjela do Manily a v domě nebyl telefon. Sheena polil pot, do pravé paže mu vystřelila bolest a pak se mu rozlila po hrudi. Věděl přesně, co to je. Na infarkt zemřela jeho matka, otec i dva starší bratři.

Na podlaze se nějak nasoukal do šatů a po čtyřech se doplazil ke dveřím. Venku se palmy ohýbaly až k zemi a oblohu trhaly blesky. Sheen přestával vidět, slabě volal na strážné, a pak upadl a už se nezvedl.

Našel ho až jeden ze strážných na obchůzce, položil ho na prkna na korbě džípu a odvezl z kopce k mladému vesnickému lékaři. Ten mu strčil pod jazyk nitroglycerin. Pak se nad Sheenem sklonil kněz, lámanou angličtinou se zeptal, jestli se chce vyzpovídat, a když herec nedokázal odpovědět, začal odříkávat poslední pomazání. Do nemocnice v Manile ho nakonec přes bouři odvezla jedna z helikoptér, které se používaly při natáčení.

Režisér Francis Ford Coppola bohužel nemyslel jen na Sheenovo zdraví. Film byl dávno přes rozpočet a stačilo málo, aby investoři zastavili peníze. Na nahrávce, která se později objevila v dokumentu o natáčení, nařizuje, aby mu všichni hlásili, že je vše v pořádku, „dokud neřeknu: Marty je mrtvý“. Navenek se tvrdilo, že Sheen dostal úpal.

Nápad přenést Conradovu novelu Srdce temnoty do vietnamské války měl scenárista John Milius. Z kapitána, který pluje proti proudu Konga za záhadným Kurtzem, se u něj stal americký důstojník s rozkazem najít a zabít šíleného plukovníka, kterého v kambodžské džungli uctívají domorodci jako boha. Režírovat to měl George Lucas, a to rovnou ve válečném Vietnamu. Studia se ale bála, Lucas se pustil do Hvězdných válek a projekt připadl Coppolovi. Ten měl za sebou dva díly Kmotra, patřil k nejmocnějším mužům Hollywoodu a netušil, do čeho se pouští.

Americká armáda půjčit helikoptéry odmítla, a tak padla volba na Filipíny. Byla tam levná pracovní síla, džungle jako ve Vietnamu a armáda s americkými vrtulníky, které slíbil půjčit prezident Ferdinand Marcos. Horší to bylo s herci. Roli kapitána Willarda postupně odmítli Steve McQueen, Al Pacino i Clint Eastwood, protože nikdo nechtěl strávit měsíce v pralese. Režisérova žena Eleanor, která celé natáčení zaznamenávala do deníku, si tehdy zapsala: „Sebere své Oscary a vyhazuje je z okna.“ Úlomky soch pak na zahradě sbíraly děti.

Willarda nakonec dostal Harvey Keitel a Marlon Brando slíbil, že si zahraje Kurtze. 1. března 1976 odletěla celá rodina Coppolových do Manily. Natáčení mělo trvat čtyři měsíce. Jak hluboce se všichni mýlili.

Kamery se roztočily 20. března a s Keitelem byl režisér nespokojený už po několika dnech. Herec podle něj neuměl Willarda hrát „jako pasivního pozorovatele“. Coppola tedy udělal něco v Hollywoodu nevídaného. Vyhodil hlavního představitele, odletěl do Los Angeles a přivezl Martina Sheena, který na Filipíny dorazil 24. dubna. Noviny se chopily první velké zprávy z natáčení s titulkem, že Coppola přišel o plnovous, sedmnáct kilo a hvězdu Keitela. A to bylo teprve na začátku.

Fotograf časopisu Time Dirck Halstead, který o rok dřív fotografoval pád Saigonu, se ráno na place probudil do zvuku, který neslyšel celý rok. Na náves dosedaly vrtulníky se znaky americké jízdní divize, kulometčíci kontrolovali zbraně a Vietnamci před chýšemi vařili polévku. Kamera nikde. Filmaři objeli filipínské bary a naverbovali každého cizince, který vypadal jako americký voják, a vojenští poradci z nich za dva týdny vycvičili přesvědčivou armádu. Jeden z nich, který kdysi utekl před povoláním do Kanady, Halsteadovi u snídaně hrdě tvrdil, že kdyby jeho četa byla ve Vietnamu, válku by vyhráli.

