Kolik stojí svoboda? Roční rozpočet ze 14 zemí vs. život v Praze

​Když jsme v lednu 2025 odletěli s jednosměrnou letenkou do Indie, neměli jsme v ruce žádný podrobný itinerář. Jen neúplný seznam zemí k navštívení a slib sami sobě, že se domů nevrátíme dříve než za rok. Dnes sedím s kávou v Paraguayi, procházím data z naší cestovní aplikace a vracím se k uplynulému roku. Rok 2025 je už pár měsíců za námi a s ním i první velká kapitola, která si zaslouží víc než jen nostalgické vzpomínání – zaslouží si analýzu.

V tomhle textu záměrně vynechávám krásy památek a přírody. Chci se věnovat čistě pragmatické stránce cestování: financím a logistice. Píšu ho s nadějí, že pomůže každému, kdo se pokouší sestavit rozpočet pro své vlastní plány, a snad i vyvrátí pár mýtů o tom, kolik svoboda pohybu skutečně stojí.

Finanční rámec roku 2025

1 rok. 14 zemí. Celkové náklady: 650 831 Kč za dva.

Tato částka je konečná a kromě běžné elektroniky zahrnuje úplně všechno: od letenek a ubytování přes pojištění až po technické vybavení pořízené před odjezdem. Nejde o odhady, ale o přesná data, která jsme den po dni zaznamenávali.

Je rok cestování dražší než rok v Praze?

Když lidem řeknete, že jste rok cestovali po světě, první reakce bývá: „To musí stát majlant.“ Čísla ale říkají něco jiného. Srovnali jsme naše reálné cestovní náklady s tím, co by průměrný pár utratil za rok života v Praze.

Podívejte se na kompletní srovnání výdajů položku po položce:

Rok na cestách nás vyšel srovnatelně s odhadovaným rokem života v Praze (vycházíme z dat ČSÚ i našich vlastních zkušeností). Porovnání samozřejmě není dokonalé. Doma člověk platí i věci, které na cestách vůbec neřeší – třeba vybavení bytu, různá pojištění nebo dárky. Tyto položky jsme proto do tabulky nezahrnovali. Při plánování rozpočtu pro rok 2026 je také nutné počítat s tím, že výdaje za dopravu budou kvůli současné geopolitické situaci pravděpodobně výrazně vyšší.

Samotné finance nakonec tedy nejsou tou největší překážkou. Samozřejmě si na to člověk musí nejdřív našetřit, ale skutečná výzva leží v hlavě. Zatímco doma se opíráte o jistotu výplaty, která každý měsíc přistane na účtu, na cestě žijete s vědomím, že jen ukrajujete z konečného balíku úspor. Vyrazit do neznáma bez pravidelného příjmu vyžaduje často víc psychické odolnosti než peněz. Není to o luxusu, ale o ochotě vyměnit pohodlí a stabilní příjem za svobodu, která s sebou zkrátka nese i nutnost krotit výdaje.

Daň za svobodu: Když jde do tuhého

Nebylo to ale vždy zalité sluncem. Jsou momenty, které vám v mžiku připomenou, jak křehká ta svoboda může být. Jako když jsme v Austrálii u Wallamanových vodopádů zapomněli tašku se všemi kartami a pasy. Zjistili jsme to, až když jsme byli téměř dvě stě kilometrů daleko a padal večer. Ten pocit, kdy sáhnete do batohu a nahmatáte jen prázdno, je nepopsatelný. Najednou nejste svobodní cestovatelé, ale lidé bez identity, bez peněz a bez jistoty.

Museli jsme se otočit, zaplatit si online kemp co nejblíže vodopádu a v naprosté nejistotě vyčkat na světlo. Celou noc jen doufáte a v duchu prosíte, aby tam doklady zůstaly, jinak by naše cesta po Austrálii v tu ránu skončila. Museli bychom vynechat všechna plánovaná místa a jet do Sydney na ambasádu žádat o nové papíry, abychom vůbec mohli odletět na Zéland.

K vodopádům se musí šlapat asi 45 minut dolů a my hned za svítání běželi zpět s bušícím srdcem. Díky bohu jsme tašku našli na jednom z kamenů, který bylo v tom terénu neuvěřitelně těžké identifikovat. Ta úleva byla silnější než jakýkoli výhled z vrcholu hory.

Navzdory takovým situacím, nepohodlí dlouhých cest, neustálému balení a vybalování a střídání ubytování, bychom neměnili. Když nás přepadne únava, stačí si připomenout realitu běžného pracovního dne v kanceláři. Tenhle kontrast nám vždycky rychle připomene, že i ty těžší chvíle k té svobodě prostě patří.

Logistika: Od motorek po lůžkové vlaky a kouzlo „shoulder season“

Způsob, jakým se v dané zemi pohybujete, zásadně ovlivňuje nejen rozpočet, ale i celkový prožitek. V jihovýchodní Asii se nám jednoznačně osvědčil skútr, což byl zážitek sám o sobě. V Indii nás pak velmi příjemně překvapily vlaky s lůžkovou úpravou. Pokud si člověk nevybere ty nejnižší třídy, je cestování překvapivě pohodlné. V Austrálii a na Novém Zélandu byly jasnou volbou karavany. V USA jsme pak zvolili kombinaci auta a motelů, která v listopadu vyšla lépe než karavan.

Rozpočet nám pomohlo udržet na uzdě také dobré načasování. Nejdůležitější je cílit na tzv. „shoulder season“ – období těsně před hlavní sezónou nebo po ní. Tehdy jsou ceny za ubytování a lety výrazně nižší, ale počasí je stále příznivé. Například na Novém Zélandu můžete v tomto období sehnat karavan klidně za třetinu ceny oproti hlavní sezóně. Kromě správného načasování se nám osvědčilo sledování recenzí. Ať už šlo o výběr ubytování, restaurace nebo konkrétní zážitek, zpětná vazba od ostatních cestovatelů byla tím nejlepším filtrem.

S logistikou se pojí i nečekané výdaje. Když jsme projížděli australský Queensland, místní nás v kempu varovali, jak vysoké jsou v této oblasti pokuty i za malé přestupky. My jsme si to bohužel brzy ověřili na vlastní kůži. Jedna přehlédnutá značka nás vyšla na víc než týden života v Indii.

Gastronomie: Kde je čerstvě připravené jídlo luxusem a kde standardem?

Na vlastní kůži jsme pocítili propastný rozdíl mezi „východním“ a „západním“ stylem stravování. V Asii a Indii je jídlo z čerstvých surovin extrémně dostupné a výborné. Jedli jsme v lokálních stáncích dvakrát denně, cítili se skvěle a shodili pěkných pár kilo. V těchto částech světa je nákup ultrazpracovaných potravin v supermarketu luxusem, zatímco voňavé kari je naprostým standardem.

Na Západě se karta obrátila. Začalo to v Austrálii, kde supermarkety neustále lákají na slevy chipsů, sladkostí a dalších šmakulád, kterým se jen těžko odolává – ostatně stejně jako v USA nebo v Evropě. V těchto zemích jsme si museli také začít vařit sami a do restaurací vyráželi spíše výjimečně, abychom okusili typickou místní kuchyni. Na Zélandu naše menu příjemně zpestřila sezóna avokád a levné jehněčí.

Největší šok přišel v USA. Měli jsme nabitý program, měnili ubytování obden a poprvé v životě jsme tam vyhodili jídlo po prvním kousnutí – brownies ze supermarketu bylo tak plné chemie, že se nedalo jíst. Abychom ušetřili čas i peníze, stahovali jsme si aplikace fastfoodů a využívali akce na jídlo zdarma za registraci nebo věrnostní body. Sice nám to zachránilo rozpočet, ale tělo dostalo takový šok, že jsme měli paradoxně větší potíže než v obávané Indii. V Mexiku pro nás bylo jídlo v restauracích opět finančně dostupné, i když nás překvapilo, že nebylo vůbec ostré. Zatímco v Thajsku pálí téměř vše už od kuchaře, tady na stole většinou stály chilli pasty k vlastnímu dochucení.

Ubytování a aktivity: Soukromí a zážitky v kostce

Co se týče ubytování, měli jsme jasno: jedině soukromé pokoje. Na sdílené pokoje už se necítíme a s mým lehkým spánkem by to byla spíše forma mučení než odpočinek. V Asii a v Mexiku to byly zejména soukromé pokoje v hostelech. V USA jsme vsadili hlavně na motely. S cenou kolem 1 100 Kč za noc (v listopadu) nás jejich kvalita ve srovnání s Evropou mile překvapila – koberce, obří postele, mikrovlnka, kávovar a snídaně v ceně. Můžeme potvrdit, že Bibli v nočním stolku opravdu najdete – jen ve Vegas z nějakého důvodu chyběla.

Naplánování programu je základem pro klidnou mysl i vyrovnaný rozpočet. Nechcete promarnit jedinečné zážitky, ale zároveň nechcete utrácet za zbytečnosti a turistické pasti. Proto jsme se zaměřili na zážitky zdarma (příroda, trhy, historická centra) a na ikonická místa, která nám stojí za to vidět i přes vyšší cenu nebo davy lidí – jako je Tádž Mahal, pozorování velryb, Hobitín apod. Dále jsme volili alternativy k populárním místům, kdy často stačí popojet o kousek dál a máte stejný zážitek bez davů v zádech. Naopak vyloženě předražené ‚instagramové pasti‘ typu houpaček na Bali jsme bez milosti škrtali. Chybí jim autenticita a zbytečně vysávají rozpočet.

Rozpočet pod lupou: Kolik stály jednotlivé země?

Níže uvádím reálnou útratu přímo na místě v jednotlivých destinacích. Částky představují č reálnou útratu za ubytování, jídlo, lokální dopravu a aktivity přímo v daném státě. Jsou uvedeny bez mezinárodních letenek, víz, vybavení a cestovního pojištění.

Závěrem

Celková měsíční bilance na osobu vychází na 27 118 Kč. Před cestou jsme si náklady nikdy takto podrobně nevedli, ale tahle zkušenost nám neuvěřitelně srovnala priority. I když po návratu domů pravděpodobně přestaneme zapisovat každý výdaj, návyk vědomě se rozhodovat, za co vynaložíme prostředky i energii, už s námi zůstane.

Dlouhodobé cestování samozřejmě není pro každého a ne každý je v životní situaci, kdy by si to mohl dovolit. Pro kohokoliv, kdo si ale s touhle myšlenkou zahrává, to můžeme jen doporučit. Člověk si díky tomu uvědomí spoustu věcí o světě i o tom, co máme doma. My ostatně v tomhle životním stylu od ledna pokračujeme dál. Aktuálně projíždíme Střední a Jižní Ameriku, stále jsme na cestě a dál sbíráme zkušenosti i data, která zase jednou v budoucnu propojíme do dalšího shrnutí.

Diskuse: Co si o tom myslíte vy?

1. Přijde vám 27 tisíc za osobu měsíčně za život na cestách hodně, nebo málo v porovnání s vašimi náklady v Česku?

2. Dokázali byste si představit žít rok čistě z úspor bez jistoty měsíční výplaty?