Článek
Jsou lidé, kteří si léto neumějí představit bez rozpálené pláže, slunce a třicetistupňových teplot. A pak jsme tu my. Rodina, která po několika dnech tropických veder začne přemýšlet úplně jinak. Jakmile teploměr překročí třicítku, děti jsou unavené, pes odmítá delší procházky a člověk má pocit, že se rozpouští už cestou k autu. V takových chvílích hledám místo, kde se dá opravdu nadechnout. A už několik let mám stejnou odpověď – jeskyně.
Tentokrát balíme batohy směrem do Bozkovských dolomitových jeskyní. Přiznám se, že se na ně těším možná ještě víc než děti. Nejen proto, že tam bude příjemných deset stupňů, ale hlavně kvůli atmosféře, kterou člověk nikde jinde nezažije. Jakmile projdete vstupem a necháte za sebou letní žár, jako byste překročili hranici mezi dvěma světy. Nad hlavou skály staré miliony let, kolem ticho, kapky vody dopadající na kameny a vzduch, který voní úplně jinak než venku.
Na dětech je krásně vidět, že je příroda dokáže fascinovat mnohem víc než jakákoliv obrazovka. Samozřejmě, že první otázka zní: „Jak je možné, že je tu taková zima?“ Pak přichází další – kdo ty jeskyně vytvořil, jak dlouho vznikaly nebo jestli v nich žijí netopýři. Najednou se z obyčejného výletu stává živá hodina přírodopisu. A to je přesně ten důvod, proč podobné výpravy miluji.
Bozkovské dolomitové jeskyně jsou navíc výjimečné i v evropském měřítku. Jsou jediné zpřístupněné dolomitové jeskyně v České republice. Vznikly ve starohorních dolomitech, což je hornina odlišná od vápence, ve kterém vznikala většina našich známých jeskyní. Právě díky tomu mají trochu jiný charakter a jinou kresbu stěn. Největším lákadlem je bezpochyby největší podzemní jezero v Česku. Když se jeho hladina zaleskne ve světle reflektorů, člověk na chvíli zapomene, že venku panují tropy.
Jako táta oceňuji ještě jednu věc. Jeskyně jsou výlet, který baví celou rodinu. Nikdo si nestěžuje na horko, nikdo nehledá stín a nikdo neřeší, kde si koupí zmrzlinu každých deset minut. Děti mají dobrodružství, dospělí si odpočinou od rozpálených ulic a společně si odvezeme zážitek, který není jen další fotografií od vody.
Možná si ani neuvědomujeme, jaké bohatství v České republice máme. Přitom na poměrně malé ploše se nachází několik zcela odlišných jeskynních systémů. Nejznámější jsou Punkevní jeskyně v Moravském krasu, které lákají plavbou po podzemní říčce Punkvě a pohledem do slavné propasti Macocha. Nedaleko leží také Kateřinská jeskyně, proslulá jedním z největších podzemních dómů v Evropě a výbornou akustikou, díky níž se zde pořádají koncerty. Sloupsko-šošůvské jeskyně nabízejí desítky kilometrů chodeb a mohutných podzemních prostor, které patří k nejrozsáhlejším u nás. Na severní Moravě stojí za návštěvu Javoříčské jeskyně, známé bohatou krápníkovou výzdobou a spletí chodeb. V Moravském krasu nelze vynechat ani Balcarku, která okouzlí pestrými sintrovými útvary, barevnými krápníky a archeologickými nálezy pravěkého osídlení. Na pomezí Jeseníků a Nízkého Jeseníku se nacházejí Mladečské jeskyně, významná paleontologická lokalita spojená s nálezy ostatků pravěkých lidí. Skutečným klenotem Českého krasu jsou Koněpruské jeskyně, nejdelší jeskynní systém v Čechách. Rozprostírají se ve třech patrech uvnitř vrchu Zlatý kůň a prosluly nejen nádhernou krápníkovou výzdobou s unikátními koněpruskými růžicemi, ale také objevem středověké penězokazecké dílny z 15. století, která nemá ve střední Evropě obdoby. A právě Bozkovské dolomitové jeskyně v Libereckém kraji tvoří pomyslnou severočeskou perlu díky svému jedinečnému geologickému původu a největšímu podzemnímu jezeru v České republice.
Často slýchám, že v Česku není moře. To je pravda. Ale máme něco, co nám leckteré přímořské destinace mohou závidět. Stačí sejít několik desítek metrů pod zem a člověk se ocitne ve světě, který vznikal miliony let. Je to přírodní klimatizace, kterou nikdo nemusí zapínat ani platit za elektřinu.
Výhodou jeskyní je také jejich stálé klima. Zatímco venku mohou teploty přesahovat pětatřicet stupňů, uvnitř bývá většinou mezi osmi až deseti stupni. Proto se vyplatí přibalit mikinu nebo lehkou bundu, i když doma odcházíte v kraťasech a sandálech. Děti to většinou překvapí, ale právě ten prudký přechod z letního vedra do příjemného chladu je součástí celého zážitku.
Na podobných výletech si vždycky uvědomím, že není potřeba jezdit stovky kilometrů, abychom objevili něco výjimečného. Česká krajina je plná míst, která mají svůj příběh. Jeskyně jsou jedním z nich. Vyprávějí o síle vody, času i přírody mnohem lépe než jakákoli učebnice.
Takže až příště meteorologové ohlásí další tropickou vlnu, možná místo hledání nejbližšího koupaliště zkuste zamířit pod zem. My máme jasno. Auto je téměř sbalené, svačina připravená, děti už odpočítávají cestu a já se těším na okamžik, kdy otevřeme dveře do Bozkovských dolomitových jeskyní a rozpálené léto necháme na chvíli za sebou. Někdy totiž stačí sejít pár schodů pod zem, aby si člověk připomněl, jak úžasnou a rozmanitou přírodu máme doslova za humny.
Bozkovské jeskyně
