Článek
Česká televize se v debatních pořadech zjevně obává zvát hosty, kteří by mohli rozbít pečlivě udržované, korektní status quo. Přitom právě tento úzkostlivý přístup paradoxně podkopává samotný smysl veřejnoprávnosti a veřejnou diskuzi spíše poškozuje, než chrání.
Stačí se přitom podívat za oceán, kde moderátorka Abby Phillip ve svém pořadu na stanici CNN ukazuje, že to jde i jinak. A mnohem lépe.
Umění sofistikované skorohádky
Abby Phillip staví na tom, že skutečně vyvážená debata se nemusí a ani nesmí vyhýbat lidem s vyhrocenými názory. Do svého studia si pravidelně zve hosty z obou okrajů amerického politického spektra. Nebojí se konfrontovat zástupce vyhraněných progresivních proudů s tvrdými zastánci hnutí MAGA. Její debaty často balancují na hraně slovní přestřelky a atmosféra by se občas dala krájet.
Přesto se děje něco fascinujícího. Navzdory tomu, že se hosté neshodnou téměř na ničem a debata má obrovský náboj, Abby Phillip si po celou dobu udržuje absolutní kontrolu. Její projev zůstává kultivovaný, sofistikovaný a přísně věcný. Dokáže hosty usměrnit, vrátit k tématu, a přitom je nenechá utéct od nepříjemných otázek. Právě díky tomuto přístupu si vydobyla respekt na obou stranách hluboce rozdělené americké společnosti. Její studio je arénou, kde se názory skutečně střetávají, nikoliv jen bezpečně míjejí.
Česká bublina a zveličená hrozba
Základním argumentem, proč se podobným střetům v našem mediálním prostoru vyhýbáme, bývá ochrana demokracie. Panuje zde obava, že poskytnutí prostoru takzvaným „radikálům“ legitimizuje extrémní proudy a hrozí rozvratem systému.
Při střízlivém pohledu na českou politickou scénu se ale musíme ptát: Máme tu skutečně natolik nebezpečné a radikální politiky, u kterých by reálně, ze dne na den, hrozilo zavedení autoritářského režimu? Pravdou je, že rétorika se často účelově zveličuje na všech stranách spektra. Hrozba „konce demokracie“ se stala běžným politickým marketingovým nástrojem. Tím, že Česká televize na tuto hru přistupuje a drží se v bezpečných vodách umírněných debat, se střílí do vlastní nohy.
Demokracie vyžaduje slyšet to, co rezonuje
Pokud část společnosti cítí frustraci a rezonují v ní postoje, které se mohou zdát elitám či politickému středu nepohodlné, ignorováním nezmizí. Pouze se přesunou do alternativních médií, na sociální sítě a do podcastů, kde nebudou vystaveny žádné kritické oponentuře ani kultivované moderaci.
Základním principem zdravé demokracie je přesvědčení, že názory, které společností skutečně hýbou, musí být slyšeny. A to i tehdy – nebo možná právě tehdy – když jsou nám osobně bytostně nepříjemné. Veřejnoprávní prostor by neměl fungovat jako sterilní laboratoř, kam smí vstoupit jen předem schválení hosté s uhlazeným slovníkem. Měl by být onou arénou, kde se i ty nejkontroverznější myšlenky musí obhájit tváří v tvář tvrdým faktům a schopnému oponentovi.
Česká televize nepotřebuje méně kontroverze. Potřebuje jen více odvahy a moderátory formátu Abby Phillip, kteří dokážou z třaskavého materiálu vykřesat skutečně kultivovanou, a přitom drtivě upřímnou veřejnou debatu. Protože pouze diskuze, která odráží reálný stav společnosti, má smysl.
Jo a taky potřebuje vyměnit tu strašnou hudbu znělek na ČT24.
