Článek
Jsem bývalý voják Armády České republiky. Strávil jsem v ní něco málo přes půl roku, a i za tak krátkou dobu jsem pochopil, proč tolik lidí odchází. Tento článek píšu na základě vlastní zkušenosti, protože situace v AČR mě upřímně zklamala.
Mnoho lidí si myslí, že za odchody vojáků stojí nízké platy nebo strach z války. Skutečnost je ale jiná. Hlavní problémy armády nespočívají v penězích, ale v chaotické organizaci, špatném vybavení a zastaralém přístupu k vojákům.
Cílem tohoto článku není armádu jen kritizovat, ale upozornit na problémy, které jsou dlouhodobě přehlížené a které odrazují nové rekruty. Pokud se nic nezmění, česká armáda bude mít stále větší problém udržet si kvalitní lidi – a to v době, kdy by měla být silná a připravená.
Plat? Ne, tím to není
Mnoho lidí se domnívá, že vojáci odcházejí kvůli nízkému platu, ale to není pravda. Nástupní plat pro svobodníka bez jakékoli specializace a s výučním listem je lehce nad 34 000 Kč čistého. Plat se skládá z:
- Služebního tarifu (31 810 Kč)
- Stabilizačního příplatku (7 000 Kč)
- Příspěvku na bydlení (3 000 Kč)
- Náhrady za dojíždění (např. 620 Kč za 20 km)
Na civilním trhu práce je takový plat pro někoho bez praxe těžko dosažitelný. Přesto z armády odchází rekordní počty lidí a noví rekruti sotva pokrývají odchody.
Strach z války? Ani to není hlavní důvod
Často slýchám, že lidé odcházejí ze strachu z války na Ukrajině. To je ale omyl. Kdo se rozhodne pro vstup do armády, buď s touto možností počítá, nebo je přesvědčený, že se ho válka nedotkne.
Historie ukazuje, že mladí lidé se války často nebojí – v první i druhé světové válce se do armády hlásili dobrovolně a s nadšením. Střet s realitou ale býval tvrdý.
Skutečné problémy: výbava, chaos, přetěžování
Nedostatečné vybavení
Jedním z největších problémů je katastrofální stav základního vybavení. Mnoho věcí je nepraktických, nekvalitních, nebo je vojáci vůbec nedostanou.
- Přesluhující batohy – běžná věc, o které se mluví už roky.
- Chrániče kolen na suchý zip – při jakékoli dynamické činnosti padají nebo nedrží na místě. Řešení? Koupit si vlastní nebo si je přelepit páskou.
- Chybějící zimní výbava – vojáci si musí kupovat vlastní bundy, rukavice a čepice. Když přijde zima, vypadá to spíš jako maškarní bál než vojenská jednotka.
A to je jen špička ledovce. Problémy jsou i s obuví, sportovním oblečením nebo nosiči plátů.
Organizační chaos
Armádní organizace je tragická. Běžně se stává, že se jednotka má někam přesunout, na místě má čekat odvoz nebo další jednotka, ale na místě nikdo nečeká, takže se jde zpátky. A to mluvíme o běžném stavu. Jak by vypadala organizace ve válečné situaci, si raději ani nepředstavuji.
Slabá fyzická příprava
Aby se člověk dostal do armády, musí splnit fyzické normy – ty jsou však nastavené tak nízko, že by je zvládl i žák základní školy. Po přijetí následuje kurz základní přípravy, který trvá pouze 1,5 měsíce. Přirovnal bych ho ke skautskému táboru, který jsem absolvoval v deseti letech.
Pak přichází realita: nováček se dostane ke svému útvaru a očekává se, že okamžitě udrží tempo se zkušenými vojáky. Výsledkem je, že mnoho nováčků rychle odpadne.
Zastaralé přístupy
V armádě stále přežívají praktiky, které by si pamatovali i starší generace které ještě zažili povinnou vojnu:
- "Vojáci, je vám zima?" – Pokud někdo odpoví kladně, následuje série kliků.
- Kolektivní tresty – jednotka je trestána za chybu jednotlivce, který ji často udělal z neznalosti.
- Důraz na čistotu bez ohledu na situaci – na cvičení je bláto? Nezájem, boty musí být dokonale čisté.
To všechno vytváří nepříjemné pracovní prostředí, které mnoho lidí nehodlá dlouhodobě snášet.
Proč se nic nemění?
Všechny tyto problémy vedou k tomu, že se do AČR nikdo nehrne. Místo aby se hledala skutečná řešení, jednoduše se zvyšují platy. Otázkou je, jak dlouho to bude fungovat a kam až jsme ochotni zajít, než konečně začneme řešit příčiny místo následků.
Pokud se něco nezmění, česká armáda bude dál trpět vysokou fluktuací a nízkou atraktivitou pro nové rekruty. A to v době, kdy bychom potřebovali pravý opak.
