Článek
Probudil jsem se do chladného rána. Byla mi zima na sobě jsem měl jen lehkou přikrývku. Zítra je ten den s velkým D. Dostanu svoji novou loď s posádkou a poletíme prozkoumávat vesmír. Vstal jsem a šel k oknu abych se podíval na ponuré město zahalené lehkou mlhou. Mrholilo. V dálce se z mlhy drala do výšky jen špička velitelství. Na nejvyšším bodě blikalo jen takové malé červené světýlko. Zavřel jsem okno a šel se převléct do teplákové soupravy. Dnes jsem měl v plánu jít běhat. Mám rád když můžu běžet. To jak mi kapky deště naráží do tváře a stékají dolů. To je přesně ten pocit kdy si říkám, že žiji. Obul jsem si své běžecké boty a vyrazil směrem ke dveřím od mého bytu. Málem bych zapomněl musím si vzít svůj ComBand(náramek s mnoha funkcemi) abych byl na příjmu kdyby se něco dělo i když oficiálně jsem ještě mimo službu. Služba mi začíná zítra v osm hodin. Seběhl jsem schody dolů a vydal se na svou obvyklou trasu kolem centra dál až do krásného parku. Během krátké pauzy v parku jsem zahlédl několik aut s naší vlajkou. Jeli přímo k velitelství. Bude to souviset s oficiálním uvedením mojí budoucí lodi Aurora. Když jsem doběhl zpět k bytu zavolal mi admirál našich speciálních vesmírných sil. Zkráceně jak říkáme SVS. Mám se dostavit dnes v 18:00 na velitelství.
Později jsem ze skříně vytáhl svoji uniformu by krásně vyžehlená. Připravoval jsem se na cestu k velitelství. Rychle jsem snědl svoje ovesné vločky s trochou kakaa. Oblékl jsem se a vydal se na cestu na velitelství. Cestou jsem přemýšlel o tom co se asi děje, že mě povolali už dnes. Oficiální program kolem zahájení provozu lodi Aurora měl být zahájen až zítra v 9 hodin. Na chvíli jsem zavřel oči. Užíval jsem si klidnou jízdu autem.
Probral jsem se až před velitelstvím. Vystoupil jsem s auta a vydal se za admirálem…