Jenže prezident Marcos vedl vlastní válku. Jeho armáda zrovna potlačovala povstání na jihu země a helikoptéry měly přednost tam. Halstead byl u toho, když pyrotechnici čtyři hodiny znovu chystali výbuchy pro scénu útoku na vesnici. Za šera režisér zavolal akci, nálože se rozjely a vtom se vedoucí helikoptéra stočila k jihu a ostatní ji následovaly. Styčný důstojník Coppolovi oznámil, že je odvolali do útoku na rebely. Štáb nikdy nevěděl, kolik strojů vlastně přiletí. Armáda slíbila pět a dorazily tři, a ty pak filipínští piloti, kteří nebyli zvyklí na kamery, vytrvale vyváděli ze záběru. Do bojů odlétali tak narychlo, že nestihli přetřít americké znaky, a povstalci se tak občas ocitli pod palbou helikoptér s americkou hvězdou na boku.

Slavný nálet za zvuků Wagnerovy Jízdy Valkýr, při kterém podplukovník Kilgore v podání Roberta Duvalla dobývá vesnici hlavně kvůli vlnám na surfování, nakonec vznikl u městečka Baler. Při explozi napalmu vzplálo přes 1 200 galonů benzinu a režisér ucítil žár i na druhém břehu laguny. Surfaři, které produkce najala, celé týdny trpělivě čekali na svou scénu. Když konečně přišla, ukázalo se, že surfovat vlastně neumějí, a na vlny museli kaskadéři. Coppola si ve scéně střihl malou roli televizního režiséra, mimo záběr se ale cítil jako generál prohrávající válku. V dubnu 1976 mluvil o katastrofě za dvacet milionů dolarů a dodal: „Uvažuju, že se zastřelím!“

Koncem května se přihnal tajfun Olga, nejhorší bouře, která Filipíny zasáhla od roku 1932. Architekt Dean Tavoularis vzpomínal, že pršelo tak, až bylo venku „doslova bílo“, a stromy se ohýbaly do pětačtyřiceti stupňů. Tajfun zničil většinu dekorací včetně scény s děvčaty z Playboye, natáčení se 26. května zastavilo a štáb odletěl na dva měsíce domů. Jako by toho nebylo dost, někdo ukradl celou výplatu.

Nejdramatičtěji bouři prožil tehdy neznámý Scott Glenn, kterého Coppola najal na pár dní. Zatímco většina štábu odletěla na víkend do Manily, on zůstal s hrstkou lidí na místě, které se přes noc proměnilo v ostrov. Glenn, bývalý mariňák, převzal velení, a když místní žena začala rodit dvojčata, vypálil z kokosů pálenku, na kterou několik hodin běžel generátor, aby bylo u porodu vidět. Tři dny neměli s Manilou spojení.

Když voda opadala, přijel Coppola s pojišťováky, kteří museli vidět, že natáčet nejde. Režisér s kameramanem Vittoriem Storarem jim chtěli dokázat, že rozvodněnou řeku přejedou. Nasedli do člunu uvázaného lanem ke břehu a proud jím okamžitě smýkl. Glenn pochopil, že jakmile se lano napne, loď se převrátí, a tak k ní doběhl a lano přeřízl nožem. Člun se srovnal a odplul po proudu, kde ho zachytili. Vděčný Coppola mu nabídl jakoukoli roli. Chytrý Glenn si vybral němou postavu kapitána Colbyho, jen aby mohl být nablízku Brandovi, a pak měsíce žil s domorodými Ifugaoy. „Z mé dvoutýdenní práce se stala sedmiměsíční,“ smál se později.

Natáčení bylo šest týdnů pozadu a miliony přes rozpočet. Coppola si od studia United Artists půjčil, ale za tvrdou cenu: pokud film nevydělá přes čtyřicet milionů, ručí za překročení rozpočtu osobně. Zastavil přitom i vlastní dům.

Třetího srpna 1976 natočil Coppola scénu, kterou podle vlastních slov vymyslel ve snu. Kapitán Willard leží sám v saigonském hotelu, pije a čeká na rozkaz. Byl to zároveň den Sheenových šestatřicátých narozenin a herec byl doopravdy opilý. Nahý předváděl před zrcadlem karatistické chvaty, až ho pěstí rozbil a rozsekl si palec. Režisér chtěl přestat točit a volal připravenou sestru, Sheen ale odmítl. „Prosil jsem ho, ať točí dál,“ vzpomínal. Další půlhodinu se válel po posteli, vzlykal, rozmazával si krev po obličeji a nadával kameře. Eleanor se bála, že se vrhne na Francise. Dostat ho pak do auta trvalo dvě hodiny.

