Faraonova kletba: Zabíjí prastará magie, neviditelná plíseň, nebo náš vlastní strach?

Objev neporušené hrobky faraona Tutanchamona byl archeologickým triumfem století. O pár měsíců později ale lord Carnarvon v káhirské nemocnici v agónii umírá, v celém městě v tu chvíli záhadně zhasnou světla a jeho pes v Anglii prý ve stejný okamžik zavyje a padne mrtev. Zrodil se nejslavnější mýtus moderní archeologie: Faraonova kletba.

Podle legendy měla nade dveřmi viset tabulka s nápisem: „Smrt na rychlých křídlech dostihne toho, kdo naruší faraonův klid.“ Lidé spjatí s vykopávkami začali umírat za podivných okolností. Kde ale končí prastará egyptská magie a začíná neúprosná věda?

Pokud kletba skutečně fungovala, jejími nositeli nebyli neviditelní démoni, ale něco mnohem menšího a zákeřnějšího. Zapečetěná hrobka není jen místností s pokladem; je to hermeticky uzavřená biologická časová kapsle.

Egypťané vybavovali své mrtvé na cestu do podsvětí obrovským množstvím organického materiálu – ovocem, masem, obilím a látkami. Když tento koktejl uzavřete na více než 3 000 let do temného a teplého prostředí, vytvoříte dokonalý inkubátor. Moderní rozbory vzorků z egyptských hrobek (i z jiných archeologických nalezišť) prokázaly přítomnost vysoce nebezpečných patogenů, jako jsou plísně Aspergillus nigera Aspergillus flavus. Tyto plísně dokážou přežít celá tisíciletí v latentním stavu. Jakmile do hrobky vnikne čerstvý vzduch a zvířený prach, plísňové spory se dostanou do plic. U osob s oslabenou imunitou (což lord Carnarvon, který roky trpěl těžkými respiračními problémy, rozhodně byl) způsobí těžký zápal plic nebo masivní alergickou reakci.

Hrobky navíc často obsahují toxické plyny z rozkladu, amoniak, a dokonce stopy těžkých kovů z tehdejších barviv. První dech z odpečetěné hrobky tak připomíná vdechnutí toxického mraku.

Co ale lidé, kteří nezemřeli na dýchací potíže, ale spáchali sebevraždu, dostali náhlý infarkt nebo podlehli bizarním nehodám? Tady vstupuje do hry psychologie a děsivý bratr známého placeba – takzvaný nocebo efekt.

Naše mysl má nad tělem neuvěřitelnou moc. Pokud člověk hluboce a upřímně uvěří, že byl proklet a že ho čeká smrt (k čemuž tisk tehdy masivně přispíval neustálým živením legendy o kletbě), jeho mozek přepne tělo do stavu permanentního, extrémního stresu. Hladina kortizolu a adrenalinu vyletí na maximum. Tento chronický stav děsu dokáže v řádu týdnů či měsíců fatálně oslabit imunitní systém nebo vyvolat smrtelnou srdeční arytmii. V antropologii se tento fenomén nazývá „voodoo smrt“ (voodoo death). Pokud uvěříte, že kletba je reálná, vaše vlastní tělo ji pro vás s radostí vykoná.

Při pohledu přes přísný filtr faktů a dat se však ten nejděsivější závoj kletby rozpadá na prach. Legenda o zhasnutých světlech v Káhiře? Tehdejší Káhira měla tragickou elektrickou síť a výpadky proudu byly na denním pořádku. Onen mrazivý nápis nad dveřmi hrobky o „smrti na rychlých křídlech“? Vůbec neexistoval. Vymyslel si ho jistý novinář, aby zvýšil prodejnost svých novin v době, kdy The Times měly na vykopávky exkluzivní práva a ostatní reportéři museli improvizovat.

A konečně statistika: Otevření hrobky bylo v různých fázích přítomno celkem 58 lidí. Během následujících dvanácti let jich zemřelo pouze osm. To je u skupiny starších, často nemocných britských gentlemanů trávících měsíce v drsném egyptském klimatu naprosto běžná úmrtnost. Sám hlavní objevitel Howard Carter, který byl cílem kletby číslo jedna a v hrobce strávil suverénně nejvíce času, zemřel pokojně doma v Anglii o celých sedmnáct let později ve věku 64 let.

Skutečnou kletbou faraonů tak nebyla magie, ale neviditelné spory prastarých plísní, lidská hysterie živená bulvárním tiskem a obrovská síla sugesce. Přesto ale – až někdy půjdete prozkoumávat tři tisíce let starou hrobku, raději si vezměte respirátor. Jistota je jistota.

Ondřej

V Protokolu 404 nehltáme staré učebnice a nebojíme se podívat na drsnou realitu lidské historie. Sledujeme stopy z naší zapomenuté minulosti až po nejmodernější boj o přežití. Volně dostupné spisy naleznete na Spotify. Ty nejdrsnější materiály pak v archivech exkluzivně na HeroHero.

Použité zdroje: