Článek
Od válečných polí k panice u igelitového pytlíku: Dřív byli koně partnery v hlučných bitvách. Dnešní realita je ale jiná – stačí, aby u cesty zašustil obyčejný igelitový pytlík nebo poletoval list, a z hrdého oře je rázem panikář. Jejich sebezáchovný pud funguje spolehlivě, ale občas na ty nejabsurdnější podněty.
Proč je zvracení pro koně tabu: Možná vás překvapí, že kůň neumí zvracet. Jídlo jde v jejich trávicí soustavě jen jedním směrem, což je velký problém. Když takový kůň v hodnotě stovek tisíc či milionů omylem pozře lístek jedovaté rostliny, jeho tělo se ho nedokáže zbavit, což může mít fatální následky.
Čím menší, tím horší (aneb diktát poníků): V koňském světě neplatí, že velikost rovná se autorita. Dvoumetrový hřebec vás většinou respektuje, ale sotva metrový shetlandský poník má vlastní hlavu. Výsledkem bývá komická situace, kdy se majitel chtěl jít projít s poníkem na vodítku, ale ve skutečnosti to vypadá, že poník si na procházku vyvedl zoufalého člověka.
Vznešenost, síla a parťák do života: Abychom koním nekřivdili – jejich kouzlo za to stojí. Dokážou vycítit vaši náladu dřív, než si ji sami uvědomíte, a když si vybudujete důvěru, získáte oddaného přítele do dobrého i zlého.
Až příště potkáte koně, který se bojí vlastní stínu, vzpomeňte si, že v tomhle křehkém těle stále dřímá duše starověkého gladiátora – jen má zrovna slabší den.