Sheen později říkal, že v té scéně veřejně vymítal vlastní démony, hlavně alkohol. S Willardem bohužel splýval čím dál víc a uzavíral se i před rodinou, až manželka Janet poslala jejich děti zpátky do Ameriky k příbuzným.

Džungle si brala i ostatní. Sam Bottoms, který hrál surfaře Lance, přiznal, že na place bral LSD, marihuanu i speed, a k tomu chytil měchovce. Laurence Fishburne tvrdil, že je mu šestnáct, přitom mu bylo teprve čtrnáct. Režisér se při konkurzu zeptal náhodné asistentky, jestli si myslí, že by tomu klukovi mohlo být osmnáct, a roli mu dal. Natáčení se protáhlo tak, že když film přišel do kin, bylo mu opravdu osmnáct. Při scéně s tygrem zase cvičitel přiznal, že zvíře týden nekrmil. Když tygr vyrazil z křoví, herci i štáb v panice šplhali na stromy.

Coppolova posedlost dokonalostí přitom nepolevovala. Pro scénu večeře na staré francouzské plantáži trval na tom, aby bílé víno mělo přesnou teplotu a červené před podáváním hodinu a půl dýchalo. Sekvenci, která stála statisíce dolarů, pak celou vystřihl.

Pak přijel Marlon Brando. Podle Coppoly ho měl na tři týdny za milion dolarů týdně a peníze by dostal, i kdyby nenatočil ani záběr. Měl zhubnout a přečíst Conrada, aby mohl hrát vyzáblého plukovníka, kterého v džungli stravuje malárie. Nesplnil ani jedno. „Přijel velmi tlustý, jako nezodpovědné dítě,“ vzpomínal režisér.

Celé dny pak oba muži seděli na hausbótu a mluvili o postavě, zatímco milionové počítadlo neúprosně běželo. Po pěti dnech neměli natočeno nic. Coppola chtěl, aby se Kurtz oholil dohola, jak ho popisuje Conrad. Brando tvrdil, že knihu četl a nápad nefunguje, a hádali se celý týden. Pak jednoho rána přišel s holou hlavou.

Když se ho režisér zeptal, co se stalo, odpověděl: „Lhal jsem. Nikdy jsem to nečetl. Přečetl jsem to včera v noci.“ Coppola ho každopádně oblékl do černého, natáčel ho ve tmě a v celkových záběrech ho nahradil dvoumetrovým dublérem, aby Kurtz působil jako obr, ne jako tlouštík.

Do toho se přidal Dennis Hopper, který hrál fotoreportéra uhranutého Kurtzem. Na place byl o měsíc dřív a podle kolegů se nemyl. U večeře Brandovi řekl, že se vsadí, že knihu nečetl. Myslel tím vojenskou příručku zelených baretů, Brando si ale myslel, že jde o Conrada, a vybuchl. „Odmítal být na place ve stejnou dobu jako já,“ vzpomínal Hopper. Jejich společné scény se pak točily odděleně.

Proti proudu řeky mezitím šest set dělníků stavělo Kurtzův chrám. Měl vypadat jako peklo na zemi a koproducent Gray Frederickson tam při jedné návštěvě našel odpadky, mrtvé krysy a řadu skutečných lidských těl zavěšených na stromech. Rekvizitáři je koupili od muže, který se vydával za dodavatele lékařských fakult. Ve skutečnosti to byl vykradač hrobů. Na místo dorazila policie, a protože těla mohla patřit obětem vraha, zabavila celému štábu pasy. „Ale zjistili pravdu a toho chlapa zavřeli,“ řekl Frederickson. Ve filmu nakonec místo mrtvol leží komparzisté. Ani pro ně to nebyla žádná legrace: ti nebožáci, kteří hráli useknuté hlavy, seděli zakopaní v bednách od osmi ráno do šesti večer, než Coppola natočil osmatřicet záběrů.

Po Vánocích 1976 si Coppola prohlédl, co má, a zjistil, že film nemá konec. Na denních rozpisech natáčení stálo často jen „scéna neznámá“. Eleanor ho tou dobou natáčela kamerou a některé jejich rozhovory tajně nahrávala. Na jedné z nahrávek jí zoufale tvrdí, že „z hloubi srdce“ ví, že točí špatný film. Přemýšlel, jakou nemoc by mohl chytit nebo jestli by nemohl spadnout z plošiny, aby měl důstojnou cestu ven. Prodělal epileptický záchvat, po kterém ženě řekl, že se „propadá do tmy“, a třikrát vyhrožoval sebevraždou.

