Evropa bez letadla: kam se dá pohodlně dojet vlakem z Česka

Letos na podzim jsme si s manželkou dali jeden malý cestovatelský úkol: zkusit Evropu bez letišť. Žádné ranní vstávání kvůli odjezdu na letiště, žádné odbavování kufrů, bezpečnostní kontroly ani čekání u gatů. Místo toho nádraží, káva do kelímku a výhled z okna, který se postupně mění z české krajiny na německá města, rakouské vinice nebo alpské hory.

Česko má totiž jednu velkou výhodu – ležíme uprostřed Evropy. A i když jsme si dlouho zvykli přemýšlet o cestování hlavně v hodinách strávených ve vzduchu, vlakem se dá překvapivě pohodlně dostat do řady míst, kam bychom ještě před pár lety automaticky hledali letenky. Pro letošní podzim jsme si proto vytipovali několik tras, které dávají smysl nejen podle mapy, ale hlavně jako příjemný výlet ve dvou.

Vídeň je pro nás asi nejjednodušší odpověď na otázku, kam se vydat vlakem. Nemusíme plánovat žádnou složitou logistiku a cesta sama o sobě není důvodem, proč by člověk měl z výletu dělat několikadenní expedici. Z Prahy se dá jet přímými spoji přes Brno a Břeclav a během cesty máme dost času na knížku, podcast nebo prostě jen koukání z okna.

Právě na podzim bychom Vídeň chtěli zažít trochu jinak než v létě. Bez potřeby stihnout deset památek za jeden den. Představuji si pomalé ráno s kávou, procházku kolem Hofburgu, odpoledne v některé z vídeňských kaváren a večer skleničku vína. Když se ochladí, město podle mě dostává úplně jinou atmosféru. A pokud budeme mít chuť uniknout centru, můžeme vyrazit třeba směrem k vinicím na okraji města.

Na této trase se mi líbí hlavně jednoduchost. Nemusíme řešit transfer z letiště, přijíždíme prakticky do centra a po vystoupení z vlaku můžeme začít výlet. České dráhy mají pro období roku 2026 jízdní řády platné do 12. prosince, takže pro podzimní cestu je dobré konkrétní spoj ověřit před nákupem jízdenek.

Druhou možností, kterou máme na podzim v hledáčku, je Berlín. Ten je pro nás zajímavý hlavně na prodloužený víkend. Je dost velký na to, aby se v něm člověk nenudil ani několik dní, ale zároveň se dá naplánovat tak, že většinu času strávíme pěšky nebo v městské dopravě.

Cesta vlakem má navíc oproti letadlu jednu příjemnou vlastnost: Berlín začíná vlastně už ve vlaku. Nemusíme se přesouvat někam daleko za město na letiště a pak znovu řešit dopravu do centra. Můžeme si s sebou vzít jen menší zavazadlo, koupit si něco k jídlu a během několika hodin sledovat, jak se krajina za oknem postupně mění.

Berlín bychom si chtěli tentokrát užít pomaleji. Nehonit se za každou známou památkou, ale střídat klasická místa s čtvrtěmi, kam bychom se jako turisté možná normálně nevydali. A právě podzim se na takový typ cestování hodí. Když začne pršet, není to katastrofa, ale spíš dobrá záminka zalézt do kavárny, galerie nebo nějakého malého bistra.

Pokud bychom chtěli kratší evropský výlet, máme v plánu Drážďany. Ty jsou zajímavé právě tím, že cesta není nijak náročná a přitom člověk během jediného dne skutečně změní prostředí. Z Prahy se dá jet vlakem přes Ústí nad Labem a Děčín, takže už samotná cesta nabízí pěkné výhledy na severní Čechy a labské údolí.

Drážďany bychom si dokázali představit jako prodloužený víkend bez velkého plánování. Historické centrum, Zwinger, procházka podél Labe, dobrá večeře a druhý den trochu více času na galerie nebo nákupy. Výhodou je i možnost spojit město s okolím. Pokud by nám připadalo, že jsme města za den a půl viděli dost, můžeme si udělat výlet mimo centrum.

Na této cestě se mi líbí právě její nenáročnost. Ne každý podzimní výlet musí znamenat týden dovolené. Někdy stačí v pátek odpoledne sednout do vlaku a v neděli večer být zpátky doma.

Bratislava je další destinace, kterou bychom letos na podzim rádi zařadili. Je dost blízko na to, aby člověk nemusel cestu vnímat jako velkou výpravu, ale zároveň nabízí přesně to, co od podzimního městského víkendu očekáváme: historické centrum, kavárny, restaurace, Dunaj a možnost jednoduše chodit pěšky.

Navíc se dá cesta spojit s Brnem nebo Vídní. Pokud bychom měli více času, můžeme si udělat třeba několikadenní trasu přes dvě města místo klasického „tam a zpět“. A právě to je jedna z věcí, které nás na cestování vlakem baví nejvíc. Nemusíme nutně přemýšlet v režimu jedna letenka = jedna destinace. Můžeme si cestu poskládat podle toho, co nás zrovna láká.

Bratislava je pro mě také příjemnou připomínkou toho, že cestování nemusí být drahé ani komplikované, aby bylo zajímavé. Někdy je nejlepší výlet ten, při kterém člověk nemusí nic dokazovat ani stihnout.

A pak je tu Budapešť. Ta už je o něco dál, ale pořád se dá zvládnout vlakem bez toho, abychom museli letět. A přiznávám, že právě Budapešť mě na podzim láká možná nejvíc.

Představa je jednoduchá: přijet vlakem, ubytovat se někde v širším centru, první večer se jen projít podél Dunaje a další den věnovat městu. A potom termální lázně. Na podzim mi kombinace chladnějšího vzduchu, rozpálené vody a večerního města připadá téměř dokonalá.

Budapešť má navíc jednu výhodu – nemusíme mít přesný itinerář. Můžeme si naplánovat několik míst, která chceme vidět, ale nechat si dost prostoru na náhodné objevy. A přesně takové cestování máme ve dvou nejraději.

Železniční spojení mezi Prahou a Budapeští je součástí mezinárodního provozu; České dráhy uvádějí například přímé vozy mezi Prahou a Budapeští v rámci spojení EN Metropol.

Když už jsme začali přemýšlet o tom, kam se dá z Česka dojet vlakem, samozřejmě jsme narazili na Kodaň. Ta už není typickým „rychlým výletem“, ale právě proto mě láká. Cesta je součástí zážitku a člověk si může říct, že tentokrát opravdu necestuje jen mezi dvěma letišti.

Nové železniční spojení Praha–Berlín–Kodaň bylo spuštěno v červnu 2026 a právě takové přeshraniční trasy ukazují, že evropská železniční mapa se postupně stává zajímavější i pro cestovatele z Česka.

Na Kodaň bychom si ale nechali minimálně několik dní. Nechceme strávit většinu výletu přesuny jen proto, abychom si mohli odškrtnout další město. Pokud už pojedeme tak daleko, chceme si dát čas na Nyhavn, kola, kavárny, přístav i obyčejné procházky bez cíle.

A možná právě tady je hlavní kouzlo cestování vlakem. Čím delší cesta, tím víc začíná být samotná cesta součástí dovolené.

Největší změnou pro nás není konkrétní destinace, ale způsob cestování. Letadlo je samozřejmě často rychlejší, a pokud člověk míří přes půl Evropy, není moc co řešit. U kratších evropských cest ale vlak nabízí něco, co v letadle často chybí – pocit, že nikam nemusíme spěchat.

Na nádraží stačí přijít s rozumným předstihem. Nemusíme řešit odbavení zavazadel a několik hodin před odletem stát na letišti. Ve vlaku si můžeme sednout vedle sebe, otevřít notebook, knížku nebo si jen povídat. A když se nám chce, můžeme se dívat z okna a sledovat, jak se mění krajina.

Navíc je tu ještě jeden důvod: můžeme začít cestovat pomaleji. Ne ve smyslu, že cesta musí trvat celý den, ale že přesun přestává být jen nutným mezikrokem mezi domovem a dovolenou. U některých tras je to možná stejně důležité jako samotný pobyt.

Kdybych si měl z letošního seznamu vybrat několik cest, které bychom chtěli opravdu uskutečnit, vypadala by naše podzimní mapa zhruba takto:

Vídeň na krátký romantický víkend, Drážďany na rychlý únik od každodenního stereotypu, Berlín na několik dní ve velkém městě a Budapešť na kombinaci památek, jídla a termálních lázní. A pokud budeme mít více času, rádi bychom se vydali až do Kodaně a udělali si z cesty vlakem malou evropskou výpravu.

Nechci tvrdit, že vlak je vždycky lepší než letadlo. Není. Když potřebujeme být za pár hodin na druhém konci Evropy, letadlo má jednoduše navrch. Ale pro podzimní výlety ve dvou nám vlak dává čím dál větší smysl.

Možná letos na podzim nezabalíme kufry a nepojedeme na letiště. Možná jen vezmeme batohy, koupíme si kávu na nádraží a nastoupíme do vlaku. A pak už budeme jen sledovat, kam nás koleje z Česka zavedou.