Rozpadalo se i manželství. Coppola měl na place poměr a Eleanor oznámil, že miluje obě ženy stejně. Ve svém deníku, který později vyšel knižně, otevřeně přiznala, že část jí „čekala, až mě Francis opustí, nebo zemře“. Statečná Eleanor ale zůstala a oba spolu prožili ještě dalších téměř padesát let.

Na začátku roku 1977 se štáb vrátil do džungle a přišla ona březnová noc, kdy Sheen málem zemřel. Zatímco se zotavoval, zaskakoval za něj mladší bratr Joe Estevez, kterého kameramani natáčeli zezadu. Bratři si byli tak podobní, že Coppola později přiznal, že v hotovém filmu už sám nepozná, ve kterém záběru je který z nich. Joe nakonec namluvil i Willardův komentář, protože Martin neměl čas a jeho hlas od bratrova nikdo nerozeznal. Sheen se na plac vrátil 19. dubna, šest týdnů poté, co mu kněz dával poslední pomazání.

Konec filmu režisér nakonec našel u Ifugaů, kteří hráli Kurtzovy uctívače. Kmen se chystal obětovat vodního buvola právě v poslední natáčecí den, a tak Coppola nechal Sheena zabít Kurtze ve chvíli, kdy domorodci buvola ubíjejí mačetami. Ubohé zvíře zemřelo doopravdy a před kamerou. Coppola se hájil, že by obřad proběhl tak jako tak, americká humánní asociace přesto dala filmu hodnocení „nepřijatelné“. Natáčení skončilo 21. května 1977, po 238 dnech. Původně mělo trvat šestnáct týdnů.

Rozpočet, odhadovaný původně na dvanáct až čtrnáct milionů dolarů, se zdvojnásobil. United Artists uzavřeli na Coppolův život pojistku na patnáct milionů a režisér dal do zástavy auto, dům i zisky z Kmotra. Ve střižně ho čekalo přes milion stop filmu a novináři místo Apocalypse Now psali posměšně „Apocalypse When?“. Premiéra se odkládala znovu a znovu a za osmnáct milionů dolarů nad rozpočet ručil režisér sám. Když z Lucasových Hvězdných válek mezitím vyrostl kasovní trhák, poslal starému příteli telegram s prosbou o peníze.

Devatenáctého května 1979 se v Cannes poprvé v historii promítal v soutěži nedokončený film. Apokalypsa neměla titulky, technici celou noc montovali do sálu další reproduktory a Coppola přišel na premiéru s osmiletou dcerou Sofií na ramenou. Na tiskové konferenci se pustil do novinářů, kteří ho roky zesměšňovali. Ptal se, proč je kritizován zrovna on, když se dá „tolik utratit za gorilu nebo za malého pitomce, co lítá po nebi“, a narážel tím na King Konga a Supermana. Pak pronesl větu, která se stala známou: „Můj film není o Vietnamu, je to Vietnam.“ Později se za ni styděl.

Apokalypsa se o Zlatou palmu podělila s Plechovým bubínkem, část publika verdikt přijala pískotem. Do amerických kin vstoupila v srpnu 1979, celosvětově vydělala sto padesát milionů dolarů, získala dva Oscary a dnes patří k nejlepším filmům všech dob. Eleanořiny záběry a tajné nahrávky se v roce 1991 staly základem dokumentu Hearts of Darkness: A Filmmaker's Apocalypse, z něhož svět poprvé uviděl, jak blízko byl celý štáb šílenství.“

Zdroje:

https://guideposts.org/articles/prayer/true-stories-of-answered-prayer/guideposts-classics-martin-sheen-on-rediscovering/

https://digitaljournalist.org/issue0108/apocalypse.htm

https://www.gamesradar.com/the-making-of-apocalypse-now/

https://www.gq.com/video/watch/iconic-characters-scott-glenn-breaks-down-his-most-iconic-characters

https://marlonbrando.com/brando-v-coppola-debunking-the-myth-of-apocalypse-now/

https://www.rogerebert.com/reviews/hearts-of-darkness-a-filmmakers-apocalypse-1992

https://www.slashfilm.com/783841/the-apocalypse-now-controversy-explained/

https://www.oscars.org/collection-highlights/apocalypse-now